Tanec za času korony (8): Helena Arenbergerová nejen v přímém přenosu

Ve čtvrtek se konal první přímý přenos tanečního představení z divadla Ponec, choreografie Generace X, kterou vytvořil Michal Záhora. Divadlo Ponec zatím do svých streamů zařazovalo kvalitní záznamy inscenací, pořízené za přítomnosti publika, odvysílat představení z prázdného divadla v reálném čase je ovšem novinkou. Generace X je sólové vystoupení, jemuž předchází „sociologický happening“ Martina Buchtíka, který je zvyklý při popisování určitých typizovaných person, na kterých ukazuje sociální rozvrstvení zástupců oné generace X (dnešních čtyřicátníků), komunikovat s publikem. Choreografie je pak postavená na tělo tanečnici Heleně Arenbergerové, na jejímž výkonu absence publika na první pohled nezanechala žádné stopy. Jak na tanečnici působí vystoupení v prázdném divadle? A chybí citelně ona energetická odezva diváků?
Pulsar – Generace X – Helena Arenbergerová (promo foto Pulsar)

Jako zkouška, při které se snažíš o svůj maximální fyzický výkon a prožitek. Po té dlouhé pauze tělo trochu vzdorovalo. Energetická odezva od diváků samozřejmě chybí, v hledišti je „pusto a prázdno“.

Podařilo se ti odpoutat se od nezvyklého prostředí a zapomenout na ně, žít v tu chvíli jenom pohybem? Je i několik momentů, kdy se díváš do publika…
Ano, jistě, mně nedělá problém si tam někoho představit. Při zkouškách se to dělá běžně.

Za normálních okolností – co se ti při Generaci X honí hlavou? Myslíš na choreografii a její správné provedení v prostoru, nebo jsou to pocity z jednotlivých situací, jako bys je skutečně prožívala?
Stejně jako ve čtvrtek, tak i jindy, vstoupím do prostoru a prožiji si ten celý „příběh“. Záměrně dávám do uvozovek, protože klasický příběh to nemá, je to taková emocionální mapa. Na choreografii nemyslím, to musí být zažité v těle, navíc některé části jsou sice prostorově nebo tematicky fixované, ale jak je pohybově naplním, je na mně. Takže jsem celým svým bytím přítomná tady a teď.

Obvykle sedím během sociologického happeningu mezi diváky. Včera jsem si dovolila hýbat se až do chvíle, kdy nadešel můj čas.

V jaké situaci tě zastihla koronavirová krize? Které projekty a spolupráce jsi musela přerušit nebo opustit?
Jako mnoha ostatním se mi zrušila nebo odsunula představení a zkoušení nového projektu, dva víkendové workshopy, letní taneční workshop, pravidelné večerní učení. Výuku na HAMU provozuji online – komunikujeme přes emaily, Zoom a natočila jsem pohybová videa různé délky a obsahu pro studenty a účastníky svého kurzu, jako inspiraci nebo pokud by se chtěl někdo zahýbat pod mým vedením.

Jaký má na tebe situace finanční dopad, mohu-li se zeptat na tvou sociální situaci? Máš rodinu, nebo jsi samoživitelka?
Jsem matka dvou předškolních dětí, ale samoživitelka nejsem, fungujeme jako rodina a manžel je naštěstí zaměstnán. Myslím, že řada lidí to má horší, pokud jsou oba OSVČ a nemohou teď vykonávat činnost nebo pokud díky této situaci byli propuštěni z práce. Já jsem OSVČ, pracuji na umělecké smlouvy nebo na DPP a k tomu mám jako živnost masáže. Jsem na půl roku osvobozena od záloh na zdravotní a sociální, požádala jsem si o ošetřovné a o jednorázovou podporu 25 000. Měla jsem mít teď na jaře až do léta hodně práce, takže mi to nenahradí příjmy, ale aspoň něco.

Michal Záhora – Generace X: Helena Arenbergerová (foto Dragan Dragin)

Všimla jsem si jednou tvého videa, kde venku u domu skládáš dříví v hlubokém plié, zdá se tedy, že tě ani nadhled neopustil?
Snad neopustil:-) Já se záměrně vyhýbám mediální masáži, zprávy a sociální sítě sleduji jen občas a trávím hodně času venku s dětmi a fyzickou prací. Máme velikou výhodu, že můžeme tenhle čas trávit mimo Prahu, v domě se zahradou a u lesa. Tam si nejde neužívat jara.

Tvoje další profese je masérství, stejně problematický obor. Dovedeš si představit začít ještě s nějakou třetí prací, tušíš, jaká by to mohla být, kdyby nebylo vyhnutí?
Ne, o tom teď neuvažuji, chci prohlubovat znalosti a zkušenosti v tom, co dělám, a ještě věřím, že to půjde.

Jak jsi se vyrovnávala se sociální izolací? Nouzový stav trvá už přes měsíc, i když se teď opatření budou uvolňovat, zvlášť pro tanečníky je to jistě zkušenost nová.
Trávíme nouzový stav se širší rodinou, sociální izolaci necítím a ponorce se snažíme předcházet tím, že si dáváme navzájem prostor být sami. A přes WhatsApp si povídáme s těmi, které teď nevidíme. Ale samozřejmě se na osobní setkávání moc těším. A těším se, až se začneme scházet na tanečním sále, protože online to opravdu není ono, na to je tanec příliš komplexní a jedinečný zážitek. Taneční lekce, trénink a zkoušení na sále se v domácích podmínkách nebo na zahradě úplně nahradit nedá. A online přenosem nejde nahradit osobní setkávání, při kterém se vytváří úplně jiná energie.

Vidíš na tom, co se odehrává i něco pozitivního?
Skoro v každé situaci lze najít něco pozitivního, záleží, jak se na to chceš dívat… To by bylo na delší povídání.

Mohlo by vás zajímat