Jubilea dvou ostravských sopranistek

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Prvním operním umělcem, kterému byla u příležitosti jeho životního jubilea na stránkách Opery Plus věnována v roce 2015 pozornost, byl dlouholetý významný tenorista a režisér ostravské opery Karel Kügler, který by se 1. ledna 2015 dožil sto třiceti let. Do Ostravy se vracíme i na závěr roku, abychom si připomenuli dvě významné osobnosti sopránového oboru, jež v tomto divadle zanechaly nesmazatelnou stopu. Tou první je Zdeňka Diváková, která by se 31. prosince dožila pětadevadesáti let, a tou druhou její o pětatřicet let mladší kolegyně Eva Kinclová, která se narodila 8. ledna 1945 a 26. prosince uplynulo dvacet let ode dne, kdy podlehla zákeřné chorobě.

někdejší Divadlo Zdeňka Nejedlého Ostrava (dnešní Divadlo Antonína Dvořáka) (foto archiv)
Někdejší Divadlo Zdeňka Nejedlého Ostrava (dnešní Divadlo Antonína Dvořáka) (foto archiv)

Zdeňka Diváková se narodila 31. prosince 1920 v Ostravě a s rodným městem je svázán prakticky téměř celý její život. Pěvecký talent zdědila po svém tatínkovi, důlním technikovi, a od dětství ke zpěvu výrazně inklinovala. Stala se jednou z prvních žaček proslulého ostravského pedagoga Rudolfa Vaška, který připravil pro pěveckou dráhu mnohé pozdější slavné sólistky a sólisty. Namátkou jmenujme například Ivo Žídka, Přemysla Kočího či Teodora Šrubaře. Poté se začala zpěvu věnovat profesionálně jako učitelka na ostravské hudební škole Leoše Janáčka. V době okupace zpívala a absolvovala jako sólistka řadu úspěšných koncertních vystoupení.

Talentu mladé zpěvačky obdařené lehkým a lahodným sopránem, která výborně zvládala techniku zpěvu, si povšiml Zdeněk Chalabala, který se v roce 1946 stal šéfem ostravské opery. Nabídl jí nejprve roli Lidunky v Blodkově opeře V studni a poté titulní postavu v Pucciniho Madame Butterfly. Roli Čo-Čo-San nastudovala pod hudebním vedením Františka Jílka a v režii začínajícího Bohumila Hrdličky.

 G.Puccini: Madam Butterfly - Zdeňka Diváková (Čo-Čo-San) - SD Ostrava 1953 (foto Jarmila Podbierová)
G. Puccini: Madam Butterfly – Zdeňka Diváková (Čo-Čo-San) – SD Ostrava 1953 (foto Jarmila Podbierová)

Premiéra Madame Butterfly v říjnu 1946 byla druhou inscenací tohoto později slavného evropského operního režiséra – tou první byli o měsíc dříve Leoncavallovi Komedianti a Mascagniho Sedlák kavalír.

V roli nešťastné japonské dívky sklidila Zdeňka Diváková mimořádný úspěch u publika a chválou nešetřila ani odborná kritika. Čo-Čo-San se posléze stala jednou ze zpěvaččiných nejúspěšnějších a také neoblíbenějších rolí, zpívala ji nejen v Ostravě, ale také na dalších scénách doma i v zahraničí, naposledy v roce 1966.

Vraťme se ale k počátkům. Bohužel, z více důvodů mladá pěvkyně ve své úspěšně nastartované ostravské operní kariéře nepokračovala. K opeře se vrátila až v roce 1948, když se stala sólistkou opavské opery. Na opavské scéně se opět setkala s vřelým přijetím. Opavským divákům se také představila v Madame Butterfly, dále zde ztvárnila role Vendulky ve Smetanově Hubičce a Hedviky v Čertově stěně, titulní roli ve Dvořákově Rusalce a postavu Kněžny v jeho opeře Šelma sedlák. Ke všem těmto rolím se později vrátila v Ostravě, kde patřily – zejména Rusalka – k jejím profilovým kreacím.

Opavské působení Zdeňky Divákové netrvalo dlouho. Do Ostravy nastoupil v roce 1949 nový operní šéf. Šestatřicetiletý výtečný muzikant, člen proslulé kladenské muzikantské rodiny Vašatů, energií a entuziasmem nabitý dirigent Rudolf Vašata s bohatými zkušenostmi ze svého působení v Národním divadle po boku Václava Talicha okamžitě rozpoznal talent mladé zpěvačky a ještě v průběhu sezony ji angažoval do Ostravy. Na své opavské angažmá, byť bylo krátké, paní Diváková vždy ráda vzpomínala, především na výborného dirigenta Františka Preislera (otce režiséra Františka a dědečka vynikajícího, předčasně zesnulého dirigenta se stejným jménem). František Preisler nejstarší brilantně ovládal širokou operní repertoárovou škálu a byl dirigentem velmi citlivým ve vztahu ke zpěvákům, což vždy oceňovali umělci, kteří měli to štěstí s ním spolupracovat.

Zdeňka Diváková záhy zaujala místo čelné sopranistky Vašatova koncepčně velmi kvalitně budovaného souboru. Díky svým vrozeným hlasovým dispozicím, perfektní pěvecké technice a vysoce kultivovanému pěveckému i hereckému projevu se stala vyhledávanou sólistkou v širokém žánrovém spektru, jak jej přinášel repertoár souboru. Na ostravské scéně působila tři desítky let a vytvořila zde desítky postav nejrůznějšího typu a žánru. Jednou z jejích domén byla tvorba českých autorů. O některých rolích jsme se již zmínili v souvislosti s jejím opavským působením, připomeňme ještě ze smetanovských rolí Mařenku a posléze Ludmilu v Prodané nevěstě a především Krasavu ve Vašatově a Pujmanově výborné inscenaci Libuše z roku 1954. Ve Dvořákových operách byla výbornou Julií v Jakobínu a Kněžnou v Čertu a Káče.

K jejím významným rolím patřila rovněž titulní role v Její pastorkyni, kterou v pozdějších letech vyměnila za skvěle propracovanou roli Kostelničky; v Příhodách lišky Bystroušky byla představitelkou Paní revírníkové. V Kovařovicových Psohlavcích ztvárnila roli Kateřiny a v opeře Na Starém bělidle postavu paní Proškové. Z jejích rolí v operách českých skladatelů dvacátého století připomeňme Dcerušku správcovu v Zichově Malířském nápadu, Paní Sáru v Podéšťových Apokryfech a především Princeznu v Kuchinkově a Hylasově inscenaci Smrti kmotřičky Rudolfa Karla, jež patřila k výrazným úspěchům souboru v padesátých letech.

Výrazně se prosadila také v italském repertoáru, v operách Giuseppe Verdiho ji mohli diváci obdivovat v postavách Aidy, Leonory v Trubadúru a v roce 1967 se setkala s jednou z nejtěžších sopránových partií, s Abigail v Nabuccovi.

G.Verdi: Troubadour - Eva Těluškinová (Azucena), Zdeňka Diváková (Leonora), Jiří Zahradníček (Manrico) - SD Ostrava 1963 (foto František Krasl)
G. Verdi: Trubadúr – Eva Těluškinová (Azucena), Zdeňka Diváková (Leonora), Jiří Zahradníček (Manrico) – SD Ostrava 1963 (foto František Krasl)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama