Martin Horyna

Martin Horyna (*1956) je muzikolog, profesor a varhaník.

Vystudoval hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1975–1980). V letech 1980–2000 pracoval jako vedoucí hudebního oddělení Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích, od roku 2000 je zaměstnán na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, kde vyučuje hudební teorii a starší dějiny hudby a vede sbor katedry hudební výchovy. Od roku 1980 působí také jako chrámový varhaník, v roce 1982 založil vokální soubor Dyškanti, se kterým se věnuje historické hudbě dodnes.

Hlavní oblastí jeho badatelského zájmu je polyfonní hudba 14. až 17. století z českých pramenů, dobový hudební život a hudební teorie. K stěžejním výstupům patří zejména edice větších repertoárových celků (Adam Michna z Otradovic: Loutna česká, Ondřej Chrysoponus Jevíčský: Bicinia nova, Jan Trojan Turnovský: Opera musica, Prachatický kancionál…), souhrnné studie zabývající se vztahem dochovaného repertoáru k dobovému hudebnímu životu (Skladby Petra Wilhelmi de Grudencz jako součást tradice pozdně středověké polyfonie ve střední Evropě a zvláště v Čechách v 15. a 16. století, Vícehlasá hudba v Čechách v 15. a 16. století a její interpreti, Česká reformace a hudba…) a komentované edice hudebně teoretických textů a hudebních učebnic (Wenceslaus Philomathes: Musicorum libri quattuor / Čtyři knihy o hudbě).

Soubor Dyškanti vydal dvě CD (Cantionale Prachaticense 1610, V nadějí Boží Mistři Hus Jan a Jeroným), řadu nahrávek natočil pro Český rozhlas.