Tereza Vejvodová: Tanec osvobozuje film (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Velká část tvorby tedy probíhá až ve spolupráci s tanečníkem, jak moc přesný je původní scénář?
Scénář musí mít ještě nějaká prodyšná místa. Ale zároveň musíte vědět, kam spějete. Je to takové mořeplavectví. Vytvářím si grafy, jako kdybych komponovala hudbu nebo malovala obraz, a skrze to dokážu přeneseně korigovat dynamiku a s tanečnicí přemýšlíme o tom, co pro nás tyhle momenty tvoří, jak je možné tam dostat danou energii. Vymezení mě bavilo proto, že jsme s Markétou chtěly divákovi smazat rozdíl mezi tanečnicí a herečkou. Chtěla jsem úplně rozdrolit očekávání od toho, co by měl dělat člověk ocitající se před kamerou. Aby divák vůbec nevěděl, co má čekat, aby se vynuloval, očistil od všeho možného a vnímal nějak čistě. A proto jsme Markétin způsob pohybu rozložily na tři fáze – civilní, pak lehké příměsi, které výrazivo mění v něco, co by asi mohlo být nazýváno tancem, ale není to ničím opakovaně potvrzeno. Člověk musí zbystřit a ptát se: „Co to je tanec a co je to herectví?“ A v poslední fázi se Markéta vyjadřovala sama svou vlastní choreografií. Šlo o to dostat diváka do stavu, kdy vnímá, co je na plátně, úplně stejně bezprostředně, jako vnímá věci nebo lidi, když vyjde ven z domu. Všímat si jednotlivých záchvěvů, záhybů, nuancí, které nejsou hned patrné, hledat v nich. Rozebrat něco, na co jsme zvyklí, na prvočinitele, abychom si to celé znovu poskládali po svém.

Vymezení (scéna z filmu)

(pokračování příště)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments