Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (40)

redakce, 29.04.2015 17:15

Deníky o hudbě (21)

9. 1. 1982, Velký sál konzervatoře
Schönberg: Fantazie pro housle a klavír, op. 47; Schnittke: Sonáta č. 1 pro housle a klavír; Lutosławski: Recitativ a Arioso; Šostakovič: Polka z baletu „Zlatý věk“; Brahms – Heifetz: Wie Melodien zieht es mir. Oleg Kagan a Vladimir Skanavi
Zdařilá a přesvědčivá prezentace výjimečně komplexních děl. Schönbergova Fantazie se mi konečně ujasnila (určitě jsem dozrál). Už bylo načase. Na Šnitkeho sonátě je patrný Šostakovičův vliv, je suverénně vypracovaná a velmi působivá. Přídavky, skladby Lutosławského a Šostakoviče, se výborně hodily, ale pan Heifetz se dopouští velké drzosti se svou nasládlou salonní úpravou jedné z nejkrásnějších Brahmsových ukolébavek. Oleg Kagan a Vladimír Skanavi hráli brilantně.

18. 1. Nahrávka
Suk: Asrael, dirigent Václav Talich
Skvělá symfonie, psaná krví srdce (je srovnatelná se Šestou symfonií Čajkovského nebo se Šestou od Mjaskovského). Geniální interpretace. Je štěstí, že tato deska existuje.

29. 1. Domácí koncert
Beethoven: Tři sonáty pro housle a klavír: c moll, op. 30, č. 2; G dur, op. 30, č. 3; G dur, op. 96. Oleg Kagan a Vasilij Lobanov
Samozřejmě jsou Beethovenovy houslové sonáty geniální, ale pro mne jsou s klavírními nesrovnatelné. Ty jsou mnohem inspirovanější, svěžejší, bezprostřednější. Myslím, že jsou dokonce to nejlepší, co Beethoven napsal.

17. 2. Hudební večer
Schumann: Tři fantazijní kusy pro klarinet a klavír; Brahms: Trio a moll, op. 114, pro klarinet, klavír a violoncello; Andrej Gavrilov, Anatolij Kamyšev, Ivan Monighetti
Dnes u nás „vládne“ Andrej Gavrilov se svými kolegy. Všechno je to bouřlivé, temperamentní, trochu chaotické, ale opravdové, efektní a poměrně hlasité. Gavrilov má štěstí, že je téměř vždycky se sebou spokojen. Myslím si ostatně, že je to známka zdraví. Ale… kdyby byl jen o trošičku skromnější, mohl by být ještě šťastnější.

14. 4. Nahrávka
Haydn: Sedm slov Vykupitelových na kříži. Kvarteto Amadeus
Haydn zkomponoval toto dílo obrovsky hospodárnými prostředky. Určitě se postil, když ho psal.

29. 4. Na památku Theophila Richtera (1872–1941) ke 110. výročí jeho narození. Nahrávky
Schumann: Symfonické etudy, op. 13, S. R.; Gounod: 1. obraz ze 4. dějství opery Faust a Markétka. Mirella Freni, Nikolaj Ghiaurov, dirigent Georges Prêtre. Brahms: Sonáta A dur, op. 100, pro housle a klavír, David Oistrach a S. R.
Symfonické etudy jsem poprvé slyšel hrát tatínka. Provázely mé dětství, když je cvičil ve spoře osvětleném pokoji našeho oděsského bytu. Ve Faustovi a Markétce v oděsské opeře hrál tatínek varhanní part ve scéně v kostele. Je to obdivuhodná a velmi zvláštní scéna. Part varhan je vskutku originální svou strohostí a zároveň přístupností pro publikum. Nahrávka Brahmsovy sonáty s Oistrachem je skutečně zdařilá.30. 4. Na památku Theophila Richtera. Nahrávky
Beethoven: Sonáta Es dur, op. 7, S. R.; Gounod: 1. obraz ze 4. dějství opery Faust a Markétka, Victoria de Los Angeles, Boris Christov, dirigent André Cluytens; Wagner, předehra ke 3. dějství Tannhäusera, předehra k Parsifalu, dirigent Otto Klemperer
Ve druhé větě (v C dur) Sonáty Es dur jako by Beethoven rozprávěl s Bohem a potvrzoval jeho existenci. Interpretace scény v kostele je na druhé nahrávce Fausta a Markétky ještě lepší než na té předchozí. Co by říkal Wagner?

2. 7. Tours, Grange de Meslay
Koncert Jessye Norman, Philipp Moll, klavír. Schubert, čtyři písně; Mahler: Pět písní na Rückerta; Brahms: Dvě písně s violou a klavírem (viola Ulrich von Wrochem); spirituály
Zážitek tohoto večera byl spojen s hromy a blesky. Vypadl proud a v sále se muselo svítit svíčkami. Jakou to hned vytvořilo atmosféru… Jessye je gigantická osobnost (vždycky si ji představuji pod baldachýnem), napůl hrozivá, napůl triumfující. A ta hudba… Schubertovu Všemohoucnost může takhle zazpívat jen ona. Byl to opravdu fantastický koncert, hudba se při něm svářila s rozzuřenou přírodou. Nádhera a radost. Nakonec spirituály. To není nic pro mě, ale je to její svět, tam je doma. Potom bouřlivý aplaus, který vypukl ve chvíli, kdy venku doznívalo poslední hřmění. Vyšli jsme na rozmáčený dvůr před stodolou. Vonělo to po dešti, svěže, jako vysvobození.

3. 7. Grange de Meslay
Bancquart: Voix; Stravinskij: 1) Ave Maria, 2) Credo, 3) Mše pro sbor a zdvojený dechový kvintet. Group vocal de France, dirigent John Aldis
Velmi zajímavý koncert. To, co se hrálo od Bancquarta, jsem bohužel zapomněl, ale skladby Stravinského mi v paměti zůstaly. Mše se drží tradice ruských sborů a capella. Jenže u takové hudby nestačí na vnímání jejích skvělých duchovních kvalit jeden poslech.

Srpen, u Erica Anthera ve Francii, nahrávka
Liszt: Pensée des morts, Andante lagrimoso, Ave Maria, S. R. (z Grange de Meslay)
Úroveň provedení těchto tří skladeb ve mně nevyvolává protesty. Vzpomínám si na stodolu v polotmě a že i Fischer-Dieskau chtěl Brahmse a Wolfa zpívat napůl ve tmě.24. 9. Moskva, zkouška doma
Šostakovič: Sedm písní na Alexandra Bloka, op. 127; Galina Pisarenko, Michail Kopelman, Ludmila Berlinskaja, Vasja Lobanov
Slyšel jsem tento cyklus na Blokovy básně často, ale nikdy jsem ho neměl rád, na rozdíl od cyklu na Michelangela a Židovských lidových písní. Mám dojem, že kvality básníka a skladatele se tak rozcházejí, že mezi nimi nemůže nastat harmonie.

25. 9. Nahrávka
Britten: Klavírní koncert D dur, op. 13, S. R., dirigoval Britten
Jaká škoda, že nahrávka tohoto půvabného raného díla není dobrá! Britten byl jen stínem sebe sama – byl nemocen – na jednu zkoušku se hned nahrávalo. Proto se to nepodařilo. Je to moc smutné…

4. 12. Nahrávka
Händel: Suity č. 2 F dur, č. 3 d moll. S. R.
Svým nahrávkám Händelových suit bych absolutorium neudělil, i když jsou noty zahrány korektně a nejsou tam skutečné chyby. Myslím, že je Händel na hraní svým způsobem těžší než Bach (možná proto, že v něm je méně opravdové hudby).

7. 12. Zkouška doma
Mozart: Sonáty pro housle a klavír Es dur KV 380, C dur KV 403, B dur KV 454, Oleg Kagan a S. R.
Zkouška na jeden z koncertů „prosincových večerů“. Hráli jsme tyto sonáty spolu již často, a přesto ještě pořád hledáme něco, co nemůžeme najít. Možná se musí skutečně hrát skoro z listu a tolik se přitom netrápit. Ale to je nebezpečné. Musí se hrát s radostí. To je ono! Co ale, když se radost nedostaví?

20. 12. Prosincový večer v Puškinově muzeu
Mozart: Sonáty C dur KV 521, F dur KV 497 (pro čtyři ruce), Sonáta D dur KV 448 (pro dva klavíry). Christoph Eschenbach a Justus Frantz.
Po koncertě doma.
Mozart: Disonantní kvartet KV 465 C dur. Viktor Tretjakov, Oleg Kagan, Jurij Bašmet, Natalia Gutmanová
Zase jeden nádherný koncert těchto dvou hudebníků. Jsou spolu skvěle sehraní. Hrají opravdovou hudbu a báječně si rozumějí. Řekl bych, že Eschenbach má klíč k Mozartovi. Na mnoha místech je neodolatelný a jeho způsob hry posluchače okouzluje. Pak nás doma čekal jiný zážitek, Mozartův kvartet. Nedá se říci, kdo byl šťastnější, zda ti, co hráli, nebo ti, co poslouchali. Eschenbach a Frantz jsou skromní a sympatičtí. Ale Eschenbach se mi líbí nekonečně víc, po hudební i lidské stránce. Je to skvělý klavírista a zároveň pozoruhodný dirigent. Možná proto ho na Západě buď ignorují, nebo kritizují.

24. 12. Prosincový večer v Puškinově muzeu
Mozart: Sonáta pro housle a klavír Es dur KV 380; Sonáty pro housle a violu B dur KV 423, B dur KV 424. Vladimir Spivakov, Jurij Bašmet, Boris Bechtěrjev
Koncert dvou – dalo by se říci – nepřátel na život a na smrt. Momentálně se nedá říct, kdo vyhraje. Jurij si nenechá ujít příležitost, aby o tom nemluvil; je pevně rozhodnut zvítězit (má také vlastní komorní orchestr). O jeho rivalovi kolují všelijaké pověsti, hraničící až s kriminalitou, pokud jsou namířeny proti Jurijovi. Koncert byl přesto dobrý a publikum (především dámy) kvůli Spivakovovi úplně blázní.

26. 12. Prosincový večer v Puškinově muzeu
Mozart: Sonáta D dur KV 284, Sonáta F dur KV 332, Rondo a moll KV 511, Sonáta B dur KV 333 (Romance As dur). Eliza Virsaladze
Mozart, jakkoli ho Virsaladze hraje výtečně, přece jen není na úrovni jejího Schumanna. Všechno je v pořádku, všechno zní, ale postrádám jaksi spontánnost, trochu toho manýrismu. Neupírám jí ale vůbec koncepci a muzikálnost. Je to umělkyně velkého formátu, možná dnes nejlepší klavíristka vůbec. Je svou podstatou upřímná a skromná, ale navíc „ušlechtilé“ krve, což není pro umělce bez významu. V každém ohledu mi velmi imponuje. Co to však je s tím Mozartem? Kdo ho dokáže skutečně dobře zahrát? Robert Casadesus, kterého jsem v Oděse slyšel hrát Sonátu F dur KV 332 – to už mu bylo asi „sto“ let – na mě udělal nezapomenutelný dojem, byl to zázrak, s jakým se setkáváme málokdy. A potom Neuhaus, který hrál Rondo a moll tak úchvatně, že to bylo dojemné až k slzám. Je to zvláštní, ale Haydn, který je Mozartovu géniu přece tak blízko, se hraje nekonečně snáze (dokonce se dá říci, že je lehký). V čem tedy je to Mozartovo tajemství?