Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (29)

Deníky o hudbě (10)

26. 6. 1975. Tours, Grange de Meslay 
Arturo Benedetti Michelangeli. Beethoven: Sonáta As dur  op. 26; Schubert: Sonáta a moll D 357. Debussy: Images (Cloches à travers, Hommage à Rameau, Reflets dans l’eau); Chopin: Sonáta č. 2 b moll; Ravel: Le gibet
Jako vždycky korektní. Přísné respektování notového zápisu. Technicky perfektní dokonalost. Všechno to nechává člověka chladným. Beethoven: Trio smutečního pochodu je tak formalistické a suché, že by se dalo považovat za komickou vložku (místo dělostřelecké salvy)… Schubert: To se mi líbilo. Interpretace věrná notovému zápisu. Debussy: Nic se nedá vytknout. Žádný dojem. Chopin: Smuteční pochod a především Trio byly zahrány s velmi inspirovaným vcítěním. Z celého koncertu daleko nejlepší. Ravel: Jako u Debussyho. Znamenitý koncert. Láska k hudbě tu cítit nebyla.

27. 6.
Trio Beaux-Arts, Isidore Cohen, Bernard Greenhouse, Menachem Pressler
Beethoven: Trio Es dur op. 1 č. 1; Ravel: Trio a moll; Schumann: Trio č. 1 d moll op. 63; Dvořák: Dumky op. 90
Vynikající program! Když vystoupí tito umělci, je to skutečná hudební událost. Pressler je mi jako hudebník zvlášť blízký. Okouzluje svou poctivostí a myslím, že ho hudba nadmíru baví.
Hrát na koncertě je pro něj opravdovým štěstím a to mu velmi závidím. Ravel pro mě byl vrchol blaha (jak často mám chuť tuhle skladbu hrát!). I Beethoven a Schumann na mě hluboce zapůsobili. Když jsem se ptal mladého Kocsise, jestli se mu to líbilo, začal se nepochopitelně smát; evidentně se mu to nelíbilo (dovolí si něco takového – to je otázka charakteru). Pavel Fejér mě už na nezávislý úsudek mladého Zoltána upozornil a neschvaluje to.

28. 6. Grande de la Besnardière
Janáček: V mlhách (…1912) pro klavír; Capriccio pro levou ruku a osm dechových nástrojů (1926)
Josef Páleníček a sólisté České filharmonie
Páleníčka znám už dlouho; když jsem slyšel V mlhách, byl jsem originalitou tohoto cyklu fascinován. Mám velkou chuť ho hrát… Capriccio slyším poprvé. Skladba je napsaná pro velmi neobvyklé obsazení. Ať dělá, co dělá, Janáček zůstane Janáčkem, je jedinečný… Velmi zdařilý koncert.29. 6.
Bach: Goldbergovské variace
Zuzana Růžičková, cembalo
Poprvé slyším toto Bachovo gigantické dílo hrát na cembalo. Slyšel jsem je s Gouldem živě i na nahrávce. Jednou bych to chtěl hrát…, když se k tomu dostanu. Pražská cembalistka hrála přesně a, zaplať Bůh, se všemi repeticemi (než bez nich, bylo by lepší to nehrát vůbec). Mně je to cizí, slyšet celý koncert na cembalu. Je třeba si na to zvyknout, ale zní to báječně.

29. 6. Meslay
Irina Archipovová, Igor Guselnikov
Musorgskij: Píseň Marfy z Chovanštiny; Gopak; Písně a tance smrti; Glinka: Pět písní; Čajkovskij: Pět písní
Irina Archipovová je dnes největší ruská zpěvačka. Má všechno, co je k tomu potřeba: hlas, vůli, muzikalitu, umělecký smysl, vkus, eleganci a autentičnost interpretace. Její recitál byl velký úspěch a skutečná lekce. Francouzské publikum nemělo určitě o existenci zpěvačky ani ponětí a odměnilo ji bouřlivými ovacemi. Mně se její interpretace Ukolébavky z Tanců smrti moc nelíbila; v odpovědích smrti nasazovala přehnané secco (ale to je konečně nevýznamný detail). Igor Guselnikov ji výtečně a vkusně doprovázel. Ještě nikdy jsem ho neslyšel veřejně a bylo to pro mě příjemné překvapení. Archipovová není od pohledu moc sympatická; je z ní cítit její ohromná síla. Julia Ganěvová mi potom se smutným výrazem řekla: „Jaké musí mít velké a zlé srdce…“

3. 7. Meslay
Klavírní večer Zoltána Kocsise
Brahms: Intermezzo a moll op. 76; Bach: Preludia a fugy (I. díl Dobře temperovaného klavíru): C dur, gis moll, H dur; Mozart: Fantazie c moll, Sonáta A dur (alla Turca); Beethoven: Sonáty f moll op. 2 č. 1, As dur op. 110; Bartók: Dětem (výběr); Chopin: Valčík cis moll; Bach: Preludium a fuga b moll (I. díl); Brahms: Intermezzo Es dur op. 117
Krásný recitál. Opravdový hudebník, jeden z nejnadanějších mladých klavíristů dneška. Nemá v sobě žádný narcisismus, nepředvádí se, netouží po úspěchu za každou cenu (klidně by tomu tak mohlo být, když si člověk uvědomí jeho nespoutanost v běžném životě). K jeho interpretaci nemám žádné námitky. Kromě op. 110, kde si vzal za vzor mé pojetí, ale sotva jsem se v tom poznal. Očividně byl trochu smutný, když jsem mu to řekl. Absolutně fantastický byl ten strašlivě obehraný Chopinův valčík. Hrál ho jako přídavek a ohlásil, že ho věnuje mně… Také další přídavky byly věnovány hudebníkům (Boulezovi a dalším). Ten nezvyklý způsob proměňovat přídavky v osobní dárky se mi ohromně líbil.4. 7. Meslay
Ensemble Musique Vivante, dirigent Pierre Boulez, Christoph Eschenbach – klavír, Saško Gavrilov – housle
Brahms: Serenáda č. 1; Wagner: Siegfriedova idyla; Berg: Komorní koncert pro klavír, housle a 13 dechových nástrojů
Transparentní, soustředěná a svědomitá Boulezova interpretace Brahsmovy serenády byla skutečným hudebním zážitkem. Wagnerovi trochu scházela snivost. Berg na mě udělal velký dojem. Žasl jsem nad rozměrem tohoto výjimečně komplexního díla, nad jeho neobvyklými barvami, strukturou a tím vším dohromady, i když jsem všechno nepochopil nebo neschvaloval (na první pohled mi to dílo bylo celkem cizí). Boulez to dirigoval mistrovsky, i když mu nikdy neodpustím, že na konci nehrál da capo. Eschenbach hrál báječně a dodal dílu hodně na závažnosti, již jen svou pozoruhodnou uměleckou účastí.

5. 7. Meslay
Ensemble Musique Vivante, Schola Cantorum Stuttgart, dirigent Pierre Boulez, recitátor Luciano Berio
Schubert: Noční zpěv v lese D 913, Hymnus D 964, Zpěv duchů nad vodami D 714; Stravinskij: Symfonie pro dechy (na památku Clauda Achilla Debussyho); Berio: Laborintus II pro recitátora, tři hlasy, magnetofonový pás, instrumentální a vokální soubor
Boulez zvyká publikum na zajímavé programy s málo známými díly. To je jedna z jeho velkých předností. Tyhle Schubertovy kousky slyším poprvé, a k tomu v tak dobré interpretaci! Kolik takových zapomenutých děl existuje? Stravinského Symfonie se mi vždycky líbila, s tím soustavně opakovaným „podivným akordem“… Zase dobrý dojem z Beriovy skladby. Je to jeden z nejzajímavějších současných skladatelů. Sporné dílo je přirozeně extrémně komplexní. Po koncertě jsem mu gratuloval a seznámil se s ním; hned jak jsme se setkali, prohlásil: „Srdečně vám blahopřeji, jste podivuhodný malíř. Obdivoval jsem jeden z vašich pastelů u Lorina Maazela.“

6. 7. Grange de la Besnadière
Janáček: Zápisník zmizelého (1917)
Robert Tear, Philip Ledger, Hanna Aurbacher, Ženský sbor Scholy cantorum Stuttgart
Mozart: Serenáda pro 13 dechových nástrojů B dur KV 361
Ensemble Musique Vivante, dirigent Pierre Boulez
Velmi neobvyklá a zajímavá díla. Na začátku se to zdá, jako u Janáčka často, naivní a primitivní. Ale právě tohle se později promění v to, co je na této hudbě vzácné a zajímavé. Je to, jako by se člověk vykoupal v prameni tam, kde je voda nejprůzračnější, a náhle všemu porozuměl… Přesvědčivé a pronikavé podání. Rád bych tento osobitý vokální cyklus ještě někdy slyšel. Mozart byl pod Boulezovou taktovkou zahrán perfektně a tvořil hezký závěr tohoto hudebního matiné v Grange de la Besnadière. Auta, zaparkovaná na zelené louce, se rozjížděla do všech směrů: všichni šli k obědu… Nálada byla dobrá, a dokonce i počasí.

6. 7. Meslay
Schönberg: 1. komorní symfonie op. 9; Webern: Pět kusů op. 10, Uprchněte na lehkých člunech op. 2, Zrak op. 26; Boulez: Cummings je básník (1970); Stravinskij: Svatby
Ensemble musique Vivante, Schola Cantorum Stuttgart, dirigent Pierre Boulez
Schönbergova Symfonie nepatří k mým oblíbeným skladbám, i když bez debaty obsahuje velké hudební kvality. Je – není to ostatně nic divného – nabitá typicky vídeňskými prvky.
Webern mě fascinuje, i když mnohému nerozumím. Jeho hudba spojuje v nejlepším smyslu slova čistotu, mnohovrstevnost a abstrakci. Boulezova skladba se mi ohromně líbila pro svou originalitu a novátorství. Stravinskij, kterého jsem už znal, se mi, upřímně řečeno, zdál podivně monotónní a hynul jsem nudou a netrpělivostí. Myslím, že je problém v tom, že se Svatby musí inscenovat jako balet. V koncertním provedení není tato hudba přesvědčivá.

Červenec, Monte Carlo, Opera
Koncert Arthura Rubinsteina
Chopin: Sonáta č. 2 b moll, Nokturno Fis dur, Scherzo cis moll, Barkarola Fis dur, Polonéza As dur; Debussy: Pour le piano (1. věta)
Arthur Rubinstein hraje ještě ve věku, kdy už toho každý obvykle nechal. Je to událost! Když vyšel Arthur na pódium, bylo v sále Opery v Monte Carlu spousta klavíristů, dirigentů (Maazel) a dalších hudebníků. Celý galaprogram hrál s neuvěřitelnou jistotou. Přirozeně už není tak svěží, ale technika… je spolehlivá. Úspěch a uznání. Šel jsem mu do zákulisí pogratulovat.Červenec. Nahrávky
Bartók: 15 maďarských písní, S. R.; Sonáta pro housle a klavír č. 1, David Oistrach a S. R., jubilejní deska Eurodisc; Čajkovskij: 1. klavírní koncert (úryvek 1. věty), S. R. a Mravinskij; Čajkovskij: Louskáček (úryvky), Gennadij Rožděstvenskij; R. Strauss: Till Eulenspiegel, F. Konwitschny
Bartókovská deska má své kvality, ale bez vady není. Sonátu jsme nepronikli do hloubky, je to tak… Největším zklamáním je poslední stránka, kde se nedá přesně poznat základní tónina (Fis dur), protože jsem modulaci v basu dost nezdůraznil. Proto tomu chybí skutečný konec.
Jubilejní deska: pravý ruský salát; to se nedá brát vážně! Ale Till je fenomenální (to je pravý Konwitschny).

7. 9. Nahrávka
Bach: Dobře temperovaný klavír, 2. díl, S. R.
Na rozdíl od 1. dílu, který se docela podařil, je nahrávka 2. dílu prošpikovaná chybami, bohužel hlavně v nejdůležitějších preludiích a fugách, jako ve fis moll a b moll (nepochybně nejzvláštnější ze všech, za h moll z 1. dílu v ničem nezaostává). Kýženého cíle bohužel nebylo dosaženo.

27. 9. Divadlo Nemiroviče-Dančenka
Pergolesi: Služka paní, Galina Pisarenko, Leonid Boldin; Offenbach: Manžel přede dveřmi (opereta)
To není nic pro mě! „Šarm“ téhle „služky“jsem nikdy nechápal, ani na konzervatoři s šišlavou Revljakinovou, ani dneska s Galjou. Nevidím na té hloupé opeře nic komického, ani v námětu, ani v hudbě, na mě má jediný efekt, totiž že mě štve. Offenbach: Úžasně banální. Jen jsem odešel z divadla, dokonale jsem to vymazal z paměti.

8. 10. Hudební večírek doma
Pierre Boulez: Kladivo bez mistra, 1. dirigent Robert Craft, 2. dirigent Pierre Boulez
Poslechli jsme si dílo ve dvou různých interpretacích, a doufali jsme, že ho konečně pochopíme; je to, jak už jsem zjistil dřív, velmi těžké. První interpretace nestojí za nic… Druhá je pod ochranou samotného skladatele, ale pozor! Myslím, že to byl poučný večer. Někteří posluchači projevovali porozumění a dokonce se zdáli úplně spokojeni. Problém ale přesto zůstává a není malý.

11. 10. Kirovovo divadlo
Andrej Petrov: Petr I., dirigent: Jurij Těmirkanov
Už dlouho jsem neviděl a neslyšel takový brak. Hrubá slátanina, něco mezi operetou a muzikálem. Styl hudby je tak eklektický, že se ani o stylu nedá mluvit, nanejvýš o sledu jakýchsi kousků. A co se děje na jevišti? Totálně netalentované „historické“ žvanění. Museli jsme na to jít kvůli Ninoččině žačce Lessie N., která v tom hrála.

(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Foto: