Triumf Brňanů v Litomyšli
Bravo filharmonici z Brna! Bravo Jakub Hrůša! Bravo Petr Fiala a jeho sbor!
Třetí večerní koncert Smetanovy Litomyšle
Třetí koncert pětapadesátého ročníku festivalu Smetanova Litomyšl přinesl doslova strhující zážitek. Po neslaném nemastném Otellovi z Prahy ukázali Jihomoravané v čele s dirigentem Jakubem Hrůšou, jak se dělá plnokrevná muzika! Bravo! Jihomoraváci nezklamali, hráli s úžasným nasazením, vedeni dirigentem, jemuž bych přidělil ono dnes tak populární slovo „super“. Nadchnul! Prostě ono to není složité. Dirigent musí ovládat své řemeslo, mít pevný rytmus a být nadán silným hudebním výrazem. Aby jím dirigované skladby nebyly vědeckou prací, ale plnokrevnou muzikou, mající takzvaný šmrnc. Zdeněk Lukáš slůvko šmrnc nazýval synonymem, sice velmi příznačným, ale to zde nemohu zveřejnit. Kdo tohoto geniálního skladatele znal, tak ono jeho oblíbené slůvko zná taktéž. Pokud dirigent toto dosáhne, je vždy vyhráno! Základem byla vynikající hra brněnských filharmoniků, zainteresovaná, s opravdu plným nasazením!
Koncert Filharmonie Brno přinesl skvělou dramaturgii. Kdo tohle vymyslel, ten zasluhuje jedničku s hvězdičkou! V prvé polovině večera zazněla nádherná skladba Sergeje Rachmaninova Zvony, poemy pro sbor, sóla a orchestr, opus 35. Ruský skladatel Sergej Rachmaninov (1859–1924), výtečný pianista, který je především klavíristy u nás až posvátně uctíván, je skladatelem mnohem širšího záběru. Opera Aleko je častou hádankou křížovek a je v Rusku hojně hrána, stejně jako čtyři jeho klavírní koncerty. Doslova nádherné jsou jeho romansy pro sólové hlasy. Pozdně romantické výrazivo přináší hudebně zajímavá poema Zvony o čtyřech částech. Tato nesmírně expresivní skladba, ve které se snoubí romantismus s již moderně koncipovanou harmonií, je velmi působivá. Ale bez tolik skvělé interpretace filharmonikù z Brna by působivá být nemusela. Dirigent Jakub Hrůša je velký český dirigentský talent, žák Jiřího Bělohlávka z pražské HAMU. Perfektní rytmik, jeho gesto je exaktní, jeho výrazový náboj excelentní. Strhující temperament v jeho podání je přesně to, co program koncertu potřeboval. Výraz poemy Rachmaninova vyhmátl s jistotou, Český filharmonický sbor se sbormistrem Petrem Fialou mu byl skvělým partnerem! 
Petr Fiala po převratu odvedl obrovskou práci. Původně amatérský ženský sbor Amicitia a mužský sbor Foerster se rozhodl převést na profesionální pozice jako smíšený sbor. Náhle se tedy hudbou museli všichni živit. Což je samozřejmě velký rozdíl v efektivitě nácviku. Tady se musí pracovat rychle, číst noty z listu. Fialova hlasová sborová práce je skvělá a potvrzuji jeho častou tezi, že opravdu vše je v hlasové práci sbormistra. Jeho soprány zní kultivovaně a krytě, alty mají svoji jednotnou temnou barvu. Hlasy mužské jsou skvěle připraveny, zní barevně a naprosto kompaktně v plném forte i v pianech. V poemě to byl sbor Petra Fialy, který dodal skladbě lesk. Výborní byli ale také sólisté. Kateřina Kněžíková vládne neobyčejně libozvučným, příjemným sopránem, zejména ve vyšších polohách kulatým a nosným. Trio sólistů krásně doplnil tenorista Richard Samek a barytonista Vladimír Chmelo kultivovaným, ale znělým a výrazově pěkně procítěným projevem.
Zde se ke všem výše jmenovaným ještě přidala Kantiléna. Dětský sbor z Brna obrovské tradice, který ku špičkové evropské úrovni dovedl legendární sbormistr Ivan Sedláček. Dnes již vede tento sbor jeho nástupce Jakub Klecker. Všechna slova, řečená u poemy Sergeje Rachmaninova, platí opětovně a beze zbytku o provedení Orffa. Jedinečné, pregnantní rytmické podání s expandujícím výrazovým nábojem, výtečně postavenou dynamikou a tím i tektonikou skladby. Opět zde exceloval spolu s Filharmonií Brno Fialův Český filharmonický sbor, o jehož vzniku jsem informoval výše. To, co předvedl v Orffovi, jen podtrhuje jeho vysokou profesionální připravenost, která tkví v jeho velmi homogenním zvuku, skvělých dynamických schopnostech, od jemných, ale nosných pian po široká forte, opřená o plnou harmonii basů. Do hry opět vstupovalo trio sólistů, podobně jako u Rachmaninova. Jen je zde ovšem více autorem exponováno rozsahově u mužských hlasů, což se projevilo místy výpomocí falzetů, u Richarda Samka napojených dobře na mixtový rejstřík. U Vladimíra Chmela je to izolovanější funkce, která mu do registrální souhry moc nezapadá. Ale celkově viděno zvládal velmi obtížný až obávaný part imponujícím způsobem také výrazově. Velmi krásně se v koncertní produkci daří sopranistce Kateřině Kněžíkové, part sopránu předvedla s hlasovou lehkostí i přirozeným půvabem projevu. 
To, co následovalo po provedení skladby Carmina Burana, se již dalo po spontánní reakci publika na skladbu Rachmaninovu čekat. Nicméně nastala doslova vřava s okamžitým potleskem vstoje celého auditoria jako na povel! A mnohohlasného volání „bravo“! Takovou mohutnou reakci celého auditoria bych byl sám nečekal. Ale byla zcela přirozenou a zaslouženou reakcí na plnokrevnou interpretaci velkého ansámblu interpretů na pódiu. V čele s výtečným výkonem dirigenta Jakuba Hrůši. Bravo!
Hodnocení autora recenze: 100 %
Smetanova Litomyšl 2013
Filharmonie Brno
Dirigent: Jakub Hrůša
Český filharmonický sbor Brno
Sbormistr: Petr Fiala
Kantiléna – sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno
Sbormistr: Jakub Klecker
Kateřina Kněžíková (soprán)
Richard Samek (tenor)
Vladimír Chmelo (baryton)
16. června 2012 II. zámecké nádvoří Litomyšl
program:
Sergej Rachmaninov: Zvony
(poema pro sóla, sbor a orchestr na slova E. A. Poea, op. 35)
Carl Orff: Carmina Burana
(světské písně pro sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem)
www.smetanovalitomysl.cz
www.filharmonie-brno.cz
www.choirphilharmonic.cz
Foto Smetanova Litomyšl-František Renza
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
