Týden s tancem

Divadlo Ponec uvede 16. září nové taneční dílo, které vzniklo pod uměleckým zaštítěním uskupení Pulsar s názvem dis pla y. Choreografky a interpretky Jitka Čechová a Tereza Lenerová vytvořily choreografii na základě uměleckých diskusí a tvůrčího workshopu o zodpovědnosti umělce před divákem a divákovým očekáváním. Uskupení Pulsar vedle své produkce oslovuje jednotlivé umělce a interprety k tvůrčí spolupráci nad tématy, které chápe jako podstatná pro rozvíjení společenského dialogu týkajícího se mimo jiné také potřebnosti a významu umění v dnešní společnosti. 

Projekt vznikl v koprodukci s Tancem Praha a Moving Station v Plzni. Na jaře proběhly dvě otevřené zkoušky a předpremiéra v rámci uměleckých rezidencí v Komařicích a v Plzni. Umožnily interpretkám navázat kontakt s divákem po období, kdy byla divadla zavřená, a obnovit dialog s divákem, který do té doby musel zůstávat jen v představách interpretek. Jedním z východisek ke vzniku představení byla i myšlenka ideálního představení jako něčeho, co může změnit vnímání diváka a také jako něčeho, co je výsledkem představ a přání současného člověka.     

„Tato doba byla náročná, ale my jsme neslevili, pokračovali jsme a pokračujeme dál. Chceme se zabývat umělcem, protože si uvědomujeme hodnotu jeho práce a chceme ji ukázat v celé její šíři,“ konstatuje Honza Malík, umělecký šéf Pulsaru. A Tereza Krčálová zabývající se taneční dramaturgií doplňuje: „Zdá se to obrovským luxusem, když umělec žádá klid a prostor pro přemýšlení. Když dlouho nic neprodukuje. Snažíme se pracovat kontinuálně a tento prostor pro hledání a přemýšlení při tvoření umožňovat.“      

Autorskou hudbu vytvořil opět Václav Chalupský, který s uskupením Pulsar spolupracuje opakovaně. Na jeho tvorbě je ocenitelná především jeho schopnost intuitivně reagovat na neustálé tvoření a proměny choreografie, velmi přesně zachytit náladu, umocnit vyznění obsahu choreografie. 

Premiéra Korzára v Národním divadle moravskoslezském

Baletní soubor Národního divadla moravskoslezského zve na svou první premiéru sezóny, dobrodružný romantický balet Korzár. Na českých jevištích byl titul spíše opomíjen. Poprvé byl balet uveden baletem Národního divadla Brno ve verzi Vasilije Medveděva s premiérou 1. dubna 2005. V roce 2019 se připojil soubor Naposled Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde se o jeho podobu postaral tamní umělecký šéf Jiří Pokorný. Nyní se připojuje i Národní divadlo moravskoslezské, na rozdíl od ostatních tuzemských souborů však představí verzi ve všech směrech výrazně autorskou.

Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges, známý baletní libretista 19. století, a choreograf Joseph Mazilier vytvořili barevný obraz ze života korzárů na základě inspirace Byronovou povídkou. Premiéra baletu Korzár na hudbu francouzského skladatele A.-Ch. Adama (1803–1856) se konala roku 1856 na jevišti divadla Opéra de Paris; do repertoáru velkých baletních scén však vstoupil a dodnes v něm žije až díky choreografickému zpracování Maria Petipy z roku 1899. Časem byla do baletu přidána hudební čísla jiných hudebních skladatelů. Protože i v současné době je příběh o korzárech lákavý, v Ostravě bude výzvou pro zkušeného francouzského tanečního pedagoga a choreografa Michela Bejara, který společně libretistkou Céline Barcaroli původní příběh volně rozvíjí.

Choreografie Michela Bejara vznikla na originální partituru doplněnou skladbami současného skladatele Jorise Barcaroliho v duchu původní Adamovy hudby.

Performance Present: Perfect v Alfredovi ve dvoře

Již dnes, 14. září, bude mít premiéru dílo Present:Perfect Jana Moceka. Performance zkoumá ikonoklastická gesta, kterými se dnes vztahujeme k symbolům vlastní minulosti jako zdroji naší kulturní identity. Originální performerky Irina Andreeva a Tinka Avramova vás provedou naším muzeem, které má ve své sbírce mnoho cenných historických předmětů – ty ale připomínají jen různé verze významných dějinných událostí a už je obtížné rozlišit které z nich jsou důležité, které je dobré si připomínat a na které je lepší zapomenout. Reprezentativní prostory ctihodné paměťové instituce se pomalu mění v bizarní “rage room”, ve kterém se události dávno minulé mění v nejaktuálnější přítomnost a z pozapomenuté historie se stává raketomet na současnost.

Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a vizuálního umění. Ve svých performancích kombinuje prvky popkultury, politiky a dokumentu a zaměřuje se v nich na současná témata. Zářící město (2015), Shadow Meadow (2017), Fatherland (2018), Virtual Ritual (2019) jsou jeho poslední inscenace, které se objevily jak na tuzemských, tak na zahraničních festivalech např.: Fast Forward Dresden, Submerge Digital Arts Festival, 4+4 dny v pohybu, Use the City Košice ad.. Své projekty uvádí spolu s Táňou Švehlovou v rámci vlastní produkční platformy SixHouses. Je členem platformy In-Situ.

Konference Culture Get Together 2021

Kulturní organizace Nová síť z.s. pořádá druhý ročník konference Culture Get-Together, která se koná v termínu od 15. do 16. září 2021 v pražském Centru současného umění DOX. Podtitulem letošního ročníku konference je „změna kulturní praxe“, což je současně i hlavním cílem, ke kterému konference směřuje.

„Často se zapomíná, že kultura, to nejsou jen hodnotná umělecká díla, ale že je i čímsi praktickým, souborem norem a způsobů chování, které jsou součástí života každého z nás. Je nutné hledat společnou řeč, která bude konečně kulturní i v tomto smyslu,” říká o konferenci umělecký ředitel Nové sítě Petr Pola.

Událost je určena převážně zástupcům nezávislých scénických umění (zastřešující organizace divadla, tance, nového cirkusu) a představitelů měst, krajů, státní správy a dalších zřizovaných institucí.

„Pečlivě se snažíme vybírat témata, která se nejvíce dostávají do hledáčku během našich celoročně poskytovaných konzultací. Spolupráce institucí, zřizované a nezávislé kultury se ukazuje jako naprosto klíčová. Bez společných hodnot a dialogu není kultivace našeho prostředí možná,” říká ředitelka Nové sítě Adriana Světlíková.

Kulturní formát OPEN MIC bude věnován studentské inciativě Ne!musíš to vydržet, jež vzbuzuje značnou pozornost i za zdmi jejího vzniku, tedy na pražské divadelní fakultě. Iniciativa má upozornit na šikanu, sexismus nebo vojenský dril v tamním vzdělávacím prostředí. Až dvanáct spíkrů v rámci konference přednese své postřehy, zkušenosti či reflexe na dané téma.

„Studenti DAMU odpálili bombu, která v našem prostředí doutnala již velmi dlouho, pro celou společnost je nezbytné nenechat toto téma odeznít do ztracena. Proto se i Nová síť rozhodla věnovat mu na konferenci prostor,” doplňuje Petr Pola.

V hlavní části konference odprezentují své příspěvky například: Jakub Vedral (člen rady Asociace nezávislých divadel ČR a viceprezident ITI), Yvona Kreuzmannová (zakladatelka Tance Praha, prezidentka ITI), Pavla Petrová (ředitelka IDU), Lenka Kolihová Havlíková (Předsedkyně Asociace nezávislých divadel ČR), Milan Němeček (náměstek pro řízení sekce živého umění MKČR), Květa Vinklátová (Asociace krajů ČR), zástupkyně a zástupci kulturní obce regionů ČR a další.

Dvoudenní setkání bude probíhat také online, v českém jazyce se simultánním tlumočením do anglického jazyka. Součástí konference je doprovodný divadelní program v podobě tří česko-berlínských performancí, které vznikly v rámci projektu Pralin.

Chystá se letošní ročník festivalu Zlatá Praha

Ve dnech 22. – 25. září proběhne na Nové scéně Národního divadla již tradičně Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha. V letošním již 58. ročníku je ze světa tance připravena opět řada záznamů, tanečních filmů a dokumentů, které bude možné zhlédnout zdarma ve festivalové videotéce každý den od 10:00 do 19:00. Ke zhlédnutí budou na příklad balety Zkrocení zlé ženy Jeana-Christopha Maillota, Park Angelina Préljocaje, Sen noci svatojánské Johna Neumeiera nebo Notre Dame de Paris legendárního Rolanda Petita. Ke slovu se dostane rovněž indický tanec díky sérii Darbar a rovněž dokumenty sledující život tanečníků – Škola snů o nejstarší baletní vzdělávací instituci na světě, tedy Škole pařížské Opery nebo Když se přidá mateřství, sledující dvě tanečnice, jež se po porodu vracejí na jeviště a dokazují, že dítě neznamená automaticky konec kariéry.

Naplánovány jsou rovněž dvě premiéry filmů o tanci, 23. září od 20:00 bude promítnut dokumentární snímek režiséra Ondřeje Havelky My tancujeme swing. První projekt, který se zaměřuje na dějiny české swingové hudby i tance od jejich počátků až po současnost. Film hledá odpověď na otázku, čím swingová hudba a tanec už více než devadesát let vábí, mámí a svádí mládež a duchem mladé lidi též napříč dekádami, módními styly, šílenými salty mortale historie dvacátého století až po to naše milé jednadvacáté.

O den později, 24. září v 17:30 naváže taneční film Nehoda: Rodinný portrét choreografa Jo Strømgrena. Ve filmu přichází náhle a nečekaně smrt do rodiny, která se v nedávné době musela vyrovnat se sňatkem otce – hlavy rodiny s výrazně mladší ženou. Když dojde k náhlému otcovu úmrtí, snad při automobilové nehodě, začne být pro mladou novomanželku velmi důležité, aby uvedla v život dlouho odkládaný plán na pořízení nové rodinné fotografie. Jak však takovou fotografii pořídit, když jeden člen rodiny už není mezi živými a všichni ostatní kromě mladé novomanželky jen s obtížemi skrývají svoji nechuť vůči celému projektu? Pro fotografa se pořízení snímku stává groteskním úkolem, když se rutinně snaží všemi možnými způsoby navodit mezi svými klienty ve studiu příjemnou atmosféru. Všichni dobře víme, že narušit jakoukoliv atmosféru, rozdělit rodinu a zničit celou rodinnou kulturu snadno zvládne třeba i jen jeden člověk. Mladá novomanželka je právě takovou osobou.