Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (36)

  1. 1
  2. 2

Deníky o hudbě (17)

16. 10. 1978 Varna, sál v Domě armády 
Carissimi, Verdi, Scarlatti, Rossini. Zora Doluchanová – zpěv, Vladimir Chvostin – klavír
Půvabná Zara Doluchanová; tentokrát (pro mne to bylo naposled) zpívala velmi hezky; její program byl sestaven tak, jak to dělají koncertní zpěváci, ne jako písňový večer. Bohužel Zara během kariéry se svým uměním příliš experimentovala. Byla úplně posedlá jógou, což je podle mého názoru pro umělce osudné, stačí se podívat na Yehudiho Menuhina, Anatolije Vedernikova nebo na Algise Žiuraitise. Začala zpívat soprán a úplně se zkazila. Předtím měla nádherný mezzosoprán a byla slavná. Všude ji považovali za první moskevskou zpěvačku, pokud šlo o koncertní zpěv a oratoria. A nadto byla krásná (to ještě platí) a neobyčejná žena (to je také ještě pravda). „Ale… všechno je pomíjivé.“

19. 11. Nahrávka
Chopin: Etudy op. 10 č. 1 C dur, č. 2 a moll, Deszö Ránki.  Janáček: Sinfonietta, dirigent Břetislav Bakala
Ránki v těch extrémně nebezpečných etudách osvědčuje neobyčejnou technickou schopnost, nikde se mu nic nepřihodilo. Věnujeme-li příliš mnoho pozornosti technickým obtížím, je to bohužel často na úkor hudby, kterou pak pořádně nevnímáme. Tak je tomu u virtuózních skladeb skoro vždycky, ale tady ne. Janáčkova Sinfonietta je zázrak. Mohu ji slyšet kolikrát jen chci, a vždycky jsem uchvácen její originalitou…21. 11. Nahrávka
Prokofjev: Koncert č. 1 Des dur, výňatky z baletu Romeo a Julie. Ravel: Koncert pro levou ruku, Pavana za mrtvou infantku. Andrej Gavrilov, dirigent Simon Rattle
Gavrilov hraje 1. virtuózně, 2. energicky (někdy až moc), 3. rychle (také většinou moc, i když vždycky zřetelně), 4. nahlas (a tón je často ošklivý), 5. s fantazií (ne vždycky opodstatněnou), 6. se smyslem pro umění (trochu příliš okatým) a přesvědčivě. Rád nechává působit svou fantazii a často tím dosahuje efektu. Ve všem všudy výrazná osobnost, která je mi mnohým blízká. Nahrávky mě plně uspokojily.

25. a 26. 11. Nahrávka
Musorgskij: Boris Godunov. Martti Talvela, Nicolai Gedda atd., dirigent Jerzy Semkov
V mládí v Oděse jsem se s tímto geniálním dílem, nejlepším dílem ruské opery, důvěrně seznámil z klavírního výtahu. O něco později se přihodilo to neštěstí, že jsem slyšel a viděl v Oděse příšerné představení. Režie byla prostě katastrofa a dirigent mizerný. Musím přiznat, že jsem se s operou seznámil ve verzi Rimského Korsakova. Byl jsem si toho od začátku vědom a byl jsem s touto verzí srozuměn. Původní verze je napadnutelná, jen pokud jde o instrumentaci, která je někdy, jako například ve scéně korunovace, velmi slabá. Ale v hudbě samotné (kterou jsem často hrál na klavíru) je spousta originality a překvapivě odpovídá geniálně textu. Vzpomínám si, že mi tatínek – fanatický wagnerián – řekl, že toto dílo je na takové úrovni jako Wagnerova hudební dramata.

22. 12. (ráno) Nahrávka
Haydn: Symfonie f moll „La Passione“, dirigent Carlo Zecchi
Není to možná Haydnovo nejgeniálnější dílo, ale jistě jedno z těch, která by měl člověk bezpodmínečně znát. Je to nepostradatelný denní chléb pro naše uši a naši hudebnost. Poslouchat, poslouchat a ještě jednou poslouchat; důvěrně poznat, milovat, ocenit. Nuda nehrozí, jak si mnozí myslí, naopak nastává mír v duši. To je má skromná rada.

22. 12. (večer) Nahrávka
Debussy: Preludia (1. sešit). Benedetti Michelangeli
A zase ta dokonalá perfekce, ale bez atmosféry a (podle mého názoru) bez šarmu, pro tato preludia nepostradatelného. Přesto interpretace fantasticky věrná notovému zápisu. Je to skutečný perfekcionista. Myslím, že ten jeho fanatismus a maximální náročnost k tomu, co chce z nástroje dostat, brání vzletu fantazie a skutečné lásce k jinak perfektně provedenému dílu. Chybí tomu „inspirace“. Je to snad pojem, který jsme ze slovníku současnosti vypověděli? To by byla škoda. Ale… nebudeme soudit mistra.

23. 12. Večer na památku Sergeje Prokofjeva.
Haydn: Symfonie f moll „La Passione“, dirigent Carlo Zecchi (nahrávka). Prokofjev, deset úryvků z baletu Romeo a Julie, Andrej Gavrilov. Houslová sonáta č. 1 f moll. David Oistrach a S. R. (nahrávka)
Vím, že Prokofjev Haydna hluboce ctil. Byl to jeho oblíbený skladatel. Totéž mohu říci o sobě: jestli není můj nejmilejší, tak jeden z nich. A tak jsme dnes poslouchali tuhle vážnou mollovou symfonii. Pak hrál Andrej úryvky z Romea, jako vždycky brilantně, virtuózně a s velkou jistotou. Potom přišla deska s 1. houslovou sonátou (David Oistrach a já). Byl jsem při tom, když ji v Malém sále provedli Oistrach s Oborinem poprvé veřejně, a byl jsem doslova dojat; dodnes zůstala jednou z mých nejzamilovanějších Prokofjevových skladeb. Má stejně tragický charakter jako jeho 2. symfonie. Její první věta je s tím smrtelně smutným závěrem skutečně ruská. Druhá je výjimečně odvážná, to kypící, triumfální a nádherně originální téma. Třetí je mysteriózní nokturno, zatímco finále, bouřlivé a plné energie, ústí v kodu – reminicenci na první větu, která zní, jako by hvízdal vítr nad hřbitovem. Sonáta je Oistrachovi věnována.

Květen 1979. Paříž, Opera
Ravel: Dítě a kouzla. Stravinskij: Oidipus Rex. Dirigent Seiji Ozawa, režie Jorge Lavelli Všechno si tu protiřečí a ve výsledném efektu je to povrchní. Nelíbilo se mi to. Ozawa má všechno, čím se může blýsknout, ale zneužívá toho. Lavelli následuje příkladu téměř všech současných režisérů a snaží se ohromit. Ve skutečnosti však jen znetvořují dílo.

Červen. Moskva. Nahrávka
Schubert: Sonáta C dur D 840 (fragment), S. R.
Tuto sonátu a Sonátu B dur jsem hrál při svém prvním pařížském vystoupení. Koncert se konal v sále paláce de Chaillot a Pařížané ho přijali s opravdovým nadšením. Mám dojem, že od tehdy mě mají rádi, aspoň se to zdá. Nedá se to srovnat s mými prvními návštěvami Vídně, Londýna, nebo i Kostromy nedaleko Moskvy, kde bylo publikum roku 1943 šokováno, protože jim klavírista připadal mladý. Mně se zdál můj chopinovský koncert dobrý, ale tamní posluchače zanechal naprosto chladnými.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama