Turandot – triumf plzeňské opery a Kalafa Jana Adamce

Velkoopera, monumentální dílo, které v sobě ovšem skrývá i hlubokou lidskost – Pucciniho Turandot. Nelehkého úkolu uvést ji na regionální scéně se chopila Opera Divadla J. K. Tyla v Plzni. Turandot, která se na plzeňskou scénu vrátila po čtyřiceti letech, byla výzvou pro celý soubor plzeňské opery a hned na začátku řekněme, že v náročné zkoušce obstál. Turandot pod taktovkou vynikající Jiřího Štrunce se v sobotu stala triumfem celého souboru a obrovským triumfem domácího tenoristy Jana Adamce jako excelentního Kalafa. Neutuchající aplaus publika a volání bravo na sobotní premiéře toho byly nejlepším důkazem.

I.Šaková (Turandot)

J.Šokaloo (Timur), L.Hájková (Liu)

M.Kopp (Altoum), T.Jindra (Mandarín), M.Málková (Turandot), T.Jindra (Kalaf)

J.Hájek (Ping), J.Moravec (Pong), R.Samek (Pang)

Režie Václava Málka je klasicky koncipována, respektuje autora i jeho ideu, tedy dobu, vztahy mezi postavami. Autorem scény i kostýmů je renomovaný výtvarník Josef Jelínek. Scénu navrhl jednoduchou, ale členitou s vyvýšeným pozadím, proto na stylizovaných kamenných stěnách výborně vynikají jednotlivé scény. Kostýmy splňují ta nejnáročnější umělecká kritéria, jsou zdobné a přitom elegantní v případě císařského dvora a výborně vystihující všechny postavy. A tak je plzeňská Turandot výpravná a přitom sdělná, divácky i posluchačsky atraktivní.
Přece ale po inscenační stránce narazí divák na hluchá místa s drobnými nejasnostmi. Například moment, kdy si dav hází s velkou atrapou mající napodobit hlavu. Ta však spíše připomíná hallowenskou dýni obřích rozměrů. Či ženské figuríny měnící se na živé dívky ve scéně tří ministrů (po choreografické stránce však zdařilé), jejichž existence diváka zprvu možná zarazí, aby je posléze přijal jako jistý symbol lidské loutkovosti.
Hudební stránka díla je ovšem skvělá. Jiří Štrunc vede orchestr výtečně, v hudbě vynikají všechny její aspekty. Drtí i povznáší, je lyrická i mohutná, dojemná i mrazivá. Přitom lidská a překvapivě svěží. A vítězící. Turandot vítězí tím spíše, že s hudebním nastudováním přináší hned několik zcela mimořádných výkonů v klíčových rolích. Sobotní premiéra byla již zmíněným bezvýhradným triumfem domácího tenoristy Jana Adamce, kterého publikum zahrnulo nekonečnými ovacemi a voláním bravo. Diváky se bezvýhradně získal nejen strhující interpretací slavné árie Nessun dorma. Dominoval scéně, byl pěvecky i herecky zcela suverénní s pevnými zářivými výškami. Svým úžasným výkonem dokázal dát představení nezapomenutelnou atmosféru a bezesporu inspirovat ostatní kolegy na jevišti. Publikum jej po právu odměnilo nadšenými bouřlivými ovacemi a spontánním voláním bravo. Kalaf je role, která Janu Adamcovi výtečně sedí, ostatně jako italský repertoár vůbec. Adamcův vynikající výkon připomenul mimo jiné především jeho nezapomenutelného Cavaradosi. A jestliže za Verdiho Otella figuroval v nominacích na Cenu Thálie, pak za Kalafa by Thálii měl dostat. Zdatnou partnerkou pěvecky i herecky mu byla v premiérovém obsazení přesvědčivá Magda Málková jako Turandot. Kvalitním výkonem po všech stránkách zaujala i Lucie Hájková v roli otrokyně Liu. S Jevhenem Šokalem jako vypovězeným králem Timurem vytvořili působivě dojemnou dvojici.

M.Málková (Turandot)
L.Hájková (Liu), D.Szendiuch (Timur), J.Adamec (Kalaf)

J.Hájek (Ping), R.Samek (Pang)


Jestliže v premiérovém obsazení se o strhující výkon postaral Jan Adamec, pak v úterní repríze zazářila jako Liu Ivana Veberová. Mladá sopranistka opět dokázala své mimořádné pěvecké, výrazové i herecké kvality. Jemnými piany, pevnými výškami a vřelostí v hlase si podmaňuje posluchače. Krásu, kultivovanost a přesvědčivost hereckého projevu, opravdovost prožitku a hlubokou lidskost – to všechno dokáže dát své Liu. Drama mladé ženy se zcela bezprostředně přenáší na pohnuté publikum. Ivana Šaková jako Turandot byla pěvecky jistá, ale po výrazové stránce ne tak přesvědčivá, jak by se na tuto vypjatou roli slušelo. Zklamání přinesl výkon Igora Jána, který měl k uvolněnému kvalitnímu zpěvu i hereckému ztvárnění Kalafa daleko. Nešlo přehlédnou v jeho projevu nejistotu až křečovitost. David Szendiuch je sice pěvecky dobrým Timurem, ale přes všechny vousy i pásku na očích přece jen pro tuto roli poněkud mladým interpretem.
Skvěle ovšem vždy vyšly interpretačně a herecky náročné scény tří ministrů Pinga, Panga a Ponga (Jiří Hájek v obou představeních a alternující Richard Samek s Tomášem Kořínkem a Josef Moravec s Ondřejem Sochou). Jsou skvěle sezpívaní i sehraní a přinášejí žádoucí humor. Že jejich scény, které vyžadují nápaditost, nepůsobí nudně či fádně, padá na vrub citlivému hudebnímu nastudování Jiřího Štrunce i choreografii sólisty plzeňského baletu Richarda Ševčíka.
Balet hraje v plzeňské Turandot vůbec výraznou roli a Richard Ševčík nepřipravil svým kolegům jednoduchý úkol. Ať to jsou již zmiňované ženské figuríny posléze živé dívky v nejznámější ministerské scéně či úvodní mrazivě působivý tanec či další výstupy. Choreografie je to zdařilá a baletní výkony bez nadsázky výborné, na vysoké úrovni. Koneckonců ani sami ministři se co se pohybu týče se ve své velké scéně nenudí, choreograf jim předepisuje komické pas de trois.
Zřejmě už je jen na divácích samých, zda pochválí režijní záměr sázející na baletní čísla, nebo budou postrádat více akce u hlavních aktérů děje. Při hlubším zamyšlení nad koncepcí Václava Málka se totiž tato otázka nabízí – neměli by se o pohyb a “akci” na jevišti starat spíše sólisté a neměl by mít balet více dokreslující funkci? Jistou statičnost a přenesení pohybu ze sólistů a sboru právě na balet jsem si uvědomila až na druhé premiéře, což vyplývá patrně z výkonů ústřední dvojice Kalafa a Turandot. A to je zřejmě hlavní moment režie Václava Málka – hodně baletu (podotýkám velice kvalitního) a méně jevištní akce. A je to také otázka do diskuze. Ale možná ani odpověď na ni hledat nemusíme.
Nepopiratelným faktem totiž zůstává výsledný dojem celé inscenace a ten je při všech omezeních Velkého divadla i drobných výhradách k režii efektní. Podtrhují jej i sbory vedené Zdeňkem Vimrem, byť méně početné, než by Turandot odpovídalo.

T.Kořínek (Pang), M.Matoušek (Ping), I.Ján (Kalaf), O.Socha (Pong)

I.Ján (Kalaf), I.Šaková (Turandot)

D.Szendiuch (Timur), I.Veberová (Liu)

Shrneme-li tedy všechny postřehy – pak si Pucciniho příběh o vítězství lásky nad krutostí své místo na regionální scéně obhájil více než se ctí. A u publika zvítězil na celé čáře.

Giacomo Puccini:
Turandot
Dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Václav Málek
Scéna a kostýmy: Josef Jelínek
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Choreografie: Richard Ševčík
Orchestr Opery, Sbor Opery a Balet DJKT v Plzni
Premiéra 12.června 2010 ve Velkém divadle
(psáno z premiéry 12.6. a 1.reprízy 15.6.2010)

Turandot – Magda Málková / Ivana Šaková (alt. Gabriela Jelínková)
Císař Altoum – Miroslav Kopp (alt. Jan Ježek)
Timur – Jevhen Šokalo / David Szendiuch
Kalaf – Jan Adamec / Igor Ján (alt. WeiLong Tao)
Liu, – Lucie Hájová / Ivana Veberová
Ping – Jiří Hájek (alt. Martin Matoušek)
Pang – Richard Samek / Tomáš Kořínek
Pong – Josef Moravec / Ondřej Socha
Mandarín – Dalibor Tolaš / Tomáš Jindra
Perský princ – Josef Jordán / Plamen Prokopiev

www.djkt-plzen.cz

foto M.Kolafová

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Turandot (DJKT Plzeň)

[yasr_visitor_votes postid="16311" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments