Hudební kurýr
Vydání číslo 41. Letmý pohled na události ze světa hudby, k nimž došlo ve druhé polovině května 2017: Emmanuel Macron: Schumann a Liszt v Elysejském…
Má vlast je cyklus šesti symfonických básní českého skladatele Bedřicha Smetany, který jej zkomponoval v letech 1874-1879. Jedná se o jeden z vrcholů české klasické hudby. Cyklus se skládá z šesti částí: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Premiéru celého cyklu s orchestrem provedl dne 5. listopadu 1882 Adolf Čech na pražském Žofíně.
Po dokončení opery Libuše (1872) pojal Bedřich Smetana myšlenku, že zkomponuje symfonické básně, které by obsahově propojil s touto operou. Uvažoval o Vyšehradu či Vltavě a přemýšlel o dalších částech s názvy Říp, Lipany a Bílá hora. Uskutečnění tohoto nápadu odsunul kvůli intenzivní práci na opeře Dvě vdovy. K realizaci námětu se Smetana vrátil na podzim roku 1874 v poměrně tragickém období, kdy už zcela ohluchl. Forma cyklu a počet částí bylo něco zcela novátorského.
Cyklus vznikal mezi lety 1874-1878, Smetana jej nakonec pojmenoval Má vlast. První skladbu s názvem Vyšehrad začal Smetana komponovat koncem září 1874 i přes zákaz lékaře, zbytky sluchu ovšem ztratil během jednoho měsíce. Vyšehrad dokončil 1. listopadu jako zcela neslyšící. Do konce roku 1874 složil ještě Vltavu.
Šárku a Z českých luhů a hájů komponoval v následujícím roce. Na několik let upustil od tvorby cyklu, mezitím psal jiná díla. Poslední části Tábor a Blaník na sebe úzce navazují a byly dopsány cíleně k dokončení cyklu dokončil je v roce 1878.
Z počátku nebylo dílo veřejností nijak vřele přijato, neboť vzniklo v době dozvuků českého národního obrození. Později se cyklus stal velmi oblíbeným do té míry, že je každoročně hráno 12. května (výročí Smetanova úmrtí) jako zahajovací dílo na festivalu Pražské jaro a v den české státnosti 28. října.
Každá z částí má zcela individuální charakter. Smetana v těchto dílech propojil formu symfonické básně (inspirován Franzem Lisztem) s ideály historických událostí, krajiny, či legendy.
V cyklu nalézáme vzpomínky na významné události naší historie včetně promítnutí nejsvětlejších ideálů této historie do budoucnosti a zároveň vykreslení povahy českého člověka i jeho životní krajinné prostředí. V celé světové hudební literatuře nenajdeme zřejmě podobně koncipovanou a uskutečněnou práci. Jedná se o Smetanovo vrcholné dílo a jedno z vrcholných děl české klasické hudby.
Smetana zde dovršil svou koncepci použitou už při kompozici symfonických básní vytvořených za pobytu ve Švédsku – Richarda III., Valdštýnova tábora a Hakona Jarla. S předlohou pracuje jen jako s obecným podnětem a pomyslným dějem. Symfonické básně v Mé vlasti jsou pojaty jako syntéza volných a samostatných obrazů
První symfonickou báseň komponoval Smetana od konce září do 18. listopadu 1874, premiéru měla 14. března 1875. V létě roku 1874 začal Smetana ztrácet sluch a brzy následovala úplná hluchota. Jeho léčba byla založena na izolaci o ostatních zvuků, ale byla neúspěšná.
Báseň začíná zvuky harf mýtického zpěváka Lumíra a přechází v tóny hradní výzbroje. Tato část představuje hlavní motiv Vyšehradu, jako sídla nejstarších českých králů a jsou použity i v dalších částech cyklu. V partituře jsou k provedení úvodních arpeggií dvě harfy. Po dominantním septakordu hrají dechy hlavní téma, přidávají se žestě, smyčce a bicí nástroje vrcholí ve fortissimu. Čtyř tónový motiv (b-es-d-b) představuje Vyšehrad a zazní znovu na konci Vltavy, a nakonec při vyvrcholení celého cyklu v závěru Blaníku.
V další části Smetana připomíná příběh hradu, pro něž je charakteristické rychlejší tempo, které připomíná pochod vítězství. Zdánlivě triumfální vyvrcholení je přerušeno krátkou sestupnou pasáží, zachycující zničení Vyšehradu husity. Poté znovu zazní úvodní pasáž harf, která opět připomíná krásu hradu, který se proměnil v trosky. Báseň končí pasáží znázorňující řeku Vltavu protékající pod hradem.
Vltava byla složena mezi 20. listopadem a 8. prosincem 1874 a měla premiéru 4. dubna 1875 pod vedením Adolfa Čecha. Je přibližně 12-13 minut dlouhá, v tónině e moll.
Smetana o ní napsal: „Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, chladná a teplá Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu; pak tok Vltavy v hájích a po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři lůny rej rusalek; na blízkých skalách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny, Vltava víří v proudech Svatojánských; teče v širokém toku dále ku Praze. Vyšehrad se objeví, konečně mizí v dálce v majestátním toku svém v Labi.“
Vltava je adaptací italské lidové písně renesančního původu La Mantovana, jejíž motivy lze nalézt i v izraelské státní hymně Hatikvě. Hlavní téma v durové tónině se také objevuje v české lidové písni Kočka leze dírou. Hanns Eisler ji použil pro své dílo Píseň o Vltavě. V roce 2011 byla Vltava použita v americkém filmu Strom života.
Třetí báseň byla dokončena 20. února 1875. Je pojmenovaná po ústřední postavě válečnici Šárce ze staročeských legend o Dívčích válkách. Šárka se připoutá ke stromu a čeká zde jako návnada, až ji kníže Ctirad zachrání. Šárka omámí muže Ctiradovy družiny medovinou, jakmile usnou zazní lovecký roh – signál ostatním ženám. Příběh končí zuřícími dívkami, které vraždí spící muže. Poprvé byla proveden pod taktovkou Adolfa Čecha buď 10. prosince 1876, nebo 17. března 1877 (zdroje se neshodují).
Slovy autora: „V této skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jež pomstu přísahá za nevěrnost milence celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada s jeho zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. Už zdáli zaslechnou nářek (ač lstivý) přivázané dívky u stromu, při pohledu na ni obdivuje Ctirad krásu její – zahoří milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona připraveným nápojem obveselí a opojí jak Ctirada, tak zbrojnoše až k spánku. – Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky zodpoví, vyhrnou se tyto ku krvavému činu, hrůza všeobecného vraždění, vzteklost nasycené pomsty Šárky – toť konec skladby.“
Smetana dokončil tuto báseň 18. října 1875 a první veřejné představení o osm týdnů později 10. prosince 1875.
Báseň vyobrazuje krásy českého venkova a české krajiny. První část je věnovaná vznešenosti lesa s překvapivou fugou ve smyčcích s jemnou lesní melodií rohů, téma později přebírá celý orchestr. Ve druhé části je vesnická slavnost v plném proudu. Inspirací byla autorovi krajina kolem Jabkenic, kde se v té době pobýval.
Skladatel o této básni napsal: „Toť všeobecné kreslení citů při pohledu na českou zem. Ze všech stran tu zazní zpěv plno vroucnosti, jak veselý tak melancholický z hájů a luhů. Lesní kraje v sólech hornistů – a vesele ourodné nížiny labské a jiné a jiné, vše se tu opěvuje. Každý může ze skladby té si vykreslit, co mu libo – básník má volnou cestu před sebou, arciť musí skladbu v jednotlivostech sledovat.”
Báseň byla dokončena 13. prosince 1878 a měla premiéru 4. ledna 1880, je pojmenována podle města Tábora, které bylo založeno husity a sloužilo jako jejich centrum během husitských válek. Období husitství považoval Smetana za vrcholné období českých dějin. Podkladem básně je incipit husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci, který se v různých podobách objevuje po celou dobu skladby.
Smetana si o Táboru poznamenal: „Motto: Kdož jste boží bojovníci! Z této velebné písně pozůstává celá stavba skladby. V sídle hlavním – v Táboře – zazněl tento zpěv zajisté nejmohutněji a nejčastěji. Skladba líčí též pevnou vůli, vítězné boje a vytrvalost, a tvrdošíjnou neústupnost, kterou skladba též také končí. Do detailu se nedá rozdrobit, nýbrž zahrne všeobecnou slávu a chválu husitských bojů a nezlomnost povahy husitův.“
Poslední báseň byla dokončena 9. března 1879 a premiéru měla 4. ledna 1880. Je pojmenována po hoře Blaník, v jehož nitru podle pověsti spí velká armáda rytířů v čele se sv. Václavem. Až bude národu nejhůře, otevře se v hoře veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a vyrazí proti nepřátelům, které porazí a v Čechách nastane opět klid a mír.
Blaník navazuje na předchozí báseň Tábor a objevují se v něm i obdobné motivy. V básni například opět zazní husitský chorál, avšak tentokrát jiná pasáž, která se objeví v závěrečné části Blaníku. Původní text převzaté pasáže husitského chorálu „že konečně vždycky s ním zvítězíte“ je odkazem ke vzkříšení českého národa a jeho vítěznému vzestupu. Poslední dvě básně cyklu tvoří soudržný pár, obdobně jako první dvě básně Vyšehrad a Vltava.
I zde Smetana komentuje: „Jest pokračování předešlé skladby: Tábor. Po přemožení reků husitských skryli se tito v Blaníku a čekají v těžkém spánku na okamžik, kde vlasti mají přijíti na pomoc. Tedy ty samé motivy jako v Táboře slouží v Blaníku za podklad stavby: ‘Kdo jste boží bojovníci’. Na podkladě této melodie (tohoto hus. principu) se vyvine vzkříšení národa českého, budoucí štěstí a sláva! kterým vítězným hymnusem, v podobě pochodu, skončí skladba a tak celá řada symf. básní „Vlasť“. Co malé intermezzo zazní v této skladbě též kratinká idyla: kresba polohy Blaníku, malý pastucha si huláká a hraje a ozvěna mu odpovídá.“
První uvedení Mé vlasti jakožto šestidílného cyklu nastalo 5. listopadu 1882; premiéra se odehrála v sále na Žofíně, cyklus byl nacvičen Výpomocným spolkem členů sboru a orchestru královského zemského českého divadla pod vedením dirigenta Adolfa Čecha. Představení navštívil i sám Bedřich Smetana, avšak bylo to první a zároveň poslední souborné uvedení celého cyklu, kterého se dožil (zemřel o 2 roky později).
V roce 1929 byla Má vlast zaznamenána na gramofonovou desku. Nahrávka byla pořízena Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha pro společnost His Master’s Voice; jednalo se vůbec první zaznamenanou nahrávku České filharmonie. V následujících letech Česká filharmonie Mou vlast propagovala na českém i zahraničním území a po nedlouhé době se stalo zvykem cyklus hrát při nejrůznějších státních příležitostech. Skladba je dnes považována ze vrcholné dílo nejen Bedřicha Smetany, ale české klasické hudby vůbec.
Ikonickým provedením Mé vlasti byl zahajovací koncert Pražského jara v roce 1990 s Rafaelem Kubelíkem a Českou filharmonií.
Má vlast se hraje každoročně 12. května, v den výročí Smetanova úmrtí, jako první zahajovací dílo na festivalu klasické hudby Pražské jaro.
V roce 2002 cyklus na zahajovacím koncertě vůbec poprvé dirigoval dirigent mimoevropského původu, a to Japonec Ken-ičiró Kobajaši.
Má vlast na IMSLP.
Celý cyklus trvá 76 minut.
(Autorkou textu je Eva Kolandová.)
Vydání číslo 41. Letmý pohled na události ze světa hudby, k nimž došlo ve druhé polovině května 2017: Emmanuel Macron: Schumann a Liszt v Elysejském…
Úvodním koncertem 72. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bylo již tradiční uvedení symfonického cyklu Bedřicha Smetany Má vlast. Cyklus symfonických básní, který je považován…
„Organizovat festival může být někdy v kontradikci s klidným užíváním si koncertů a představení, ale i to se často daří. Nejsme jen pořadatelé, hudbu máme…
Smetanova Má vlast v podání Vídeňských filharmoniků pod taktovkou dirigenta Daniela Barenboima dnes v Obecním domě zahájí 72. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Festival…
Festival Pražské jaro spustil první kolo mezinárodní hudební soutěže konané letos v oborech cembalo a housle. Podmínky pro účast v soutěži splnilo pětatřicet mladých cembalistů a šestadevadesát…
Český dirigent Jakub Hrůša, nový šéfdirigent Bamberských symfoniků, obrací překvapivě pozornost k původu orchestru. Začíná vzrušující hledání stop, také na CD. Text přinášíme v překladu…
Dokumentární film Barenboim, Smetana, Má vlast mapuje přípravy uznávaného dirigenta Daniela Barenboima a Vídeňských filharmoniků na provedení cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany pro zahájení letošního…
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro příští rok otevřou i zakončí legendy klasické hudby. Zahajovací koncert, na němž tradičně zazní Smetanova Má vlast, bude 12. května…
Texty Ivana Medka (100) Karla Ančerla, Josefa Vlacha a Milana Munclingera spojovalo mimo jiné to, že byli všichni žáky Václava Talicha. V roce 1967 pozval…
Smetanova Má vlast s Jakubem Hrůšou skvělou tečkou za letošní Smetanovou Litomyšlí Finále osmapadesátého ročníku mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl tvořil cyklus symfonických básní Má…
Jen několik dnů po konci letošního Pražského jara jeho management dnes oznámil program koncertu, který by se měl stát jedním z největších magnetů ročníku příštího: 12.…
Zápisník Jindřicha Bálka (108) Pozvání Paava Järviho na zahajovací koncert Pražského jara bylo skvělým dramaturgickým tahem. Jeho pojetí mělo velmi mladistvého ducha a zároveň oživilo…
V pražském Obecním domě ve čtvrtek večer začal 71. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Tradiční Smetanova Má vlast zazněla v provedení České filharmonie a…
Uctění památky Bedřicha Smetany u jeho hrobu na vyšehradském hřbitově dnes dopoledne předznamenalo začátek jednasedmdesátého ročníku hudebního festivalu Pražské jaro. Pořadatelé v den Smetanova úmrtí…
Zápisník Jindřicha Bálka (84) Koncerty severoněmeckého rozhlasového orchestru a Petrohradské filharmonie zajímavě oživují debatu o národním charakteru orchestrů. V prvním případě spíše nepřímo, protože Má vlast…
Cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany je podle německého šéfdirigenta Thomase Hengelbrocka geniálním dílem, které bytostně vychází z kulturního povědomí a dějin českého…
Silným tématem v dramaturgii jubilejního sedmdesátého ročníku Pražského jara je sedmdesáté výročí konce druhé světové války. Za příklad překonání stínu minulosti považují pořadatelé zahajovací koncert…
Tentokrát netradičně na téma nemartinůovské: Aktuálnost Mé vlasti Podzim 2014 je pro mě po nějaké době opět ve znamení Smetanovy Mé vlasti. Psal jsem o…
Na druhém koncertu třiadvacátého ročníku mezinárodního festivalu v Českém Krumlově byl proveden cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Zvláštností, která mne lákala k návštěvě…
Druhým dnem pokračuje mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Ve Smetanově síni Obecního domu zopakuje zahajovací koncert se Smetanovou Mou vlastí. Letos se jejího provedení zhostila…