K opeře Tristan a Isolda se Richard Wagner inspiroval středověkým francouzským rytířským eposem, vycházejícím z keltské pověsti. Látku sám skladatel přebásnil do nadčasové platnosti. K mimořádné umělecké atmosféře díla přispěly zcela jistě i intenzivní citové prožitky, milostná aféra s manželkou jeho mecenáše, nadanou literátkou Mathildou Wesendonckovou. Dle vlastních slov prožíval s touto ušlechtilou, inteligentní a krásnou ženou „blaženou rozkoš ze souznění duší, opojení z nejvyššího štěstí a nejkrásnější touhy a potěšení z povznášejícího a inspirujícího přátelství a nejčistší lásky… Lásky nenaplněné.“ A právě v nadčasový symbol takového citu přetvořil i dávný příběh o osudovém nápoji lásky.
O první provedení projevila zájem Dvorní opera ve Vídni. Po desítkách zkoušek však dílo prohlásila za nerealizovatelné. Premiéra se tak uskutečnila až pod taktovkou Hanse von Bülowa v roce 1865 v Mnichově, a to po intervenci Ludvíka II. Bavorského, který se stal Wagnerovým obdivovatelem a příznivcem. Byl to ostatně právě on, kdo později úvěrem zafinancoval stavbu divadla v Bayreuthu, sloužícího dodnes výhradnímu a vzorovému uvádění Wagnerových děl. Zde se opera Tristan a Isolda objevila až po Wagnerově smrti, v roce 1886. Pražské Národní divadlo ji prvně uvedlo v roce 1913. V Novém německém divadle se však dávala už od roku 1896.
Operu, kterou Wagner vytvořil na vlastní libreto, charakterizoval tehdejší vlivný filozof Friedrich Nietzsche jako „nebezpečně fascinující, hrůzně a sladce nekonečnou“.
Richard Wagner (1813–1883): Tristan a Isolda, I. jednání opery
3. dubna 2023, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina
Přímý přenos koncertu odvysílá ČRo Vltava
Záznam nabízí ČRo D-dur / středa 5. dubna 2023 / 20:00 hodin
Michael Weinius: Tristan, tenor
Elisabeth Teige: Isolda, soprán
Christoph Pohl: Kurwenal, baryton
Christina Bock: Brangäne, mezzosoprán
Petr Nekoranec: Mladý námořník, tenor
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Petr Popelka: dirigent
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Kozubík: sbormistr
