Tanec za času korony (1): Několik otázek pro Hanu Turečkovou

Jak dopadají současná, jistě oprávněná, opatření na tanečníky, choreografy, taneční pedagogy? V tomto čase vyplave na povrch mnoho dlouhodobých problémů, jejichž překonávání jindy není tak těžké nebo zásadní. Na druhé straně také nové příležitosti, tvůrčí impulzy, čas uměleckého i lidského zrání. Budeme se tedy ptát přímo tanečníků, jak situaci prožívají a co pro ně znamená, umělecky i existenčně. Dnes s Hanou Turečkovou, tanečnicí, pedagožkou a choreografkou.

Jaké jsou přímé dopady korona-krize na tebe a v jaké tě zastihly situaci?
Korona-krize na mne dopadla v období, kdy se rozvádím, snažím sehnat práci v oboru a mám dvě děti ve věku 3 a 7 let. V Praze žiji sama, bez širší rodiny. Poprvé za rok a půl měl být březen období, kdy jsem se konečně mohla finančně stabilizovat a chtěla se taky přihlásit jako OSVČ, protože se naplnily různé kurzy a lekce, které jsem půl roku v různých institucích nebo sama rozjížděla, a také začal nový semestr na HAMU. Do toho hraji v představení Manon v ND a také mám nabídky na umělecké spolupráce od kolegů, výstavy nebo možnost publikační činnosti. To vše, kromě posledního, vlastně mávnutím proutku zmizelo. Nejsem zaměstnanec ani OSVČ, pracuji pouze na DPP, protože se starám o ještě dost malé děti, takže zřejmě nemám nárok na žádnou finanční podporu od státu, ale to musím ještě zjistit. Všechno je zatím ve hvězdách, zda se budou moci nějaké věci nahradit a částečně tedy vyplatit i můj honorář, něco je úplně ztracené. Na HAMU nás požádali o výuku, ale tam jsem také jen na externí smlouvu a na velmi malý počet hodin. Musím se postarat o děti, se synem se musím učit do školy. Nemám možnost odjet z Prahy. Situace není jednoduchá, ale beru to hodně racionálně.
Přišla jsem o všechny soukromé lekce, o vyučování kurzů na Scholastice a o představení v ND, které hraji jednou nebo dvakrát do měsíce. Také o umělecké spolupráce na další dva měsíce, které nevím, zda budou realizované nebo ne, ale spíš to vypadá, že ne.

Je tvoje práce alespoň v něčem takového rázu, že ji můžeš dělat online?
Svoji práci moc online dělat nemohu. Moje práce spočívá ve fyzické přítomnosti mne a lidí, které učím nebo v mé fyzické přítomnosti na jevišti. Jak jsem říkala, vedení katedry HAMU nás požádalo o distanční výuku a tam se to dá dost dobře vymyslet, i když to není ideální. Co se týče kurzů, snažíme se s vedením Scholastiky zůstat se studenty v kontaktu přes posílání podnětných odkazů, textů či podnítit studenty k online komunikaci. Protože však všichni čelí složité situaci, nemám zatím zprávy, že by to mělo nějaké větší ohlasy. Myslím, že zatím je docela rozumné vyčkat, co bude dál, a snažit se pak v maximální možné míře nahradit zameškaný čas, pokud bude zájem. Zřejmě se teď zaměřím spíš na publikační činnost, studium, případně si musím najít jinou práci. Neberu to fatálně, život takové věci s sebou přináší a já se nefixuji na statut umělce.

Nakolik tě tedy situace zasáhne finančně?
Žiju už tak extrémně skromně, takže situace mě zasáhne celkem fatálně, protože mi vezme i to málo, co jsem dokázala vydělat. Pokud bude situace trvat déle, budu si muset najít práci mimo obor. Naštěstí jsem si udělala minulý rok kurz pečovatele v sociálních službách a tam hledají zaměstnance pořád, takže o to, že bych byla bez práce, se nebojím, taky jsem brigádničila u kamarádky v obchůdku, jezdila k důchodcům domů, dělala úklidy a tak podobě. Spíš mě mrzí, že bych musela zase na nějakou dobu, a možná už na vždy z oboru, když to vypadalo tak nadějně a věci se hezky rozjížděly.

Jak dlouho by musela karanténa trvat, aby pro tebe byla likvidační?
Mně stačí výpadek jednoho měsíce:-). Jako freelance umělec, pedagog s dvěma malými dětmi, i když žiji skromně, nemám možnost dělat si rezervy.

Cítíš psychický tlak z nedostatku sociálních kontaktů, nebo jsi v situaci, že ti to nevadí?
Z nedostatku sociálních kontaktů tlak necítím, naopak beru to jako příležitost se zklidnit a nastudovat si třeba nějaké věci, promyslet důležité otázky a uspořádat si život, být víc s dětmi. Mám pár hodně blízkých lidí a s těmi jsem v kontaktu přes telefon, to mi stačí.

Ovlivní to do budoucna tvoji tvorbu?
Moji tvorbu to jistě neovlivní, čím dál více se přikláním ve své tvorbě ke konceptuálnímu přemýšlení, takže budu dělat to co obvykle, myslet. Už dlouho se mi příčí myšlenka sebeprezentace a sebeprodejnosti, takže mě osobně zase tolik to, co se děje, neovlivní, protože nejsem nijak zachycená ani závislá na trhu umění. Ale jsem si vědoma toho, že je to hodně specifický přístup, a tím pádem jsem zase závislá na jiných zdrojích výdělku, dokážu si představit, jak nepříjemné je to pro ty umělce, kteří jsou na trhu závislí.