Svůj život jsem připraven obětovat hudbě

  1. 1
  2. 2

Teprve jednadvacetiletý tenorista Petr Nekoranec na sebe poprvé výrazněji upoutal pozornost, když v roce 2012 zvítězil na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, prestižní bylo i jeho spoluúčinkování letos v létě na velehradském galakoncertu, věnovanému kulatému výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a zprostředkovaném v přímém televizním přenosu.  A tak vlastně ani není divu, že se o studentovi Konzervatoře v Pardubicích poslední dobou stále častěji mluví jako o velké naději nejmladší české operní generace.


Jste vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka Karlovy Vary. Jak dlouho jste se na ni připravoval?

Soutěž v Karlových Varech je jedna z největších u nás a příprava tomu musela odpovídat. Od výběru repertoáru přes práci až po samotnou soutěž uplynul zhruba rok a musím říct, že byl opravdu vydatný…

Jak soutěž probíhala a co všechno vám výsledek přinesl?

Atmosféra byla asi stejná jako na všech ostatních soutěžích. Nevraživé pohledy konkurence a obrovské očekávání, zda se vložené úsilí vrátí – a mně se opravdu vrátilo. Výsledkem byla velká zkušenost, následně i koncerty a hlavně jsem se víc dostal do povědomí lidí, což je obrovské plus.

Chystáte se na další soutěže?

Samozřejmě, že se připravujeme na další pěvecká klání. Předně se s paní profesorkou Jarmilou Chaloupkovou chystáme znovu navštívit Karlovy Vary. A hned v závěsu je soutěž konzervatoří a meta začátku příštího roku – konkrétně v únoru – jedenáctý ročník soutěže Wolfganga Amadea Mozarta v Salcburgu.

Jaká je spolupráce s vaší manažerkou?

V současné době spolupracuji s paní Alenou Nachtigalovou, se kterou všechno začalo přímo na soutěži v Karlových Varech, a musím říci, že spokojenost je z mé strany naprostá, a doufám, že i vzájemná… Zároveň jsem v kontaktu s italskou manažerkou Clarou Corsi, se kterou pracuji již rok a půl, rovněž se spokojeností.

Studujete na Konzervatoři Pardubice. Jak jste tam spokojený?

Na Konzervatoři v Pardubicích studuji třetím rokem a jsem zde velice spokojený. Vede mne výborná pedagožka Jarmila Chaloupková a cítím, že s ní budu do konce mé kariéry konzultovat repertoár a radit se s ní. Na pardubické konzervatoři jsem našel obrovskou podporu a vše, co potřebuji ke klidné práci. Nejde samozřejmě pracovat v klidu za každé situace, ale snažíme se o to. Mám zde klid a zázemí.Stíháte běžný školní provoz a skupinové předměty bez problémů? Nebo jste spíše pro individuálnější přístup?

Vždy mi vadilo, že škola je jakoby mimo reálný život. Říká se, že vše, co se učíme, někdy budeme potřebovat, a pak najednou přijdeme do skutečného světa a ejhle, věci se mají jinak. Co se individuálního přístupu týče, ten na pardubické konzervatoři mám, jelikož by bylo z mého pohledu prakticky nemožné se vpasovat do okýnek rozvrhu běžného studenta.

A nevadí vám, že jste mimo hudební centrum, jakým je Praha?

V Praze mám velkou spoustu přátel, a když jsem se rozhodoval po střední škole, co dál, a rozhodl jsem se jít tak říkajíc mimo centrum do Pardubic, byl jsem tak trochu za blázna. Když se ovšem podívám zpátky, udělal bych to znovu. Musím totiž  říct, že i přes všechna pozlátka a lesk matičky Prahy v ní panuje zvláštní shon, který nedovoluje volně a kvalitně růst. Všichni se tam „uhoní“, já toto opravdu vidím na svých vrstevnících. Jsem skutečně rád tam, kde jsem…:-)

Kdybyste mohl, změnil byste něco na systému hudebního školství? Třeba co se konzervatoří týče, skladby předmětů a podobně?

Mou zásadou je dozvědět se trochu teorie, aby člověk byl v obraze, ale ne v takové míře, v jaké se vyučuje. Nemluvím samozřejmě o takových hudebních profesích, jako je klavírista, ale především dirigent. Jedna významná lektorka zpěvu a velká muzikantka řekla, že pokud necítíš triolu, nikdo tě ji nenaučí. A já si myslím, že v tom je obrovská pravda. Hudba především vychází z emoce a ne z učebnic harmonie a rytmu, které nám jsou vtloukávány do hlav. Samozřejmě každý nástroj má své potřeby a specifika, aby to, jak říkám, k něčemu vypadalo. A tyto potřeby by měly být jak boží slovo nad vším…

Setkal jste se třeba ze strany spolužáků se závistí? Nebo vás ve vaší slibné kariéře všichni podporují?

Musím říct, že se zatím setkávám s obrovskou podporou v tom, co dělám, za což jsem opravdu rád. Ale nebudu lhát, když řeknu, že někteří závidí, to je ale normální a vůbec jim to nezazlívám. To, co dělám, dělám naplno a jsem připraven obětovat svůj život hudbě.

Spolupracujete s italským tenoristou a pedagogem Antonio Carangelem. Co tato spolupráce obnáší, co vám to přináší?

S Maestrem Carangelem jsem se potkal zhruba před dvěma lety a již při prvním setkání jsem měl pocit, že se už známe. Od té doby tento pocit ještě zesílil a vztah velký učitel a já jako žák funguje jako dobře promazaný stroj. Naše spolupráce mě neskutečným způsobem obohacuje a musím říct, že i moje paní profesorka Chaloupková se od něj ledacos naučila a dál tak vlastně jeho umění rozšiřuje.

V rámci festivalu F. L. Věka vystoupíte první listopadovou neděli s recitálem na zámku v Novém Městě nad Metují. Co bude na programu?

S klavíristkou Evou Kulichovou jsme připravili program vesměs písňový, figuruje v něm například Richard Strauss, Paulo Tosti, Antonín Dvořák… V našem programu také zazní árie Wolfganga Amadea Mozarta nebo Bedřicha Smetany. Doufáme, že diváky zaujmeme a že se jim koncert bude líbit.

Jaká další vystoupení vás čekají a jaké jsou vůbec vaše plány do budoucna?

Mojí hlavní náplní nejbližší doby je příprava na soutěže, avšak pár koncertů mám a moc se na ně těším. Například už 8. prosince zazpívám v italském městě Cornuda s maestrem Carangelem, 15. prosince vystoupím na koncertě se sólistou Metropolitní opery Ildebrandem D´Arcangelem na pražském Žofíně. Další akce jsou ještě v jednání a nerad bych je zakřikl…

Díky za rozhovor, přejeme hodně úspěchů!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments