Thomas Hampson opět okouzlil Prahu

V rámci abonentních koncertů Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK vystoupil v Praze dvakrát slavný americký barytonista Thomas Hampson. Zazpíval písňový cyklus naší renomované skladatelky Sylvie Bodorové Lingua angelorum, napsaný přímo pro tohoto interpreta.

Thomas Hampson, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK 15. června2022 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)
Thomas Hampson, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 15. června2022 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)

Téměř hodinový cyklus s orchestrálním doprovodem vznikl v roce 2012. V programu ke koncertu je citována sama skladatelka, která o vzniku tohoto díla mimo jiné řekla: „Procházeli jsme se spolu zimní Prahou a došli až na Pražský hrad. Uvědomili jsme si, že právě za rok (v lednu 2012) to bude 400 let, kdy tady Rudolf II. zemřel. A myšlenka byla na světě – napsat orchestrální cyklus inspirovaný rudolfinskou Prahou. Musím říct, že mě ta myšlenka nadchla.“ Celý cyklus čítá osm písní, které jsou napsány na devět různých textů – v italštině, latině, osmanštině, španělštině, angličtině, jidiš, hebrejštině, češtině a němčině. Thomas Hampson (dnes šestašedesátiletý pěvec) zaujal hned prvním tónem – vysokým e zpívaným a piena voce – v první písni Il mio martir (Mé utrpení). Ano, když se umí zpívat a kariéra je rozumně budována, kdy pěvec nezpívá mimo svůj hlasový obor a svou kariéru buduje s myšlenkou, že neskončí v pětatřiceti letech, pak zpívá i v tomto věku. Z projevu Thomase Hampsona, jehož celovečerní písňový recitál s písněmi Gustava Mahlera před mnoha lety na pražském Žofíně mají mnozí posluchači ještě v živé paměti, je stále znát jeho poctivý přístup k umění a ke zpěvu, dokonalé ovládání pěvecké techniky a hluboký ponor do interpretovaného díla. Thomas Hampson patří k největším pěvcům 20. a již i 21. století. Nikdy neomezil svůj repertoár pouze na oblíbené operní kusy, připomeňme alespoň jeho výkon v opeře Miroslava Srnky Jižní pól v Bavorské státní opeře v Mnichově v roce 2016.

Cyklus písní Lingua angelorum Sylvie Bodorové je napsán velice efektně, nikoliv však povrchně. Respektuje zpěváka, jehož part je součástí celé partitury, která je psána pro velký orchestr, přičemž orchestr nikdy zpěváka nekryje (alespoň Thomase Hampsona nekryl) podobně jako orchestrální písně Richarda Strausse, které také doprovází velký orchestr. Ovšem Strauss, jehož paní byla operní pěvkyně, zpěvu rozuměl a věděl, v které poloze hlas zní a jakou instrumentaci si může dovolit. Zrovna tak Sylvie Bodorová lidskému hlasu rozumí a s ohledem na znělost lidského hlasu své písně instrumentuje. Texty jednotlivých písní jsou už svým obsahem velice kontrastní a zrovna tak jsou zhudebněny. Tak slyšíme například tureckou janičářskou hudbu (jakýsi ohlas Mozartova Únosu ze serailu?) s uplatněním řady bicích nástrojů, vedle zamilované písně na slova Giovanniho Guariniho nebo dojemnou ukolébavku. Celý cyklus pak vrcholí poměrně rozsáhlým epilogem O, Ewigkeit, du Donnerwort na text Johanna Rista. Zdálo by se, že napsat písňový cyklus je poměrně jednoduché, rozhodně se spíš realizuje než oratorium nebo opera (ostatně operu Quo vadis Sylvie Bodorové teď uvedla opera DJKT v Plzni). Cyklus Lingua angelorum je ovšem poměrně náročný pro pěvce i pro orchestr a je dobře, že vznikl a obohatil českou písňovou literaturu. Sylvie Bodorová umí psát pro lidský hlas a v budoucnu uvítáme jistě i její další písně.

V druhé polovině koncertu zazněla nejhranější a nejznámější skladba Nikolaje Rimského-Korsakova symfonická suita podle Pohádek z tisíce a jedné noci Šeherezáda, kterou známe nejen z koncertních pódií, ale i z divadel, kde bývá často ztvárňována v baletní podobě. Symfonická suita (o čtyřech částech) měla premiéru 28. října 1888, baletní verze slavného choreografa Michaila Fokina měla premiéru 4. června 1910 v Paříži (v provedení Ďagilevova ruského baletního souboru). Později choreografii Šeherezády vytvořila celá řada choreografů, například Maurice Béjart nebo v Praze Remislav Remislavský, Jelizaveta Nikolská nebo Jiří Němeček.

Thomas Hampson, Tomáš Brauner, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 15. června2022 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)
Thomas Hampson, Tomáš Brauner, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 15. června2022 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)

Celý koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK řídil jeho šéfdirigent Tomáš Brauner, jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů střední generace. Tomáš Brauner bez vnějších efektů slouží dílu. Partituru má vždy do nejmenších detailů prostudovanou, respektuje skladatelův zápis a svůj interpretační názor dokáže vtisknout celému orchestru, který následuje jeho zřetelná a jasná gesta, jeho smysl pro tektoniku díla a jeho celkové vyznění. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se v Šeherezádě doslova blýskl, jeho dlouholetý šéf Václav Smetáček by měl jistě radost z tohoto krásného výkonu i ze všech instrumentálních sól – v houslích, violoncellu, hoboji, klarinetu a dalších. Tato vynikající forma orchestru je jistě výsledkem systematické práce jeho současného šéfdirigenta.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
15. a 16. června 2022, 19:30 hodin (psáno z koncertu 15. června)
Obecní dům

Program:
Sylvie Bodorová: Lingua angelorum
Nikolaj Rimskij-Korsakov: Šeherezáda

Účinkující:
Thomas Hampson – baryton
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments