Růžový kavalír ve Wrocławi

K oslavám stopadesátého výročí narození Richarda Strausse se připojil wrocławský operní dům novým uvedením jednoho z nejhranějších skladatelových děl, Růžového kavalíra. Ten se po své premiéře v lednu 1911 v Drážďanech hrál zanedlouho také ve Wrocławi. U nás byl poprvé uveden Karlem Kovařovicem dva měsíce po premiéře v drážďanské opeře. Když už jsme u historie, je třeba podotknout, že i Salome se objevila na zdejším jevišti za přítomnosti skladatele roku 1906, tedy také nedlouho po svém prvním uvedení v Drážďanech (prosinec 1905; Richard Strauss se ale ve Wrocławi jako dirigent předvedl poprvé již roku 1900). Rád bych zde připomněl slavnou wrocławskou rodačku, pěvkyni Margarethe Siems, která třeba zpívala Maršálku v drážďanské premiéře Rosenkavaliera a ve stejné roli se představila i na jevišti ve Wrocławi roku 1925; dva roky poté se se svojí kariérou rozloučila. Polská premiéra Růžového kavalíra se konala ve Varšavě roku 1922. Pro zdejší operní soubor není Straussova hudba žádnou novinkou, má na současném repertoáru také Ženu bez stínu.

Intendantka a dirigentka opery ve Wrocławi Eva Michnik, která Růžového kavalíra hudebně nastudovala, si pozvala ke spolupráci, tak jako k jiným uváděním děl německých skladatelů, zahraniční inscenátory. Režií byl pověřen Němec Georg Rootering (ve zdejším divadle připravil před třemi lety Wagnerova Parsifala). Scénu navrhl rodák ze Saské Kamenice Lukas Noll. Za oběma umělci, hlavně za režisérem, stojí bohatá činnost na řadě evropských a hlavně německých scén, včetně těch největších. Kostýmy ale navrhla domácí výtvarnice Małgorzata Słoniowska.V nevlídném, mžícím nedělním podvečeru si mnoho obyvatel Wrocławi užívalo rozsáhlých adventních vánočních trhů, ale byli i tací, kteří Swidnickou ulicí spěchali do tepla pěkné klasicistní budovy opery. Přes čtyři vysoké antické sloupy průčelí budovy visel veliký plakát s nápisem Richard Strauss – Kawaler srebrnej róży, tedy s polským názvem díla. A na vrchu budovy se třepetaly vlajky s nápisy Premiera.

Divákům v krásně zrenovovaném hledišti o čtyřech pořadích se po předehře otvírá pohled do salonu paláce Maršálky, kněžny z Werdenbergu. Celkem klasická, trochu stylizovaná dekorace, jejíž zvláštností je v zadní stěně umístěný veliký kruh, skládající se ze dvou menších, všechny se pak mohou různě natáčet kolem své osy. Na velkém loži můžeme vidět po prožité vášnivé noci ještě roztouženého mladého Oktaviána ztvárněného štíhlou Katarzynou Haras, vládnoucí pěkně zabarveným mezzosopránem. Představitelkou zkušené, nicméně stejně zamilované Maršálky je Megane Miller. Američanka vznosné postavy a hezkého obličeje na velmi dobré pěvecké úrovni svým nosným hlasem zvládá svoji roli. Se Straussovou hudbou se již setkala třeba v loňském roce na jevišti newyorské Metropolitní opery jako Císařovna v Ženě bez stínu. Obě sólistky svými témbry vzájemně dobře ladily.
Na scénu pak přichází hlavní protagonista opery, kněžnin příbuzný baron Ochs z Lerchenau (opera měla původně pracovní název po něm). S jeho vstupem se ale dostavuje překvapení: neobjevil se obhroublý muž, jehož nejlepší léta jsou minulostí, ale velmi štíhlý dvoumetrový mladík. Je to polský sólista Tomasz Rudnicki, který působí v curyšské opeře. Jeho hlas působí poměrně lehce, spíše barytonálním zabarvením. Přestože je herecky přesvědčivý, dává svému Ochsovi, díky svému vzhledu, jiné dimenze.Když jsem s Tomaszem Rudnickim po představení o jeho roli hovořil, zpěvák zdůrazňoval, že Strauss si původně představoval barona Ochse jako třicátníka, který postupně stárne. Připadá mi to ale v rozporu s dílem samotným, neboť děj naopak probíhá v časově krátké posloupnosti. Zde jen připomenu představitele této role z první premiéry, robustního a „ostříleného“ rakouského pěvce Franze Hawlatu, který zpíval Ochse na největších scénách světa včetně Metropolitní opery. Dle fotografií a tak, jak jsem jej osobně na řadě jevišť viděl, sedl by mi ve wrocławské inscenaci určitě lépe. Baron obtěžuje za komornou převlečeného Oktaviána a v nastalém ruchu, kdy přicházejí do salonu za Maršálkou různé návštěvy, kadeřník, notář a úředníci, se objevuje také italský pěvec a předvádí svoji velmi známou árii „Da rigori armato il seno…“. Zazpíval ji poněkud ne úplně jistě menším hlasem, ale s jistými výškami od prosince nový člen sólistického ansámblu wrocławské opery Igor Stroin.

