Pětasedmdesátiletý Daniel Barenboim má za sebou desítky nastudování Wagnerových děl a patří bezesporu k největším znalcům mistrovy tvorby. Podobně jako v Bayreuthu byl i v Berlíně na svém místě za dirigentským pultem vždy asi pět minut před každým aktem, dával hráčům drobné instrukce, rozmlouval s nimi, soustřeďoval se – přišel však vždy o vítací aplaus.
Staatskapelle má Wagnerovu hudbu hluboce zažitou, rovněž tak jedinečným způsobem „slyší“ na pokyny Barenboima, který stojí včele opery již od roku 2000. Bezchybně hrající orchestr nabízí neobyčejnou dynamickou zvukovou paletu, od pianisim až po výbuchy orchestrální bouře, které nešetří některé hlavní představitele. I přes výtečnou úroveň hudebního provedení si však Daniel Barenboim vysloužil při závěrečné děkovačce i pár projevů divácké nevole.
Režijní podoba nového Tristana je dílem uznávaného ruského tvůrce Dmitrije Tcherniakova, narozeného v roce 1970 v Moskvě. Tcherniakov je zván do nejprestižnějších světových divadel, z poslední doby zaujala jeho Lulu v Bavorské státní opeře (2015), Parsifal a Carská nevěsta v berlínské Státní opeře (2013 a 2015), La traviata v La Scale (2013) či Kníže Igor v Metropolitní opeře (2014), kterého měli možnost sledovat i čeští diváci v rámci pravidelných přenosů z Met do kin (výběr z ohlasů na tuto inscenaci přinesla Opera Plus zde). Jeho režie nejsou vždy jen předmětem obdivu a uznání, často jsou přijímány kontroverzně; Tcherniakov dovede sice vytvořit velmi působivé scénické obrazy, ale nezřídka též pracuje proti textu a smyslu příběhu. Má už na kontě jednu inscenaci Tristana, a to z roku 2005 v Mariinském divadle v Petrohradě. Jak lze soudit podle traileru z petrohradské produkce, výtvarné řešení třetího jednání Tristana si do Berlína ze své dřívější inscenace převzal.
Jeho Tristan je úplně odmýtizovaný, divák musí zapomenout na prahistorii příběhu a osudovost lásky obou hrdinů. Tristan a Isolda sice aktuálně promlouvají ke dnešku umístěním do aktuálních reálií, ale velikost a nadčasovost tématu tím ztrácí na své naléhavosti.
První jednání nás uvádí do společenského sálu luxusní jachty, Tristan zde oslavuje se svými druhy blížící se přistání a uvítání Krále Marka na palubě. Velkoplošná obrazovka na scéně zachycuje pohyb na jachtě sledovaný několika kamerami, doplněný nadbytečnou informací o aktuální teplotě na palubě lodi (kolem 38 °C), což nebrání Isoldě (zřejmě navyklé chladnému počasí Irska), aby neustále nosila kabát! Aniž by požili omamný nápoj lásky, Tristan a Isolda zapomenou na svoji dřívější zášť a své dřívější nenávisti se vesele zasmějí.
Pro druhé jednání režisér a tvůrce scény v jedné osobě zvolil místo tradiční zahrady salón vyzdobený tapetami s rostlinnými motivy. Oba milenci neprožívají vlastní lásku, jeden ve druhém nachází ideálního partnera pro výměnu myšlenek o dokonalé lásce. Brangéna je ztvárněna spíše jako přítelkyně než Isoldina služka; Melot zradí svého největšího přítele Tristana a režisér inscenuje (částečně proti smyslu textu) též Brangéninu zradu na Isoldě: Její krásný monolog při hlídání mileneckého páru vychází jako výsměch, protože i ona se podílí na prozrazení schůzky v salónu. Otázkou je, proč je odhalení páru tak skandální, když se milenci sebe téměř fyzicky nedotknou a jen si vyměňují své názory. Rovněž tak zápas Melota a Tristana připomíná klukovskou rvačku, při které rozhodně žádná smrtelná rána nepadne.
Pro třetí jednání je použit trochu odlišný inscenační styl – ocitáme se ve víru Tristanova deliria, v jeho bytě, který je obrazem jeho rozvrácené duše (za použití velmi nesourodých prvků jeho domácnosti). Tristan sice zpívá o ztracené Isoldě, ale větší újmu mu způsobuje trauma z dětství, kdy záhy přišel o oba rodiče. Trochu bezradně působí závěrečná scéna souboje, kdy se jeviště zcela ponoří do tmy a po opětovném rozsvícení pak leží na jevišti raněné postavy. Překroucení postavy Brangény je dokonáno jejím novým postavením jako společnice Krále Marka.
Po dobu celého představení je mezi jeviště a hlediště instalována rušící gázová předopona, na kterou se jen asi pět minut celkového času promítají nepodstatné filmové dotáčky.
Z hlavních představitelů podle očekávání velmi zaujal představitel Tristana, rakouský zpěvák Andreas Schager, štíhlý mladý pěvec průrazného světlého hlasu, který beze stopy námahy zvládal namáhavou partii až do jejího konce, a to i v okamžicích třetího aktu, kde přezpívat mohutně znějící orchestr bylo skutečně velmi namáhavé. Veden režijními pokyny jeho Tristan není žádný výjimečný rek, ale obyčejný muž naší současnosti – a to je poloha, která Schagerově interpretačnímu stylu naprosto vyhovuje.
Čerstvá nositelka titulu bavorské komorní pěvkyně, německá pěvkyně Anja Kampe vytvořila svoji první Isoldu již v roce 2009 na festivalu Glyndebourne, v Bayreuthu v roce 2015 ji nakonec pro názorové neshody s vedením festivalového divadla nezpívala. Její charismatická a silným výrazem obdařená Isolda je měkčí, lyričtější povahy, měla monumentální dramatický nástup v prvním jednání (jen s občasnými problémy ve vyšší poloze), ale přesto se zdá, že roli vytváří na samotné hranici svých možností, bez rezervy.
Brangénu vytvořila ruská mezzosopranistka Ekaterina Gubanova s pevným znělým hlasem, netradičně aktivní roli v duchu inscenace herecky ztvárnila pozoruhodně.
Jestliže velmi kladný ohlas publika vzbudil svým velkým pevným hlasem představitel Kurwenala, izraelský barytonista Boaz Daniel, za jisté zklamání lze považovat obsazení dánského basisty Stephena Millinga do role Krále Marka. Po druhém jednání byl sice jeho slabší pěvecký výkon omluven vedením divadla pozůstatky předcházejícího nachlazení, ale i celkový dojem byl matný, což mohlo být dáno i scénickým uchopením této role. Marke u Tcherniakova není žádná výrazná osobnost, je to slaboch, který trpí sebelítostí a nechá se snadno ovládat. Stephen Milling v roli Hagena před pár týdny v Drážďanech rozhodně odvedl lepší práci.
Hodnocení autora recenze:
hudební provedení – 90%
scénické provedení – 70%
Richard Wagner:
Tristan und Isolde
Hudební nastudování, dirigent: Daniel Barenboim
Režie, scéna: Dmitri Tcherniakov
Kostýmy: Elena Zaytseva
Světla: Gleb Filshtinsky
Video: Tieni Burkhalter
Sbormistr: Raymond Hughes
Dramaturgie: Tatiana Vereshchagina, Detlef Giese
Staatskapelle Berlin
Staatsopernchor
Premiéra 11. února 2018 Staatsoper Unter den Linden Berlín
Tristan – Andreas Schager
König Marke – Stephen Milling
Isolde – Anja Kampe
Kurwenal – Boaz Daniel
Melot – Stephan Rügamer
Brangäne – Ekaterina Gubanova
Ein Steuermann – Adam Kutny
Stimme eines jungen Seemanns / Hirte – Linard Vrielink
Mutter – Kristin Becker
Vater – Mike Hoffmann
Englischhorn – Florian Hanspach-Torkildsen
