Tvrdá kritika islamismu: Kušej inscenuje Mozartův Únos ze serailu
Politický pohled na Únos ze serailu
Martin Kušej inscenuje obrazy Mozartovy „turecké” opery Únos ze serailu pod vlivem současných teroristických útoků Islámského státu, takže nechybí ani scény brutálního teroru, který známe z obrazovek našich televizorů. Již v pátek 20. ledna 2017 má toto dílo zaznít na úvod boloňské operní sezony v Teatro Comunale di Bologna. Slavný režisér se nikdy neobával vyslovit svůj názor k palčivým politickým otázkám dějin i současnosti, a to někdy i přes určitý nesoulad jevištní akce a obrazů s původním textem a dějem. Kušejova inscenace podle svědectví ze zahraničního tisku vyznívá jako tvrdá kritika brutality, fanatismu a islamismu.
První reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Turecký tenorista Mert Süngü odřekl svou účast v celém projektu, ve kterém měl ztvárnit Pedrilla, s poukazem na politickou zaujatost celé inscenace a režisérského výkladu. Režisér veřejně komentoval pěvcovo rozhodnutí a vysvětlil umělecké i lidské důvody, proč k inscenaci přistoupil s tímto výkladem. Martin Kušej inscenoval toto Mozartovo dílo v roce 2015 na francouzském festivalu v Aix-en-Provence ve stejném inscenačním klíči, ale ještě s určitou dávkou naděje a mezikulturní tolerance. V boloňské inscenaci pak zřejmě ještě výrazně přitvrzuje.
Xerxes ve Frankfurtu
Poprvé je na scéně frankfurtské opery inscenován Händelův Xerxes. Premiéra 8. ledna 2017 se setkala s výrazným úspěchem jak u kritiků, tak u publika. Režisér Tilmann Köhler, v další spolupráci se svým týmem – scénografkou Karoly Risz a kostýmní návrhářkou Susanne Uhl, pokračuje v úspěšné händelovské sérii. Xerxovi předcházely vydařené inscenace méně známých oper téhož skladatele – Teseo (2013) a Radamisto (2016) právě v Oper Frankfurt. Tým vytváří působivou inscenaci v současných kostýmech na jednoduché scéně, doplněné videoprojekcemi. Tématem inscenace jsou nejen milostné vztahy, ale také despotismus.
Do souboru zpěváků se podařilo získat dvě světové hvězdy se značnými zkušenostmi interpretace staré hudby i mnoha händelovských partů. Titulní roli zamilovaného vládce, který miluje nejen krásné ženy, ale i platany, zpívá francouzská mezzosopranistka Gaëlle Arquez. Ta se zde již zaskvěla jako vášnivá Medea v Händelově Teseovi i jako Zenobia v Radamistovi. Kritika velebí krásu tónu, ušlechtilý výraz i skvělé herecké schopnosti a atraktivní zjev. Stejné nadšení vyvolává Lawrence Zazzo jako Arsamene. Americký kontratenorista vytvořil již řadu rolí v Händelových operách, ve kterých sklidil velký ohlas, ať to byla titulní role Julia Cesara v Giulio Cesare in Egitto, Goffredo v Rinaldovi, Athamas v Semele, Arsace v Partenope, Unulfo v Rodelindě nebo titulní role v Orlandovi a v Amadigi di Gaula. Jeho pověst mistra ozdobného zpěvu je podle kritiků zcela oprávněná.
Další role ztvárňují členové frankfurtského souboru. Například sopranistka Louise Adler (Atalanta) nebo altistka Tanja Ariane Baumgartner (Amastre), u jejíhož mimořádného témbru a hlubokých tónů kritika již méně ocenila její koloraturní schopnosti. Další sopranistka Elizabeth Sutphen (Romilda) je členkou místního operního studia. Operu nastudoval jeden z častých hostů za dirigentským pultem frankfurtské opery, řecký dirigent Constantinos Carydis a do konce ledna je naplánováno celkem sedm představení.
Temný příběh Verdiho Otella v režii Calixta Bieita
Jeden z nejžádanějších operních režisérů současnosti Španěl Calixto Bieito připravil hluboce psychologickou inscenaci Verdiho Otella v Staatsoper Hamburk. Město sice žije otevřením supermoderní budovy Elbphilharmonie (výběr ohlasů v zahraničním tisku ze zahajovacího koncertu jsme přinesli zde), ale úspěšná premiéra 8. ledna také plnila stránky tisku. A opět jde o inscenaci v civilních kostýmech (Ingo Krügler), tentokráte v kulisách (scénografka Susanne Gschwender) přístavního města dneška, kterým dominuje nakládací jeřáb u mola.
Jednoduchá, ale velmi účinná výprava dává prostor režisérské koncepci psychologické detektivky, tu ale naplňují také výborně hrající zpěváci. Režisér opouští koncepci hlavní postavy jako cizince jiné pleti, aby se zcela soustředil na téma sžírající a smrtelné žárlivosti. Komorní charakter inscenace i klaustrofobičnost vztahu ústředního páru jsou podporovány velmi precizně rozehranými výkony Marca Bertiho (který do zkoušek vstoupil místo onemocnělého Carla Ventreho) a na hamburské operní scéně senzačně debutující ruské sopranistky Svetlany Aksenové v roli Desdemony. Inscenace je ale další verzí Bieitovy režie, kterou uvedl v sezoně 2014/2015 v Theater Basel, v níž také Svetlana Aksenova zpívala hlavní roli nešťastné manželky žárlivého Maura. Rodačka ze Sankt Petěrsburgu se rychle prosazuje na světových scénách ve verdiovských a pucciniovských rolích, v charakterech Čajkovského hrdinek (Taťána z Evžena Oněgina a Líza v Pikové dámě) i jako výborná Rusalka. Především její titulní hrdinka v Pucciniho Madama Butterfly zaznamenala velký ohlas na scénách v Oslu, Berlíně a Římě. V květnu tento part bude zpívat i v Mnichově. Další výraznou devízou inscenace je hudební nastudování Paola Carignaniho.
Bieitovy režie se ostatně těší velké pozornosti i na jiných německých jevištích. Například operní soubor ve Stuttgartu znovu nastudoval jeho provokativní pojetí Wagnerova Bludného Holanďana (obnovená premiéra 8. ledna 2017). Inscenace, která pracuje ve velké míře se symbolikou a ostře kritizuje současný konzumní životní styl, je příkladem režisérova přístupu, jenž budí nadšení i rozpaky diváckých i odborných kruhů. V hudebním nastudování Georga Fritzsche vystupuje přední wagnerovská interpretka Christiane Libor a James Rutherford jako Holanďan.
Komedianti samostatně v Turíně
Leoncavallova opera Komedianti, která je takřka vždy uváděna ve dvojici s Mascagniho operou Cavalleria rusticana, byla 11. ledna 2017 provedena samostatně v Teatro Regio v Turíně.
Představení režíroval známý italský herec Gabriele Lavia, který spolupracoval od sedmdesátých let dvacátého století s celou řadou známých italských režisérů, aby se pak sám věnoval filmové i činoherní režii. Od činoherní režie byl již jen malý krok k inscenování oper, ale Gabriele Lavia se v této oblasti stále ještě považuje za začátečníka. V posledních pěti letech inscenoval dvě Verdiho opery a také Tutinovu operu Le braci podle známé novely Svíce dohořívají Sándora Máraie, krátce po maďarské premiéře na festivalu ve Valle d’Itria v roce 2015. Laviaova režie je tradiční (včetně živého oslíka na scéně), výtvarně barvitá (scénografie i kostýmy Paolo Ventura), s důrazem na určité pirandellovské rysy operního příběhu – metazápletku a princip postavy a masky, ze které charakter někdy vypadává.
Hudebně dílo nastudoval Nicola Luisotti, který partituru řídí s italským temperamentem a vytváří dokonalý podklad pro pěvecké výkony. Opera je obsazena italskými pěvci, z nichž největší pozornosti se těšili Fabio Sartori (Canio), Roberto Frontali (Tonio) a Erika Grimaldi (Nedda). Premiérové publikum bylo zjevně spokojeno s konzervativněji pojatou inscenací i délkou představení. V sérii představení do 22. ledna 2017 je naplánováno celkem osm představení ve dvojím obsazení.
Opera v České televizi
Na sobotu 21. ledna 2017 (20:20) zařadil program ČT art takřka dvouhodinový záznam koncertu s názvem Jonas Kaufmann: Večer s Puccinim (2016) světově proslulého tenoristy. Na scéně Teatro alla Scala zřejmě nejoslavovanějšího tenoristu naší doby doprovází orchestr Filarmonia della Scala pod taktovkou Jochena Riedera. Úvod tohoto filmového záznamu tvoří dokumentární esej o umělci a člověku Giacomu Puccinim, kterou zprostředkovává divákům sám slavný interpret. V samotném koncertu zazní nejslavnější tenorové árie ze všech Pucciniho oper (samozřejmě vyjma Sestry Angeliky, která neobsahuje mužské role), od raných oper (Víly a Edgar) až k árii Nessum dorma z Turandot, kterou tenorista přednese v pořadu hned dvakrát. Po koncertu následovaly více než půlhodinové ovace a pět přídavků. Skvělý recitál z veristického repertoáru režíruje jiná legenda operní historie, režisér Brian Large, tvůrce mnoha proslulých operních záznamů i recitálů.
Nahrávka týdne
Leontyne Price. Prima Donna Assoluta. Her Ultimate Opera Recording – Remastered. Sony Classical 88985311342, 2016 (22 CD). 10. února 2017 se dožívá významného životního jubilea, devadesátých narozenin, jedna z největších světových operních div. Leontyne Price, jejíž jméno je především spjato se scénou Metropolitní opery (po hostování ve stálém angažmá od sezony 1960/1961). Před stálým newyorským angažmá také působila v Chicagu, San Franciscu a v londýnské Covent Garden. Hostovala opakovaně ve Wiener Staatsoper, milánském Teatro alla Scala, ale i na druhé newyorské operní scéně (Minnie v Děvčeti ze Zlatého západu v New York City Center Opera). Vystoupila též na světových festivalech, například ve Spoletu, Veroně i Salcburku.
Její hlas (spinto soprano) se především jevil jako velmi vhodný pro verdiovské party, ale pěvkyně sklízela znamenité kritiky i v pucciniovských partech a také jako mozartovská interpretka (Donna Anna, Fiordiligi). Proslula i jako interpretka písňových opusů, především z dvacátého století z amerického regionu, například z díla Samuela Barbera. Vedle písňových cyklů také ztvárnila Kleopatru ve světové premiéře objednávkové opery Antonius a Kleopatra při otevření nové budovy Metropolitní opery. Zásadní se pro její kariéru stala role etiopské královské dcery, která je rukojmím na egyptském faraónském dvoře, tedy v titulní roli Verdiho opery Aida. S touto rolí debutovala na několika významných scénách, což je také signifikatní pro počáteční dobu její kariéry, která probíhala sice již po skončení segregace, ale ještě v době četných přežívajících předsudků, kterým museli zpěváci afroamerického původu čelit.
Aidu a další čtyři její slavné verdiovské role zachycuje předkládaný soubor, který vznikl remasterováním většiny nahrávek z původní řady The Red Seal firmy RCA. Můžeme tak obdivovat její Elvíru z Ernaniho, Leonoru z Trubadúra a Síly osudu i skvělou Amélii z Maškarního plesu. Třemi operními tituly je zastoupeno veristické dílo Giacoma Pucciniho: celosvětově obdivovanou interpretací Tosky, Čo-čo-san i kreací nevěrné Giorgetty v méně uváděném Pucciniho Plášti. Francouzský repertoár zastupuje titulní hrdinka v Bizetově Carmen, s obdivuhodným souladem barvy hlasu a charakteru postavy. Z Mozartova díla je zařazena jeho komická opera Così fan tutte.
Partnery jsou jí nejvýznamnější pěvci té doby, nejčastěji pak tenorista Plácido Domingo (Cavaradossi, Luigi v Plášti, Manrico, Radamés), z dalších tenorů pak Carlo Bergonzi v Ernanim a Maškarním plese, Richard Tucker v Síle osudu a Franco Corelli jako Don José. V pěti nahrávkách je obsazen i fenomenální barytonista a její oblíbený jevištní partner Sherrill Milnes (Guglielmo v Così fan tutte, Scarpia, Michele v Plášti, Hrabě Luna, Amonasro).
I za dirigentským pultem se opakují stejná jména, především Erich Leinsdorf, který se výrazně zapsal do dějin Metropolitní opery (pět nahrávek), a Zubin Mehta (dvě nahrávky) i předčasně zemřelý Thomas Schippers (dvě nahrávky). Bizetovu Carmen diriguje Herbert von Karajan. O kvalitách hlasu Leontyne Price bylo již mnoho napsáno (box je vybaven také novou odbornou studií Jürgena Kestinga) a díky novým technologiím zní nahrávky opravdu skvěle. Obaly jednotlivých nahrávek reprodukují původní dobové covery. Skvělá příležitost seznámit se s hlasovým fenoménem Leontyne Price a jednou generací velkých jmen operního světa.
Operní humor
Během zkoušek na světovou premiéru Verdiho Otella (5. února 1887, Teatro alla Scala) skladatel obdivně poznamenal k hereckému výkonu francouzského barytonisty Victora Maurela (1848–1923) v roli Jaga a k italskému představiteli titulní role, tenoristovi Francescovi Tamagnovi (1850–1905): „Maurel je opravdu skvělý Jago, že?“ Slavný tenorista (a poněkud horší herec) jen procedil skrz zuby: „Ano, Maestro, a nejen na jevišti.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