Scéna druhého dějství, odehrávající se v domě bohatého měšťana, do šlechtického stavu čerstvě povýšeného Faninala, byla o mnoho vzdušnější; jako by odrážela touhu po blýsknutí se velikostí paláce a penězi. Faninalův vstupní monolog předvedl svým velkým hlasem Mariusz Godlewski, výborný a prominentní baryton, který ve Wrocławi působí jako host. Naposledy výtečně zpíval Scarpiu v Tosce. Jeho dceru, půvabnou Žofii, připravují na námluvy jejího nastávajícího, barona Ochse. její představitelkou je ve  Wrocławi vynikající sólistka zdejšího souboru, mladá Aleksandra Kubas-Kruk. Je opravdu roztomilou, mladičkou dívkou, překrásnými zářivými výškami a následujícími jemnými pianissimy si musí naprosto získat diváka. Koneckonců své kvality předvedla v Gildě v nedávné inscenaci Verdiho Rigoletta na přírodní scéně zámku Topacz nedaleko Wrocławi.

Fanfáry ohlašují příchod námluvčího, jímž je mladý Oktavián, který přináší stříbrnou růži, zpívá Žofii svoje překrásné „Mir ist die Ehre wiederfahren…“. Následující duet s Žofií patří ke skvostným hudebním číslům opery. Oba mladé lidi ze vzájemného okouzlení přeruší příchod ženicha, barona Ochse, který se ke své vyvolené chová neomaleně. Jeho přihroublé řeči a troufalé doteky, které děsí a popuzují nevěstu, opět působí kontraproduktivně. Která by se takovému štíhlému fešákovi tolik vzpouzela. Nakonec dochází ke konfliktu mezi Oktaviánem, který se zastává Žofie, a baronem. Oktavián se chopí kordu, zasunutého v erbu novopečeného šlechtice Faninala, a vyzývá nakonec vystrašeného Ochse k souboji. Je u toho dav přihlížejících (sbory secvičila Anna Grabowska-Borys), ve kterém jsou také intrikáni Valzacchi (Łukasz Gaj) a Annina (Jadwiga Postrożna). Lehce škrábnutý a vystrašený Ochs zbaběle naříká, lékař jej ošetřuje, nastává zmatek, a nakonec si s dalšími kumpány prolévá hrdlo vínem. Od Anniny dostává psaníčko, ve kterém jej zve neznámá kráska k dostaveníčku na příští den. Zmožen a myslící na následnou avantýru Ochs uléhá do kupy peřin a zpívá si známou valčíkovou melodii Mit mir, mit mir keine Nacht dir zu lang! (Žádná noc dlouhá dost se mnou).

V posledním dějství, kde je na začátku Oktavián převlečený za dívku, která má v hospůdce dostaveníčko s baronem Ochsem, jsme svědky řady komických a perfektně rozehraných akcí. Třeba obligátní spadnutí Ochsovy paruky a objevení se jeho holé hlavy nebo škemrání kupy jeho údajných dětí a příchod policejního komisaře (ten je doslovnou kopií legendárního komisaře Clouseaua). Obecenstvo se pochopitelně nesmírně baví. Nesmíme ale zapomenout na hudebně skvostný závěr a vskutku vynikající pěvecký výkon všech tří ženských protagonistek, za doprovodu straussovsky barevného orchestru. Myslím, že se wrocławská opera se  interpretace tohoto náročného titulu zhostila velmi dobře, se ctí a vyvážeností všech hudebních i výtvarných atributů. Dokázala, že lze i bez extravagancí, ale přitom zajímavě a živě přiblížit působivost a sílu tohoto operního díla.

Richard Strauss:
Der Rosenkavalier
Hudební nastudování, dirigent: Ewa Michnik
Režie: Georg Rootering
Scéna: Lukas Noll
Kostýmy: Małgorzata Słoniowska
Sbormistryně: Anna Grabowska-Borys
Light design: Sergiy Czernikov
Sbormistr dětského sboru: Michał Czubaszek
Orchestr, sbor a dětský sbor Wrocławské Opery
Premiéra 13. prosince 2014 Wrocławská Opera Wrocław
(psáno z 2. premiéry 14. prosince 2014)

Marszałkowa – Meagan Miller
Baron Ochs auf Lerchenau – Tomasz Rudnicki
Oktawian – Katarzyna Haras
Faninal – Mariusz Godlewski
Zofia – Aleksandra Kubas-Kruk
Panna Marianna Leitmetzer – Ewa Tracz
Valzacchi – Łukasz Gaj
Annina – Jadwiga Postrożna
Komisarz policji – Tomasz Raff
Majordomus Marszałkowej – Rafał Majzner
Majordomus Faninala – Edward Kulczyk
Notariusz – Marek Paśko
Oberżysta – Aleksander Zuchowicz
Włoski śpiewak – Igor Stroin
Modystka – Marta Brzezińska
Handlarz zwierząt – Aleksander Zuchowicz
Lokaje marszałkowej – Piotr Bunzler, Marek Klimczak, Edward Kulczyk, Janusz Zawadzki
Sieroty – Anna Krzyżowska-Kawałko, Aleksandra Malisz, Agnieszka Rejek-Bałka
Kelnerzy – Piotr Bunzler, Marcin Grzywaczewski, Marek Klimczak, Andrzej Zborowski

www.opera.wroclaw.pl

Foto M. Grotowski, P. Horník