Tanec za času korony (3): Soubor tYhle a Marie Gourdain

Marie Gourdain je původem výtvarnice a scénografka, která již řadu let žije a tvoří v Praze a stala se režisérkou vlastních pohybově divadelních projektů. Spolu s francouzským hercem a akrobatem Florentem Golfierem a dalšími umělci tvoří především pod hlavičkou kolektivu tYhle. Jak zatím zasáhla situace jejich uskupení? Povídaly jsme si opět o vlivu současných opatření na nezávislé umělce v oblasti tance a performance. Marie, která má svou rodinu ve Francii a v Itálii, nebere situaci na lehkou váhu.

Jaké jsou přímé dopady korona-krize na tebe v pracovním i osobním životě, jaký dopad mají na soubor tYhle?
Pokud se týká práce, jsme na tom podobně jako ostatní. Dlouho plánované hraní a rezidence jsou zrušené nebo posunuté, ale nevíme, jestli budeme schopní všechno nahradit. Pro mne osobně je to těžké, všechny moje osobní plány jsou také zrušené. Měla jsem často cestovat do Francie, skoro každý měsíc, protože tam sleduji hodně zajímavé a důležité programy pro choreografy. Plus je pro mě jako pro cizinku těžké být daleko od rodiny a nevědět, kdy se budou moct otevřít hranice. Pro tYhle je to to samé. Všechno je zastavené. Hodně ještě doufáme, že budeme moci činnost, naplánované projekty, udržovat do konce roku, ale to hodně zaleží na tom, jak dlouho krize bude ještě trvat.

Nakolik tebe a soubor situace zasáhne finančně? Jak dlouho by musela trvat, aby pro vás byla likvidační?
No těžko říct, nechci mluvit úplně za ostatní ze souboru, ale myslím si, že více než dva celé měsíce bude těžko udržitelné. Ale více než o nás samotné mám strach o celý sektor, jak tady, tak v zahraničí. Dozvuky budeme cítit dlouho, nejde jenom o tu aktuální ztrátu.

Je něco, co můžete dělat pro své diváky v současnosti online?
Musím říct, že moc nevím, i když obdivuji soubory, divadla, lektory, kteří pouští různé materiály online. Mně přijde, že srdcem naší tvorby je živa přítomnost. A když vidím už existující množství videí, streamingů atd., mám pocit, že to možná už stačí.

Cítíš psychický tlak z nedostatku sociálních kontaktů? Jak s kolegy z tYhle organizujete práci na dálku – organizuje-li se?
Cítím, ale zatím to ještě zvládám. Jsem hodně v kontaktu s rodinou, s kamarádkami i s kolegy na dálku. S kolegy se tady organizujeme, co to jde, snažíme se udržet, co se dá v takové situaci dělat. Občas panikařím, když si říkám, že celá naše profese bude v následující finanční krizi hodně ohrožena, nebo že moje rodina je daleko a nemůžu byt s nimi. Ale vedle toho myslím na doktory, na sestřičky, pro které to je doopravdy každodenní boj, myslím na situaci v Itálii nebo na lidi, kteří nic nemají, na bezdomovce, a říkám si, že pořad mám hodně štěstí a že nesmím zapomenout na celkový obraz.

Vidíš na tom, co se stalo, i nějaké pozitivum?
Snažím se. Doufám, že to zastavení bude příležitost pro nás kolektivně se uvědomit, že světový systém, jak je teď nastavený, už nefunguje, že už není udržitelný. Ale hlavně doufám, že odpověď, která přijde potom, rozhodně nebude populistická, že nepřijde názorově uzavřený systém. Ale že i když bude potřeba, aby byl jiný, pořád bude demokratický.

A na osobní úrovni se to snažím vidět jako příležitost, abych si dala odstup a nastavila znovu svoje priority.

Ovlivní to do budoucna tvoji tvorbu? Myslím, že v Medúze ses dotkla různých aspektů, které teď prožíváme (problém migrační krize, pocit izolace z uzavřených hranic, strach z nedostatku a hladu…)
Po praktické stránce jsem měla harmonogram naplánovaný až do konce roku skoro na každý den, takže ano, to má velký vliv. 🙂 Ale pořad doufám, že s kolegy najdeme způsob, jak to všechno zvládnout za kratší dobu… Ale jak jsem řekla, bojím se nejvíc těch dlouhodobých dopadů.

S inscenací Medúza jsem se určitě nevědomky dotkla různých aspektů, které teď prožíváme. Na rok 2020 mám naplánované dva projekty, jmenují se Ikarus (zatím pracovní název) a Mu—Tation, myslím si, že to mluví samo za sebe 🙂 I když moje práce je hodně abstraktní, jsem velmi ovlivněna společnosti. Ale tentokrát se budu hodně snažit, aby to bylo veselé, protože rozhodně všichni potřebujeme naději.

Je něco, co si myslíš, že je v současné chvíli důležité říct?
Podle mě je teď zapotřebí říct, že je hodně důležité respektovat bezpečnostní opatření a neshromažďovat se. Je to vážné! Když jdu na nákup, ještě pořád vidím lidi, kteří nejsou dost opatrní, ale mám zprávy přímo z Francie a z Itálie, kde mám rodinu. Opravdu se tady nechceme dostat do tak vážného stavu. Tak skutečně apeluji: Pojďme společně být opatrnější!