Tanec za času korony (2): S choreografkou Lenkou Vagnerovou

Jaké jsou přímé dopady korona-krize na tebe a taneční soubor? Cítíš to jinak jako choreografka / manažerka / matka?
Přímé dopady jsou v naší profesi velmi razantní. Ze dne na den se zavřela divadla, studia, následně byla přerušena i možnost se stýkat. Toto samozřejmě zastavilo naši práci a zbrzdilo celkový provoz. Tanečníci i tým lidí kolem přišli o příjmy, byli jsme nuceni zrušit řadu představení a zkoušek, pravděpodobně budeme muset posunout již rozpracovanou premiéru atd.

Jako manažer samozřejmě vnímám ekonomické dopady a první, o čem jsme s naším produkčním Petrem mluvili a denně mluvíme, jsou možnosti, jak podpořit OSVČ umělce, kteří přišli ze dne na den o veškeré příjmy. Většina lidí v oboru je závislá na přijmu z představení, zkouše anebo například z odučených lekcí. Situaci sledujeme a momentálně čekáme na informace, které by nám pomohly v dalším postupu. V tuto chvíli je ale těžké dělat rozhodnutí, pokud nevíme, jak dlouho a jak závažná opatření budou. Samozřejmě pořád věříme, že náš celoroční projekt je uskutečnitelný, pouze s časovým posunem. Bude záležet na každém týdnu. Potom samozřejmě na přehodnocení výkonnostních ukazatelů, pokud bude situace trvat déle.

Jako choreografka vnímám tuto dobu jako výzvu, jako vykřičník lidstvu. Myslím, že bylo otázkou času, kdy lidstvo podobnou facku dostane. Když se ohlédnete za vší tou hrůzou světa posledních měsíců a let, neudržitelné tempo a důraz na výkon, obrovský nadbytek na úkor životního prostředí, náš vztah ke zvířatům (nemusím zmiňovat týrání nebo velkochovy, z videí tam pořízených jde mráz po zádech), devastace přírody a planety, ozbrojené konflikty, … Bylo otázkou času, kdy nás něco nebo někdo zastaví. A planeta si asi řekla stop. Jednoznačně dopady pandemie ve světě považuji za strašnou tragédii, na kterou doplácí svými životy hlavně bezbranní a slabší lidé. Takže vlastně v něčem musím i sama sobě oponovat, že takovou facku dostalo lidstvo, … dostali ji zejména ti nejslabší :-(.  To je prostě strašně špatně. Mám obrovský respekt ke všem, kteří se snaží a pomáhají životy zachránit.

Jako matka se dvěma malými dětmi mám doma o zábavu postaráno. 🙂 Jsem doma na plný úvazek, a to nejen jako matka, ale i jako učitelka školy, ZUŠ, lektorka kroužků, kuchařka, uklízečka, … 🙂 Nestěžuji si, právě naopak, musím říct, že je to to nejkrásnější, co člověk může mít.

Je v tvé práci teď něco, o co se můžeš podělit s diváky online?
Company je moje druhé miminko a samozřejmě od prvního dne věci s produkčním Petrem řešíme, sledujeme situaci, komunikujeme s MK a MHMP ohledně dotací. Myslím, že teď je důležité respektovat opatření a čekat. Nic nám neuteče za pár dní a nechci dělat unáhlená rozhodnutí a začít tak nádhernou profesi jako tanec přesouvat rychle do online prostoru internetu. Pokud nás čeká doba science fiction, tak o tom do budoucna samozřejmě budeme uvažovat, ale na to je teď brzo. Momentálně zatím čekáme, jak se situace vyvine.

„Divadlo totiž není jen o výkonu na jevišti, ale taky o kontaktu mezi divákem a účinkujícím. Kromě umělecké je to také sociální událost, která má jistý punc jedinečnosti, v čase a je o sdílení s lidmi okolo. To, že musíte opustit pohodlí domova, setkat se s dalšími lidmi a jít na představení, které třeba už nikdy neuvidíte, je hodně jiné než si v obýváku oblíknout tepláky, nasypat do misky chipsy a zmáčknout play. Navíc video odřízne obrovský kus fyzična, soustředění základní přítomnosti, které v divadle probíhá. Když na vás v první řadě nestříká pot tanečníků, není to prostě ono. :)“ krásně popisuje náš produkční Petr Kiška.

Čistě pragmaticky – nakolik tě situace zasahuje finančně?
Mě osobně určitě stejně tak jako ostatní OSVČ naší profese. Zřejmě se mi zruší i mnoho naplánovaných zahraničních spoluprací. Vedu zejména workshopy po Evropě ve velkých souborech a také jsem měla mít na podzim kreaci pro divadlo v Německu.

Jak dlouho by musela karanténa trvat, aby pro tebe nebo pro soubor byla likvidační?
Jelikož jsme z části tak jako ostatní subjekty závislí na dotacích, tak likvidační to bude v případě, kdy nebudeme moci vůbec splnit náš roční projekt, v případě, že by dotace byly výrazně sníženy, zrušeny, nebo pozastaveny. V případě, že nebudou fungovat divadla ani studia se stává situace závažnou. Samozřejmě řešíme i plány, kdy a jak by soubor mohl fungovat na „online bázi budoucnosti“, ale doufám, že do tohoto sterilního světa se divadlo nebude muset definitivně přenést.

Cítíš psychický tlak z nedostatku sociálních kontaktů, nebo jsi v situaci, že ti to (zatím) nevadí?
Vůbec mi to nevadí. Užívám si děti, s kým si potřebuji zavolat, si zavolám. Samozřejmě, že mi chybí stýkat se s přáteli a tanečníky nebo jít na dětské hřiště s partou maminek a dětí, chybí mi zkoušky ve studiu, zkoušky v divadlech. Ale beru to jako výzvu zůstat doma, zůstat s rodinou a s nadějí, že vše, co jsme zažívali před krizí, budeme zase za chvíli zažívat znova. Třeba už více poučení, klidnější, bez stresu a tlaku.

Ovlivní to do budoucna tvoji tvorbu i obsahově, nebo je příliš brzy o něčem takovém vůbec uvažovat?
Hiii 🙂 no já mám pocit, že všechna ta témata, kam lidstvo dospělo, se tak nějak v mých představeních už dávno objevují, bolesti a hrůzy jsou v nich obsaženy, i to science fiction i spousta ironie. A o tom „vykřičníku“, kam spějeme, jsme se bavili snad u každé nové kreace víc a víc. Fakt, že jsme my „páni tvorstva“ proti přírodě a síle Země malincí, zmatení a bezmocní. Takže zásadní změna to nebude, spíš si myslím, že jsem se v některých domněnkách ještě víc utvrdila. Je mi z chování části lidstva (nijak nechci paušalizovat) často smutno a často jsem velmi naštvaná. A taky mám naději. Protože ta druhá (doufám že ta větší) část lidstva jsou úžasné, citlivé a skvělé bytosti. Bytosti s velkou dávkou solidarity a lidskosti. Těchto lidí si nesmírně vážím a jsou ta naděje!

Zmínila ses o rozpracované nové premiéře. Jaké bude její téma?
Láska. 🙂