Kateřina Kněžíková

Kateřina Kněžíková, narozená 7. července 1982 v Bohumíně, je česká operní pěvkyně, sopranistka v oboru lyricko-koloraturní soprán. Je stálou členkou Opery Národního divadla v Praze, hostuje Národním divadle Brno, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Národním divadle Brno a ve Slovenském národním divadle Bratislava.

Život

V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Od pěti začala navštěvovat první ZUŠ v oboru klavír v Bohumíně, ale ve dvanácti letech si zlomila ruku a hra na klavír jí už nešla tak, jak by se očekávalo. V té době tedy začala chodit na ZUŠ v Orlové, kde se věnovala hlavně zpěvu.

Hudbě se Kněžíková zpočátku nechtěla věnovat profesionálně, studovala gymnázium a chtěla se stát farmaceutickou laborantkou. Nakonec však absolvovala Pražskou konzervatoř, studovala též konzervatoře v Brně a Ostravě. Po absolutoriu se rozhodla pro studium na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Absolvovala v roce 2010.

Její první sólovou rolí byla role Barbariny v Mozartově opeře Figarova svatba v divadle v Karlových Varech ve 4. ročníku konzervatoře.

Rodina

Manželem Kateřiny Kněžíkové je operní pěvec a sólista Vídeňské státní opery Adam Plachetka, se kterým se seznámila na HAMU. Byli oddáni v roce 2012, mají spolu dvě dcery.

Kariéra

První angažmá Kateřiny Kněžíkové bylo v libereckém divadle F. X. Šaldy pod vedením dirigenta Doubravského byla svěřena role Mélie z opery Apollo a Hyacinth W. A. Mozarta.

V Národním divadle v Praze pak debutovala v roce 2005 v roli Zerliny v Mozartově opeře Don Giovanni a počínaje rokem 2006 se stala jeho stálou členkou. Účinkovala především v Mozartových operách, mezi její neslavnější role patří zejména Zuzanka z Figarovy svatby, Vitellia z La clemenza di Tito, Despina z Cosí fan tutte, Pamino z opery Kouzelná flétna. Dále jsou to belcantové role z Donizettiho oper – Adina z Nápoje lásky, Norina z opery Don Pasquale nebo z oper Charlesa Gounoda – Julie (Romeo a Juliette) a Markétka (Faust).

Kromě Národního divadla v Praze hostovala v Národním divadle v Brně, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle J. K. Tyla v Plzni nebo ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Kromě toho účinkovala i na mnohých zahraničních scénách, z francouzských jsou to Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Opéra de Dijon a Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu.

S Francií je spojen i start její hudební kariéry a při jejích začátcích stál dirigent Serge Baudo. Kromě něho spolupracovala s Jiřím Bělohlávkem, Manfredem Honeckem, Jakubem Hrůšou, Václav Luksem, Tomášem Netopilem, Robertem Jindrou či Emmanuelem Villaumem.

Festivaly

Pravidelně vystupuje na řadě domácích i zahraničních festivalů, jako je Pražské jaro, Dvořákova Praha, Janáčkův máj, Struny podzimu, Svatováclavský hudební festival, Smetanova Litomyšl, Festival Anima Mundi v Pise, Festival La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Hudební most Praha – Drážďany, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další.

Spolupráce s dalšími umělci a soubory

Spolupracuje s předními orchestry jako jsou BBC Symphony orchestra, Bamberger Symphoniker, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Rotterdam Philharmonisch Orchest, Orquesta Filarmónica de Gran Canaria a v neposlední řadě domácí PKF – Prague Philharmonia.

Vrcholem kariéry pro Kněžíkovou podle ní bylo setkání s Plácidem Domingem, který si ji vybral do speciálního pražského uvedení Dona Giovanniho, které dirigoval.

Vedle opery se věnuje komorním a písňovým recitálům, v roce 2018 vyhrála s Kateřinou Englichovou cenu Classic Prague Awards za nejlepší komorní výkon roku 2017, kromě toho spolupracuje s Davidem Švecem.

Kromě nahrávek pro Český rozhlas má na kontě i nahrávky pro francouzskou televizní stanici MEZZO a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International.

Zajímavosti

Během druhého těhotenství v době nominace na cenu Thálie Kněžíkové zkolaboval imunitní systém, což se projevilo mimo jiné ztrátou mimiky v obličeji a citu v hrdle, neschopností polykat a častými mdlobami. Měla obavy, že svou kariéru bude nucena předčasně ukončit. Po stanovení diagnózy (Miller Fischerův syndrom) a následné léčbě, která spočívala především v dodržování naprostého klidu, se jí narodila zdravá druhá dcerka a Kněžíková se vrátila na jeviště.

V roce 2008 se podílela na vzniku nové verze státní hymny. Ty vznikly pod vedením Jiřího Bělohlávka celkem čtyři – sborový zpěv Sboru opery Národního divadla, orchestrální provedení Orchestru Národního divadla, mužský sólový zpěv v podání Adama Plachetky a ženský sólový zpěv, který nazpívala právě Kateřina Kněžíková.

Diskografie

Každý jen tu svou: Adam Plachetka & Kateřina Kněžíková (Český rozhlas, 2018)

Martinů: Bouquet of Flowers – Novák: Philharmonic Dances (Supraphon, 2017)

Richter: La Deposizione dalla croce di Gesú Cristo (Supraphon, 2016)

Margita Štefan: X Mas (duety s basbarytonistou Adamem Plachetkou a sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou) (Supraphon, 2016)

Galerie

 

Ocenění

Cena Thálie 2019 za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Julietta aneb Snář (B. Martinů).

Cena Jantar za rok 2019 v kategorii opera.

Cena Classic Prague Awards 2018 za nejlepší komorní výkon.

Vítězka Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka.

Odkazy

Osobní stránky Kateřiny Kněžíkové.

Kateřina Kněžíková na webu Operabase.

Kateřina Kněžíková na Facebooku.

Třináctá komnata Kateřiny Kněžíkové na ČT1.

Rozhovor s Kateřinou Kněžíkovou v archivu Českého rozhlasu Vltava.

Rozhovor s Kateřinou Kněžíkovou v archivu Českého rozhlasu Dvojka.

 

(Autorem textu je Karolína Babíčková.)