Endellion Quartet: Smysl pro tradici i současnost

Po týdnu jsem se opět ocitla v kostele sv. Šimona a Judy, tentokrát na komorním recitálu smyčcového kvarteta Endellion 19. března 2019. Čtyři sympatičtí pánové spolu vystupují již 40 let. Až na druhého houslistu Ralpha de Souza, který přišel do kvarteta o něco později, patří všichni, Andrew Watkinson (1. housle), Garfield Jackson (viola) a David Waterman (violoncello), k zakládajícím členům.  Je skvělé vidět a hlavně slyšet souznění těchto hudebníků po tolika letech společně strávených na pódiu.

Britské těleso přivezlo do Prahy tradičně postavený program – klasiky Haydna a Beethovena – spolu s novinkou od klavíristy a skladatele ruského původu Jevgenije Kissina.

Haydnův Smyčcový kvartet č. 59 g moll zvaný „Jezdecký“ hrálo kvarteto s rozšafnou pohodou, jako na soirée v aristokratickém salónu. Dokonalou iluzi komorního muzicírování rušila snad jen „dlouhá“ kostelní akustika.  Hráli spolehlivě, živě, s decentní dynamikou a se smyslem pro lidové ländlerové rytmy, jež do skladby vložil kapelník Haydn. Přívlastek „Jezdecký“ si kvartet vysloužil díky houpavému tématu.

Ruský autor Jevgenij Kissin (1971) je typické zázračné dítě ruské klavírní školy. Začal se klavíru věnovat již ve dvou letech, na konzervatoř docházel od šesti, v desíti debutoval s orchestrem a ve třinácti se proslavil ve světě s moskevskou filharmonií a Chopinovými koncerty. Pro nás je zajímavé, že v současnosti žije v Praze, miluje město a zvlášť jeho slavné Rudolfinum, které považuje za jeden z nejlepších koncertních sálů na světě.

Jeho čtyřvětý Smyčcový kvartet jsme slyšeli v české premiéře. Je to poctivě komponované, inspirativní komorní dílo, stylově navazující na tvorbu Šostakoviče. Témata jsou výrazná, oscilují na hraně rozšířené tonality až atonality. Jinak má ale skladba pevné rysy, v nichž se posluchač dobře orientuje, emocionální náboj i chytlavé rytmické figury (Molto allegro e sarcastico). Některé motivy mi svou naléhavostí a umanutým opakování připomínaly i Janáčka. Endellion Quartet změnil oproti Haydnovi svůj výraz na mnohem dramatičtější (krásný a dramatický hlas violy) a vykreslil Kissinovu partituru s obdivuhodnou pečlivostí. Škoda, že se české premiéry s britskými umělci nezúčastnil sám autor.

Po přestávce byl na programu jediný bod – Beethovenův Smyčcový kvartet č. 14 cis moll. Sedmivětá skladba, která popírá vše, co jste se o kvartetech učili. Skladba pochází z Beethovenova posledního, mistrovsky a filozoficky zralého období, kdy vznikla i jeho Devátá symfonie nebo Missa Solemnis. První věta Adagio například začíná fugou, ale tak pomalou a Endellionem tak procítěně podanou, že si ani neuvědomíte, že posloucháte vlastně starou kontrapunktickou formu. Jsou to krásné a zpěvné kantilény smyčců, které se splétají v pomalém proudu, a vůbec nepřipomínají technicky vypjaté rychlé cvičení, jaké si s fugou nebo toccatou spojujeme. Druhou větu Allegro molto vivace přednesli hudebníci s klasicistním optimismem a energií, v Prestu jsme mohli slyšet ostřejší témbry smyčců, větší kontrasty, a závěr vyzněl velmi heroicky. Když kvarteto provází posluchače touto skladbou, peripetiemi Beethovenových myšlenek či zákoutími jeho imaginace a stavů duše, cítíte, že tato skladba nebyla napsána pro potřeby hudebního provozu. Autor ji psal sám za sebe, je to jeho niterný testament a my jsme jen přihlížejícími, nikoliv adresáty jeho díla. Endellion Quartet byl laskavým a věrným tlumočníkem tohoto bezmála dvě stě let starého testamentu.