Top události klasické hudby v roce 2015 britským pohledem

  1. 1
  2. 2

Problémy v Anglické národní opeře, vír výměn na dirigentských postech – plus několik nezapomenutelných klavírních vystoupení
(The Guardian – 13. 12. 2015 – Fiona Maddocks)

První dny každého roku, po novoročních valčíkových gala koncertech, bývají pro hudebníky obdobím klidu. Roku 2015 to bylo jiné. 8. ledna se v odpovědi na výzvy v sociálních médiích sešli na Trafalgarském náměstí profesionálové i amatéři a zahráli Barberovo Adagio, aby tak připomněli oběti útoku na časopis Charlie Hebdo, ke kterému došlo předešlého dne.

Adagio pro Charlie Hebdo na Trafalgarském náměstí - 8.1.2015 (foto archiv)
Barberovo Adagio pro Charlie Hebdo na Trafalgarském náměstí – 8. 1. 2015 (foto archiv)

Pak už pokračoval více méně běžný provoz. Anglická národní opera se řítila z krize do krize. Vše vyvrcholilo v červenci odchodem uměleckého ředitele Johna Berryho. Minulý týden vydaly význačné osobnosti hudebního světa výzvu k záchraně nenahraditelného pěveckého sboru. Edward Gardnes ve své poslední sezoně v roli hudebního ředitele dirigoval Mistry pěvce norimberské a Pikovou dámu. Obě opery byly okouzlující. Mark Wigglesworth, jeho nástupce, nastudoval stejně úchvatnou Lady Macbeth Mcenského újezdu. Tany Daviesová se pustila do velmi náročného tématu 9. září v opeře Between Worlds (v Barbicanu). V Anglické národní opeře platí ještě pořád zvláštní opatření Rady pro umění, ale pod vedením nové výkonné ředitelky Cressidy Pollock se situace zklidňuje.

London Coliseum - English National Opera (foto archiv)
London Coliseum – English National Opera (foto archiv)

Většina dramat v opeře se odehrávala na pódiu, kam také patří. Scéna se znásilněním v opeře Vilém Tell vyvolala pozdvižení. Režisér Damiano Michieletto odpověděl na kritiku vynikajícím nastudováním dvojtitulu Sedlák kavalír – Komedianti. Na novou operu Morgen und Abend psanou na objednávku panují rozdílné názory, ale provedení bylo krásné. Mimo Královskou operu byli uvedeni dva Orfeové. Orfeo Claudia Monteverdiho v Roundhouse v centru Barbican a stejnojmenná opera Luigiho Rossiho v divadle Sam Wanamaker Playhouse. Když se naposledy ukláněli představitelé Bohémy, kterou před jednačtyřiceti lety nastudoval John Copley, tekly slzy dojetí. Rok skončil překvapivým oznámením uměleckého šéfa Královské opery Kaspera Holtena. Populární a nápaditý Holten, který musel snášet tvrdou kritiku, ohlásil své rozhodnutí, že v březnu 2017 odejde ze své funkce.

Kasper Holten (foto ROH)
Kasper Holten (foto ROH)

Na festivalu v Glyndebourne zaujal Handelův Saul. Bylo možné ho zhlédnout také online a poté i na turné, takže ho mohlo vidět velké množství zájemců. Operu režíroval Australan Barrie Kosky, intendant berlínské Komické opery, který sám sebe popisuje jako homosexuálního židovského klokana. Z jeho zběsilé, komiksově laděné Kouzelné flétny uvedené na Edinburghském festivalu v provedení operní společnosti 1927 bolela hlava, ale byla úchvatná. Tyto dvě charakteristiky se vzájemně nevylučují. Opera North okouzlila produkcí muzikálu Kiss me, Kate. Stále odvážnější Velšská národní opera zahájila svou sedmdesátou sezonu Belliniho Puritány. Skotská opera rychle sáhla po Stuartu Stratfordovi. Po jeho silném výkladu Jenůfy byl jmenován do funkce hudebního ředitele. Stratford se také blýskl s Pucciniho Il trittico (Triptychem) na letní operní scéně Opera Holland Park.

G.Puccini: Il trittico – Opera Holland Park (foto Robert Workman)
G. Puccini: Il trittico – Opera Holland Park (foto Robert Workman)

Klavíristé přitahují pozornost kromě jiného také proto, že je jich hodně. Daniel Barenboim odložil taktovku a zahrál všechny Schubertovy klavírní sonáty. Byl to boj, bylo to hledání a výsledek je objevný. Jako dirigent spolupracoval také se svou dávnou přítelkyní Marthou Argerich na strhujícím Beethovenovi a pak se k ní posadil, aby společně zahráli na klavír přídavek. András Schiff, který je od Barenboima umělecky a psychologicky tak vzdálený jako Země od Pluta také okouzloval Schubertem. Příjemně překvapila i novější jména: Daniil Trifonov a jeho Rachmaninov v koncertní síni v Southbank centre. Kirill Gestein v síni Wigmore Hall zápasil s Lisztovými krkolomnými Transcendentálními etudami a zvítězil. Igor Levit, také ve Wigmore a na CD, je samostatnou kategorií. Rzewski a Cardew v jeho podání jsou stejně vzrušující jako Beethovenovy Diabelliho variace a Bachovy Goldbergovy variace.

Igor Levit (foto igor-levit.de)
Igor Levit (foto igor-levit.de)

Závratně rychlé byly výměny na dirigentských postech. Berlínští filharmonikové se skryli hluboko v lesích a při opakované volbě si za šéfdirigenta zvolili Kirilla Petrenka. Stává se tak nástupcem Simona Rattla, který byl potvrzen ve funkci šéfdirigenta Londýnského symfonického orchestru. Andris Nelson odešel z Birminghamu do Bostonu, ujme se také Orchestru lipského Gewandhausu, kde nahradí Riccarda Chaillyho, který nastoupí po Claudiovi Abbadovi do Lucernu.

Riccardo Chailly (foto archiv)
Riccardo Chailly (foto archiv)

V minulém roce odešla celá generace významných kritiků. Michael Kennedy zemřel ve svých osmaosmdesáti letech poslední den roku 2014. Andrew Porte zemřel v šestaosmdesáti letech. Byl svého času i kritikem těchto novin. Edward Greenfield, po mnoho desetiletí kritik Guardianu, odešel v šestaosmdesáti letech a počátkem tohoto měsíce v devětasedmdesáti letech Rodney Milnes, dlouholetý redaktor magazínu Opera. My, kteří jsme nastoupili po nich, jsme se učili u jejich nohou a truchlíme pro ně.

Rodney Milnes (foto Richard Pohle)
Rodney Milnes (foto Richard Pohle)
  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Top události klasické hudby v roce 2015 britským pohledem

Napsat komentář