Třetí balet Dmitrije Šostakoviče v přímém přenosu

  1. 1
  2. 2

V rámci cyklu Balet v kině bude 29. dubna uveden společností Aerofilms Šostakovičův balet Světlý pramen, umělecké dílo z doby socialistického realismu, postavené vyjadřovacími prostředky klasického tance ve stylu komediálního baletu z prostředí vesnického kolchozu. Tato inscenace Šostakovičova baletu měla premiéru ve Velkém divadle v Moskvě roku 2003, v roce 2007 dostala mezinárodní cenu National Dance Awards Critics Circle po úspěšném hostování Baletu Bolšoj v Londýně roku. 2006. Při té příležitosti jsem se se Světlým pramenem prvně seznámila také já. Do té doby nebyl totiž od svého vzniku nikde k vidění.Ze tří baletních partitur Dmitrije Šostakoviče, zkomponovaných před druhou světovou válkou a zakázaných sovětskou kulturní cenzurou, byl do světa (a také do ČSSR při hostování baletu Velkého divadla v Praze) uveden v osmdesátých letech minulého století pouze Zlatý věk ve slavné inscenaci Jurije Grigoroviče s Irekem Muchamedovem, Natalií Bessmertnovou a Geminasem Tarandou v hlavních rolích.

Autor inscenace Alexej Ratmanskij (v letech 2004 – 2008 umělecký šéf baletu Velkého divadla v Moskvě, od roku 2009 stálý choreograf American Ballet Theatre v USA) inscenoval v roce 2005 také druhý Šostakovičův balet Šroub. Za uvedení obou Šostakovičových baletů byl vyznamenán mezinárodní cenou Benois de la Danse jako nejlepší choreograf a také Cenou Dmitrije Šostakoviče od International Yuri Bashmet Charitable Foundation.

Dmitrij Šostakovič napsal u příležitosti premiéry Světlého pramene v roce 1935 do programové brožury Velkého divadla v Moskvě: „Světlý pramen je můj třetí balet na sovětské téma. První dva – Zlatý věk a Šroub – byly podle mého názoru neúspěšné z dramatického hlediska. Za hlavní chybu považuji, že autoři libreta ve snaze zobrazit náš život opomenuli vzít v úvahu specifické charakteristiky baletu… Samozřejmě, nemohu zaručit, že můj třetí pokus o balet nebude opět neúspěšný. V případě, že se tak stane, neodradí mě to od záměru napsat čtvrtý sovětský balet.“ Světlý pramen byl tehdy uveden s úspěšným diváckým ohlasem choreografem Fjodorem Lopuchovem jak v Sankt Petěrburku (Leningradě), tak i na doporučení kritiky v Moskvě. Jenže záhy poté byla inscenace oficiálně pohřbena redakčním článkem Baletní faleš, publikovaným 6. února 1936 v moskevském deníku Pravda. Fjodor Lopuchov byl zbaven místa šéfa baletu v Malém leningradském divadle opery a baletu a díla Dmitrije Šostakoviče byla zavržena jako nežádoucí. Na čtvrtou baletní partituru již nedošlo.Co tak sovětskou ideologii pobouřilo na baletu z dožínkové slavnosti na Kubáni v kolchozu s názvem Světlý pramen? Zejména to, že se balet sice odehrává v kolchozu a dokonce v kolchozu na Kubáni, ale necituje nic z hudebního a tanečního folklóru Kubáně – nezaznívají v něm tóny lidové hudby, nepředvádějí se lidové tance ani zvyky. Děj baletu se zaměřuje na setkání dvou společenských skupin – baletních umělců, kteří přijíždějí za vesničany z města do kolchozu, aby jim při příležitosti dožínkové slavnosti svým vystoupením zprostředkovali první setkání s uměním baletu. Pobuřující byl výběr tématu, neboť balet pojednával o zábavě a opomenul pracovní úsilí a problémy vesničanů při kolektivizaci zemědělství. V době, která burcovala Stalinovými hesly jako „My bolševici se postaráme o to, aby každý kolchozník měl jednu krávu“, zápletka baletu jakoby shakespearovská byla označena za plytkou, balet za falešný, a co nejdůležitější za „formalismus“. „Život v kolchozu, jeho denní průběh, je stále v procesu formování, svátky – to je velmi důležité téma“, psalo se v Pravdě. „ Každý, komu opravdu záleží na nových vztazích, na lidech v nových kolchozech, nedovolí změnit toto téma ve hru s loutkami. Nikdo naše baletní ani hudební umění nenutí. Když neznáte, co to je život v kolchozu, když neznáte konkrétně kolchoz na Kubáni, nepospíchejte, studujte, ale v žádném případě neměňte své umění na výsměch divákům a nevulgarizujte život plný radosti z tvůrčí práce.“

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama