Těším se, až budu opět moci komunikovat s posluchači živě, říká Bohuslav Matoušek

  1. 1
  2. 2
Umělecká dráha houslového virtuosa Bohuslava Matouška je obdivuhodně bohatá – například už pouhý výčet vítězství v prestižních houslových soutěžích a dalších významných ocenění vydá nejméně na celou stránku. Však také začal hrát na housle už v pěti letech a už jako malý chlapec vyhrával celostátní soutěže Jaroslava Kociána v Ústí nad Orlicí.

Bohuslav Matoušek (archiv respondenta)

Po studiích na HAMU a JAMU následovaly mistrovské kurzy v zahraničí a další úspěchy na domácích i zahraničních pódiích. Na festivalu Pražské jaro vystoupil už v jednadvaceti letech. Životopis umělce takového formátu nabízí široké spektrum témat, my se však tentokrát převážně zaměřili na jeho spřízněnost s dílem Bohuslava Martinů.

Jste výsostným interpretem děl Bohuslava Martinů a máte za sebou velké projekty spojené s jeho tvorbou. Kdesi jste řekl, že vztah k tomuto skladateli jste získal od maminky – už prý jako prenatální hřivnu… Dostal jste po něm i křestní jméno?
Spojitost s Bohuslavem Martinů je asi opravdu mým osudem. Jméno Bohuslav je ale spojeno s mým otcem, také Bohuslavem. Všechno další se odvíjelo vlastně průběžně s mým životem. Prenatální spojení s Martinů určitě bylo a věřím, že i ovlivnilo můj pozdější vztah k němu. S jeho hudbou jsem se fyzicky setkal ale až mnohem později a to se Stamicovým kvartetem. Při nahrávání kompletu jeho kvartetů jsem si poprvé uvědomil sílu a hloubku jeho tvorby. Ještě před tím v Japonsku jsem měl první setkání s jeho symfoniemi a již tam mě jeho hudba uchvátila. Opravdové hodně blízké další potkávání bylo potom po rozhodnutí natočit jeho houslové skladby s klavírem – ale tato idea vznikla až při natáčení kvartetů. Po úspěchu nahrávky (ocenění Midem Clasique Cannes) přišla idea dalšího nahrávání děl pro housle a orchestr. Nakonec vznikl komplet, který nemá a asi dlouho mít nebude obdoby.

Vaše dlouhodobá spřízněnost je zřejmá. Můžete říct, co vás s Martinů spojuje, čím je vám jeho hudba blízká?
Hudba Bohuslava Martinů je pro mě úžasně povznášející a naplňující. Rád hraji samozřejmě i mnoho dalších skladatelů, speciálně Antonín Dvořák je pro mě hodně inspirující záležitost. Velmi mě naplňuje také hudba baroka a klasicismu. Martinů si ale u mě získal něco navíc, co se nedá přesně popsat. Stačí mi dva tři takty nějaké skladby a okamžitě vím, že je to Martinů.

Bohuslav Martinů má konečně, myslím hlavně po roce 1989, zásadní postavení v české hudební kultuře i v koncertním životě a vydavatelských aktivitách. Hodně jste se o to zasloužil i vy osobně. Jak je podle vašich zkušeností přijímán v zahraničí?
Šíření jeho nádherné hudby ve světě je stále intenzivnější. Zásluhu na tom mají i interpreti, kteří neváhají zařazovat jeho skladby do svých koncertů. Pro jeho houslové koncerty například v posledních letech hodně udělal vynikající německý houslista Frank Peter Zimmermann.

Bohuslav Matoušek (archiv respondenta)

Není to „houslová“ otázka, přesto ji položím: kterou operu Bohuslava Martinů máte osobně nejraději a proč?
Opery Martinů neznám zase až tak dobře, abych se mohl vůči nějaké z nich vymezit. Ale všude je jeho specifická a nádherná hudba, hodně rytmická a v určitých okamžicích nebe otevírající a povznášející.

Zanedlouho, 8. prosince 2020, bude významné výročí Bohuslava Martinů – 130 let od jeho narození. Chystáte k tomu něco? Ptám se s vědomím, že komplet houslových skladeb jste vydal loni, ke kulatému výročí úmrtí. V současné době je koncertní život umrtven nebo probíhá online, přesto by to možná nějaké hudební připomenutí zasloužilo.
Na oslavu jeho narozenin 8. prosince byl naplánován koncert v Poličce, kde jsem měl také účinkovat. V současné době to vypadá, že se akce bude muset přesunout na příští rok. Letos 14. prosince mám hrát recitál na festivalu BM v Praze. Celý festival se ale bude pravděpodobně konat online, nebo budou koncerty zaznamenány bez posluchačů a později vysílány na internetu. Je to celé velmi frustrující a smutné. Musíme doufat, že se snad situace brzy stabilizuje a kultura bude opět moci hovořit k lidem i prezenčně. Obzvláště v oblasti koncertů je to velmi důležité a nenahraditelné.

Mimochodem, jistě víte, že o Martinů vzniká hraný film, režie Jakub Sommer, hlavní role Petr Stach. Kdybyste byl scenáristou tohoto snímku, který úsek života Bohuslava Martinů byste vybral jako nejdramatičtější nebo nejzajímavější?
Co se filmu a života Martinů týká, určitě velmi důležité je období v Americe, před tím jeho pobyt ve Francii a závěr života ve Švýcarsku. A v celém filmu by měl být hlavním motem stesk a nenaplněná touha po domově. Jeho hudba o tom hodně vypovídá.

Z vaší diskografie soudím, že máte rád větší projekty, viz komplet Haydnových houslových koncertů, další z vašich významných projektů, nebo Dvořákovy skladby pro housle a klavír.
Komplety v mém životě opravdu hrají zvláštní roli. Ale nebyl to ze začátku žádný úmysl, spíše náhoda. Začalo to natáčením LP desky se dvěma koncerty Josepha Haydna. Později k ní přibyly další dvě LP a vznikl tak první – a dodnes unikátní – komplet šesti koncertů.

Bohusla Matoušek (archiv Supraphonu, foto Jan Zátorský)

Další cesta byla ovlivněna kvartetem, kde jsme kromě kompletu Martinů nahrávali i komplet Dvořáka – 1. komplet jeho kvartetů na CD ve světě. To mně inspirovalo k nahrávce jeho díla pro housle a klavír, což je také až dodnes jediné. Později potom došlo na Martinů, ale to jsem zmínil už dříve.

Připravujete další?
Další inspirací je komplet sonát W. A. Mozarta, který jsem začal natáčet s Jaroslavem Tůmou u kladívkového klavíru. Tam nás ale ještě čeká hodně práce.

Nahrávání i vydání takto úctyhodných kompletů je jistě velmi náročné. Přesto, soudě podle příznivého ohlasu a úspěchu u kritiky to zřejmě stojí zato, nemýlím se?
Všechny ty komplety mají vypovídající hodnotu nejenom posluchačsky, ale i historicky. Práce je to opravdu náročná, v případě projektu s orchestrem přímo sisyfovská a mnohdy skoro i zničující. Speciálně to říkám s ohledem na nutné financování, když je hrazeno převážně z rodinného rozpočtu, nebo závislé na dobrodiní sponzorů. Ale že jsem často musel jít „hlavou proti zdi“, toho vůbec nelituji, protože jinak by tady žádný z těch projektů nebyl. A kladné ohlasy a ocenění doma i ve světě mi poskytují zadostiučinění a dávají mi dobrý pocit, že ta práce a všechny starosti okolo nahrávek nebyly zbytečné.

3.3 3 votes
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments