Francouzský název Tria Rafale (rafale = poryv větru) byl příznačný pro koncert tohoto souboru v Sále Martinů Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění. Plně navštívené auditorium, i pod zraky členů Guarneri tria, zažilo poněkud rozporuplné vystoupení s velmi přitažlivým repertoárem. Úvodní Klavírní trio op. 1, číslo 3 pětadvacetiletého Ludwiga van Beethovena není prvním jeho dílem. Skladatelova mladistvá svěžest a jas není zkalena hlubokou závažností a niterností tohoto díla. Pro svoji odvážnost i Joseph Haydn doporučoval pozdější zveřejnění tohoto třetího tria z Opusu 1.
Již úvodní sedminotové téma se posouvá o malou sekundu výše a ihned navozuje určitý poryv, napětí a nestabilitu. Ta jakoby ovlivnila názor a provedení skladeb. Výborně technicky vybavená klavíristka souboru Maki Wiederkehr využívala velmi střídmě pedál, avšak jako by prosazovala jiné tempo než ostatní členové souboru. Konce frází byly často spolykány a nedohrány.
Tvorba tónu houslisty Daniela Mellera byla v této skladbě poněkud zvláštní díky velkým plochám hraným téměř barokně, bez vibrata. To ubíralo provedení zejména v jeho „appassionátových“ vrcholech na intenzitě, naléhavosti a energii. Navíc nástroj violoncellisty Flurina Cuonza neměl dostatek barev a průraznosti pro „Sturm und Drang“ díla a také v dalších skladbách matiné nemohl konkurovat ostatním nástrojům.
Skladba švýcarského skladatele Jannika Gigera – Klavírní trio „Caprice“ – je dílem abstraktním, plným překvapivé virtuozity, jakož i zvukových a rytmicky překvapujících momentů. Autorem citovaná Paganiniho Caprice číslo 2 zakomponovaná vkusně do náročné skladby byla však poznamenána intonační labilitou. Recenzent, neznajíc partituru se domnívá, že v řadě jiných ploch byly zřejmě disonantní intervaly díky záměru autora úmyslně mikrotonálně pokřiveny.
Závěrečné dílo Dmitrije Šostakoviče – Klavírní trio číslo 2 e moll op. 67 – je tragickou válečnou elegií. Děsivé vysokými flageoletovými meditacemi, závažnou fugou, hlubokou melancholií, jakož i drsnými rytmy a kontrastní dynamikou. Virtuozita zde pění ve všech nástrojích a to zejména v poslední větě.
Je možno se zcela ztotožnit s názorem skladatele a kritika Artura Cohena, že se jedná o vylíčení „vynuceného hrůzného tance Židů dříve, než byli zastřeleni“. Členové Tria Rafale vyjádřili svojí pravdivou interpretací naprosto dokonale výklad tehdejší reality. Byl to vynikající vrchol koncertu. Přídavek po tomto díle by pravděpodobně nebyl vhodný a publikum jej rovněž nevyžadovalo.
I když se jednalo o dopolední matiné a „dress code“ umělců pro pražskojarní vystoupení by byl vhodnější. Ale doba se zřejmě mění, nebo není pořadateli ve smlouvě vyžadován.
Hodnocení autora glosy: 70 %
Pražské jaro 2015
Matiné II.
Trio Rafale
Maki Wiederkehr (klavír)
Daniel Meller (housle)
Flurin Cuonz (violoncello)
23. května 2015 Sál Martinů Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění Praha
program:
Ludwig van Beethoven: Klavírní trio číslo 3 c moll op. 1
Jannik Giger: Klavírní trio „Caprice“
Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio číslo 2 e moll op. 67
Foto Ivan Malý
