Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (29)

  1. 1
  2. 2

Deníky o hudbě (10)

26. 6. 1975. Tours, Grange de Meslay 
Arturo Benedetti Michelangeli. Beethoven: Sonáta As dur  op. 26; Schubert: Sonáta a moll D 357. Debussy: Images (Cloches à travers, Hommage à Rameau, Reflets dans l’eau); Chopin: Sonáta č. 2 b moll; Ravel: Le gibet
Jako vždycky korektní. Přísné respektování notového zápisu. Technicky perfektní dokonalost. Všechno to nechává člověka chladným. Beethoven: Trio smutečního pochodu je tak formalistické a suché, že by se dalo považovat za komickou vložku (místo dělostřelecké salvy)… Schubert: To se mi líbilo. Interpretace věrná notovému zápisu. Debussy: Nic se nedá vytknout. Žádný dojem. Chopin: Smuteční pochod a především Trio byly zahrány s velmi inspirovaným vcítěním. Z celého koncertu daleko nejlepší. Ravel: Jako u Debussyho. Znamenitý koncert. Láska k hudbě tu cítit nebyla.

27. 6.
Trio Beaux-Arts, Isidore Cohen, Bernard Greenhouse, Menachem Pressler
Beethoven: Trio Es dur op. 1 č. 1; Ravel: Trio a moll; Schumann: Trio č. 1 d moll op. 63; Dvořák: Dumky op. 90
Vynikající program! Když vystoupí tito umělci, je to skutečná hudební událost. Pressler je mi jako hudebník zvlášť blízký. Okouzluje svou poctivostí a myslím, že ho hudba nadmíru baví.
Hrát na koncertě je pro něj opravdovým štěstím a to mu velmi závidím. Ravel pro mě byl vrchol blaha (jak často mám chuť tuhle skladbu hrát!). I Beethoven a Schumann na mě hluboce zapůsobili. Když jsem se ptal mladého Kocsise, jestli se mu to líbilo, začal se nepochopitelně smát; evidentně se mu to nelíbilo (dovolí si něco takového – to je otázka charakteru). Pavel Fejér mě už na nezávislý úsudek mladého Zoltána upozornil a neschvaluje to.

28. 6. Grande de la Besnardière
Janáček: V mlhách (…1912) pro klavír; Capriccio pro levou ruku a osm dechových nástrojů (1926)
Josef Páleníček a sólisté České filharmonie
Páleníčka znám už dlouho; když jsem slyšel V mlhách, byl jsem originalitou tohoto cyklu fascinován. Mám velkou chuť ho hrát… Capriccio slyším poprvé. Skladba je napsaná pro velmi neobvyklé obsazení. Ať dělá, co dělá, Janáček zůstane Janáčkem, je jedinečný… Velmi zdařilý koncert.29. 6.
Bach: Goldbergovské variace
Zuzana Růžičková, cembalo
Poprvé slyším toto Bachovo gigantické dílo hrát na cembalo. Slyšel jsem je s Gouldem živě i na nahrávce. Jednou bych to chtěl hrát…, když se k tomu dostanu. Pražská cembalistka hrála přesně a, zaplať Bůh, se všemi repeticemi (než bez nich, bylo by lepší to nehrát vůbec). Mně je to cizí, slyšet celý koncert na cembalu. Je třeba si na to zvyknout, ale zní to báječně.

29. 6. Meslay
Irina Archipovová, Igor Guselnikov
Musorgskij: Píseň Marfy z Chovanštiny; Gopak; Písně a tance smrti; Glinka: Pět písní; Čajkovskij: Pět písní
Irina Archipovová je dnes největší ruská zpěvačka. Má všechno, co je k tomu potřeba: hlas, vůli, muzikalitu, umělecký smysl, vkus, eleganci a autentičnost interpretace. Její recitál byl velký úspěch a skutečná lekce. Francouzské publikum nemělo určitě o existenci zpěvačky ani ponětí a odměnilo ji bouřlivými ovacemi. Mně se její interpretace Ukolébavky z Tanců smrti moc nelíbila; v odpovědích smrti nasazovala přehnané secco (ale to je konečně nevýznamný detail). Igor Guselnikov ji výtečně a vkusně doprovázel. Ještě nikdy jsem ho neslyšel veřejně a bylo to pro mě příjemné překvapení. Archipovová není od pohledu moc sympatická; je z ní cítit její ohromná síla. Julia Ganěvová mi potom se smutným výrazem řekla: „Jaké musí mít velké a zlé srdce…“

3. 7. Meslay
Klavírní večer Zoltána Kocsise
Brahms: Intermezzo a moll op. 76; Bach: Preludia a fugy (I. díl Dobře temperovaného klavíru): C dur, gis moll, H dur; Mozart: Fantazie c moll, Sonáta A dur (alla Turca); Beethoven: Sonáty f moll op. 2 č. 1, As dur op. 110; Bartók: Dětem (výběr); Chopin: Valčík cis moll; Bach: Preludium a fuga b moll (I. díl); Brahms: Intermezzo Es dur op. 117
Krásný recitál. Opravdový hudebník, jeden z nejnadanějších mladých klavíristů dneška. Nemá v sobě žádný narcisismus, nepředvádí se, netouží po úspěchu za každou cenu (klidně by tomu tak mohlo být, když si člověk uvědomí jeho nespoutanost v běžném životě). K jeho interpretaci nemám žádné námitky. Kromě op. 110, kde si vzal za vzor mé pojetí, ale sotva jsem se v tom poznal. Očividně byl trochu smutný, když jsem mu to řekl. Absolutně fantastický byl ten strašlivě obehraný Chopinův valčík. Hrál ho jako přídavek a ohlásil, že ho věnuje mně… Také další přídavky byly věnovány hudebníkům (Boulezovi a dalším). Ten nezvyklý způsob proměňovat přídavky v osobní dárky se mi ohromně líbil.4. 7. Meslay
Ensemble Musique Vivante, dirigent Pierre Boulez, Christoph Eschenbach – klavír, Saško Gavrilov – housle
Brahms: Serenáda č. 1; Wagner: Siegfriedova idyla; Berg: Komorní koncert pro klavír, housle a 13 dechových nástrojů
Transparentní, soustředěná a svědomitá Boulezova interpretace Brahsmovy serenády byla skutečným hudebním zážitkem. Wagnerovi trochu scházela snivost. Berg na mě udělal velký dojem. Žasl jsem nad rozměrem tohoto výjimečně komplexního díla, nad jeho neobvyklými barvami, strukturou a tím vším dohromady, i když jsem všechno nepochopil nebo neschvaloval (na první pohled mi to dílo bylo celkem cizí). Boulez to dirigoval mistrovsky, i když mu nikdy neodpustím, že na konci nehrál da capo. Eschenbach hrál báječně a dodal dílu hodně na závažnosti, již jen svou pozoruhodnou uměleckou účastí.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama