„Pravím Vám zcela jistě, že tento koncert daleko předstihuje moje oba koncerty, jak houslový, tak i ten klavírní. Nedivte se, že sám Vám to povídám, samochvála nebývá spolehlivá, ale já Vám to musím říct, že mám z toho díla nehoráznou radost a myslím, že se nemýlím,“ napsal Antonín Dvořák v dopise Josefu Bohuslavu Foersterovi po dokončení Violoncellového koncertu h moll. Měl pravdu, koncert se zařadil mezi nejvýznamnější díla violoncellového repertoáru.
Truls Mørk je jedním z předních violoncellistů naší doby. Nahrál mnoho skvělých violoncellových koncertů pro labely jako Virgin Classics, EMI, Deutsche Grammophon, Ondine, Arte Nova a Chandos, z nichž mnohé získaly mezinárodní ocenění včetně Gramophone, Grammy, Midem a ECHO Klassik. Patří mezi ně i Dvořákův koncert, nahraný pod taktovkou Marisse Jansonse s Filharmonií Oslo.
Maurice Ravel považoval Bolero svým způsobem za experiment. „Jednovětý tanec, velmi pomalá a stále táž hudba, pokud jde o melodii, harmonii i rytmus (nepřetržitě zdůrazňovaný bubínkem). Jediným prvkem změny bude crescendo orchestru,“ formuloval svou představu. Nebývalým úspěchem skladby byl sám zaskočen. Jde vskutku o mistrovské dílo, ve kterém skladatel dokázal pomocí nepatrných obměn dosáhnout strhujícího napětí a zaujetí posluchače.
Záštitu nad koncertem převzalo Velvyslanectví Norského království v Praze.
Slovo dramaturga Martina Rudovského: „Zatímco v únoru 2024 se Maestro Ion Marin dotkl díla Antonína Dvořáka jen letmo – skrze Dvořákovu orchestraci Uherských tanců, o rok později to bude vskutku jiná káva. Na pultech bude zásadní dílo: Dvořákův Violoncellový koncert h moll. A kde je opus 104, tam musí být i špičkový violoncellista. Jako například vítěz Ceny Grammy, žák Mstislava Rostropoviče, norská legenda Truls Mørk. Také druhá polovina večera bude patřit jedinému skladateli, jubilantovi roku 2025 Maurici Ravelovi a jeho roztančenému Španělsku, aneb od Alborady k Boleru.“
