Taneční happening s Ultimou Vez

  1. 1
  2. 2
Vlámský soubor Ultima Vez je pravidelným hostem Divadla Archa už po léta. Jejich produkce obvykle diváky smetou ohromnou energií performerů, kteří se na jevišti vydávají ze všech svých sil a na kterých publikum visí obdivným zrakem s vnitřním přesvědčením, že takových výkonů není smrtelník schopen. A pokud je nevtáhne docela energie pohybu, pak to většinou zařídí živý hudební doprovod, který rozvibruje elektrickými kytarami i vybavení divadla.
Ultima Vez: Invited – Divadlo Archa 2019 (foto Danny Willems)

Poslední projekt, který Ultima Vez do Prahy přivezla 8. a 9. března 2019, s prostým názvem Invited, je zcela z jiného soudku. Je postaven na principu participace, absolutního splynutí a propojení interpretů s diváky, kteří de facto diváky vůbec nejsou, pokud si vehementně neuhájí své nezávislé postavení – i pro to je ale potřeba konat značně rázně a rozhodně, tedy i odmítnutí účasti je vlastně svého druhu participací. Toto divadlo tak ve výsledku diváky postrádá, protože se performery stávají všichni. A samotní účinkující, kterých je pěkná řádka, patnáct, nejsou profesionály tanečního a pohybového divadla, rekrutovali se z množství otevřených workshopů, které režisér inscenace Seppe Baeyens pořádal. Vybral a zapojil zájemce všech generací, dokonale různorodou směs fyziologických typů a věku sahající od prepubertálního chlapce po osmdesátiletého důchodce. A diváci jsou zváni – invited – ke společné tvorbě tady a teď.

Interpreti jsou hostiteli a těmi, kdo určují strukturu večera. V jejich jednání chybí předvádění a soustředění na výkon. Už nejde o divadlo, ale o společenskou událost, happening, o odkrývání rituálu k oslavě pohybu a rovnosti, neboť interaguje každý s každým bez ohledu na generace. Divák je zde divákem jen asi tak, jak je divákem návštěvník taneční zábavy, který se právě drží stranou a není s ostatními v kole. Před začátkem produkce jsou návštěvníci personálem vyzváni, aby si odložili v šatně s důvěrou i všechny osobní věci, neboť by se neměli ničím nechat spoutat ve volném pohybu. To už je první krok do neznáma. V prostoru scény se pak všichni účastníci rozesazují po veliké spirále, a mohou jen hádat, jestli účinkující již jsou, nebo nejsou mezi nimi.

Ultima Vez: Invited – Divadlo Archa 2019 (foto Danny Willems)

V nastalé tmě rozezvučí prostor krátký melodický motiv, k němuž se přidávají nové hlasy a zazní pod neviditelným stropem jako chorál. A pak už je vše v rukou nenápadných iniciátorů. Publikum si musí samo vyklidit prostor, rozesadit se v rituálním kruhu (který tak trochu evokuje i terapii) a pak se musí zapojit do společné akce. Já dobrovolnost popírám proto, že je tu ve hře psychologický aspekt, o kterém jako kdyby nikdo nevěděl, přinejmenším o něm tvůrci interaktivních projektů nemluví. Člověk se může do interakce pustit sice ze zvědavosti a z vlastního zájmu, ale právě tak i ze strachu, aby nebyl svými sousedy považován za zbabělce nebo nudného patrona, který kazí hru. Chcete být za toho kazisvěta a vidět oči všech ostatních v kruhu, jak vás provrtávají s nevyřčeným povzdechem „Bože, to je ale netýkavka…“? Hm? Nechcete, že ne? Sice jsme už dospělí lidé a neposmíváme se slabšímu jako děti, ale… Ne, to neznamená, že takovéto projekty a výzvy nejsou cenné, prospěšné, užitečné, že nenabízejí svého druhu katarzi, možná že mohou mít i terapeutickou funkci a přivést mnoho diváků k poznání sebe sama a k otevírání netušených možností ve vlastním nitru. Zřejmě jich je dnes silně zapotřebí, aby nás vytrhly z našich rutin i z bezpečného života, který si tvoříme na sociálních sítích. Ale nikdy není nic jenom usměvavé a sluníčkové.

Samozřejmě, že aktivity na scéně jsou kromě běhu v kruhu fyzicky vesměs zcela nenáročné. Performeři většinou jen svému protějšku z publika podají ruku, zavedou ho k některému z dalších kolegů, nechají ho krátce postát v prostoru a někdo jiný dotyčného odvede na jiné místo. Nebo se spolu trochu projdou nebo proběhnou, vedou ruku k letmému dotyku nebo k následování vlny pohybu paže, případně se celá skupinka rozeběhne po obvodu, aby se všem rozproudil v krvi adrenalin. Dbají na vyzvání všech. Složitější figury ale provádějí jen sami mezi sebou, a i když pak diváky zapojují do různého přenášení po scéně, není třeba se strachovat o bezpečnost, ač samozřejmě vynikne netrénovanost a neschopnost netanečníků zpevnit střed těla. Je to happening odhalující slabosti, a jejich odhalení vyžaduje velkou vnitřní sílu.

Ultima Vez: Invited – Divadlo Archa 2019 (foto Danny Willems)

V jednom okamžiku pak opět diváci a performeři usednou k poslechu malého koncertu, o který se starají hudebníci, kteří mezitím seděli v pozadí a s pomocí kytary, bicích a neodmyslitelného mixážního pultu doprovázeli pohybové třeštění zvuky, ruchy, melodickými motivy a rytmickým doprovodem. Kouzlo společného poslechu uklidňujících, leč nepostižitelných melodií i stoupající dynamiky, vytváří z účastníků jednolitou skupinu. Pokaždé jinou, pokaždé s odlišnou vibrací, atmosférou, energií. Projekt je takovým stále probíhajícím výzkumem. Choreograf ostatně o návštěvnících říká: „Každé publikum je jiné, takže je jiné i každé představení. Pro mě je to o vytváření komunity – a každá komunita má i své outsidery. Vždycky vás překvapí někdo, kdo si užívá svých pět minut slávy a rozjede svoji vlastní show. Mám rád, když je publikum různorodé, vzniká pak zajímavější komunikace a představení lépe funguje.“ Škoda, že nebyly tyto produkce spojené s diskuzí, kde by si návštěvníci mohli s tvůrci a interprety hned sdělit čerstvé dojmy a trochu víc proniknout do smyslu celého projektu, který má silně sociální rozměr.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na