Koncert Amabile dostál svému názvu

Tereziánský sál okamžitě zaujme každého návštěvníka. Této místnosti vévodí dva portréty – Marie Terezie a jejího manžela, před jehož podobiznou se odehrávalo veškeré dění tohoto večera. Koncert byl zasvěcen především skladateli Antoniu Vivaldimu, jehož tři sonáty byly zařazeny do programu tohoto večera.

Úvodní Tartiniho Triová Sonáta G dur pro flétnu, housle a basso continuo zněla slavnostně, díky dobré akustice se nesl měkký zvuk flétny, který není tak průrazný jako u moderního nástroje. Houslistka Lenka Torgersen a violoncellista Jiří Bárta hráli za pomocí barokního smyčce, který vytváří odlišný druh zvuku. Rovněž violoncello uplatnilo svoji možnost hrát stylově bez bodce.

První věta působila velmi přívětivě, basové tóny violoncella silně rezonovaly místností. Klenuté a zdobené melodie volných vět připomínaly přepychovou barokní výzdobu tohoto sálu a střídaly se s rychlými větami, kde flétna a violoncello přednášely společné pasáže, a kde později získalo violoncello prostor pro sólovější hru.

Po první skladbě se chopila úvodního slova flétnistka a umělecká vedoucí seskupení Collegium Marianum Jana Semerádová a vřele přivítala publikum. Poté následovala Sonáta g moll pro flétnu a basso continuo, RV 51 od A. Vivaldiho, která je úpravou houslové sonáty RV 27, z níž byla převzata druhá a třetí věta. Sonáta působila svěžím dojmem, místy zněla jako zurčící potůček díky skvěle zvládnuté technice interpretky. V PlattihoSonátě C dur pro housle, violoncello a basso continuo byla zajímavá melodická linka flétny značně zdobena, i když častěji přerušována nádechy. Některé pasáže hrály housle a violoncello unisono za doprovodu teorby, která dodávala sekci bassu continuo specifický nádech dobového zvuku.

Po přestávce zazněla Vivaldiho Sonáta F dur pro violoncello a basso continuo, RV 41 v podání violoncellisty Jiřího Bárty, který zpočátku prožíval hudební fráze intenzivně zřetelnými nádechy. Rychlé věty se honosily zvučným marcatem a plným tónem, v pomalých větách se vlnily subtilní elegantní melodie. Společně s cemballem bylo violoncello výborně sehrané.

Všeobecně souhra všech hudebníků byla výborná, tempově věty odpovídaly předpisu. Na začátku Fantazie č. 12 g moll pro sólovou flétnu, TWV 40:13 se do sólového přednesu flétny připomněl kostelní zvon. Poslední Triová sonáta d dur pro flétnu, housle a basso continuo, RV 84 od A. Vivaldiho začala velmi energicky, nástroje si zdatně předávaly téma. Ostinata houslí připomínala tvrdošíjně tikající hodiny, vytříbená violoncellová melodie a zajímavé harmonické postupy poutaly pozornost. Na závěr tohoto koncertu byli hudebníci odměněni velkým potleskem. Jako poděkování publiku se znovu sálem rozléhalo Largo z Vivaldiho Sonáty g moll pro flétnu a basso continuo.

Koncert Amabile, jehož název znamená přívětivý, vlídný nebo milý, dostál svému názvu a zpříjemnil divákům klidný podzimní večer.

Collegium Marianum: Koncert Amabile
12. září 2021, od 19:30 hodin
Břevnovský klášter, Tereziánský sál

Program:
Giuseppe Tartini: Triová sonáta G dur pro flétnu, housle a basso continuo
Antonio Vivaldi: Sonáta g moll pro flétnu a basso continuo, RV 51
Giovanni Benedetto Platti: Cantabile pro cembalo
Giovanni Benedetto Platti: Sonáta C dur pro housle, violoncello a basso continuo
Antonio Vivaldi: Sonáta F dur pro violoncello a basso continuo, RV 41
Georg Philipp Telemann: Fantazie č. 12 pro sólovou flétnu TWV 40:13
Antonio Vivaldi: Triová sonáta D dur pro flétnu, houslea basso continuo RV 84