Týden s tancem

Premiéra Baletu ND se blíží: Forstyhe / Clug / McGregor
Tři velká jména soudobého baletu, známá pro svou progresivitu a osobitý přístup k taneční technice, pohybu a jeho estetice, se objeví ve společném večeru Baletu Národního divadla v Praze. Triptych z děl Williama Forsytha, Edwarda Cluga a Wayna McGregora přinese vhled do světa, v němž jsou neustále posunovány hranice poznaného a možného. Premiéry se uskuteční 14. a 15. října ve státní opeře.

William Forsythe (1949) patří k naprosté špičce ve svém oboru už více než čtyřicet let. Fenomenální americký tvůrce, který několik let působil coby rezidenční choreograf Stuttgarter Ballett a následně jako umělecký šéf Ballett Frankfurt a The Forsythe Company, je českému publiku znám díky světově proslulému titulu In the Middle, Somewhat Elevated, který Balet Národního divadla v Praze uvedl v roce 2012. V této sezoně přichází na repertoár další Forsythův titul, opět na elektronickou hudbu Nizozemce Thoma Willemse. The Second Detail byl poprvé uveden v roce 1991 v National Ballet of Canada a od té doby patří na repertoár četné řady scén po celém světě. „I třicet let po premiéře za mnou přicházejí diváci i tanečníci v naprostém úžasu nad tím, jak současně toto dílo stále vypadá. Jako by bylo vytvořeno teprve včera,“ komentuje balet Noah Gelber, asistent Williama Forsytha, který The Second Detail s pražskými tanečníky nazkoušel.

Edward Clug (1973) je spjat především se Slovinským národním divadlem v Mariboru, kde od roku 2003 působí jako umělecký šéf. Coby choreograf však spolupracoval s mnohými soubory včetně proslulého nizozemského Nederlands Dans Theater. Pro skupinu NDT II v roce 2016 vznikla choreografie Handman (s hudbou Clugova častého spolupracovníka, skladatele Milko Lazara), jež bude mít v Praze svou českou premiéru. „Viděl jsem tanečníky Baletu Národního divadla během jedné z jevištních zkoušek a jsem naprosto nadšen z toho, jak mou choreografii přijali, jak s ní pracují a cítí její pohybový slovník, jak dílo proměnili a vzali za své,“ svěřil se Edward Clug.

Trojici doplňuje britský fenomén Wayne McGregor (1970). Rezidenční choreograf londýnského The Royal Ballet a zakladatel Studio a Company Wayne McGregor pravidelně spolupracuje se světem tance, opery i filmu a ve svých dílech propojuje umění se světem technologií, vědy a biomechaniky. Rovněž titul EDEN | EDEN, poprvé uvedený v roce 2005 ve Stuttgartu, se dotýká specifického tématu. Tím je klonování a otázka jeho etičnosti, stejně jako existenciální pátrání po podstatě lidských bytostí. Inspirací a hudebním podkladem se zde stalo třetí jednání Dolly opery Three Tales Steva Reicha a Beryl Korot. „Chci, aby diváci během sledování mého díla přemýšleli, aby hledali vlastní interpretace a odpovědi,“ přeje si choreograf.

Temporaliter Open air – předpremiéra: taneční představení na čerstvém vzduchu
Umělecký spolek Dočasná Company uvede mimořádnou podobu nového projektu – celovečerní představení s názvem Temporaliter aneb Jak zachytit tanec ve fotografii. Unikátní spojení choreografie s fotografickou výstavou v režii Anny Benhákové bude uvedeno na openair scéně v Gauči ve Stromovce ve středu 6. října 2021 od 19 hod.

Projekt Temporaliter, v překladu včas či dočasně, přibližuje divákovi problematiku taneční fotografie a skrze ni se dotýká tématu pomíjivosti. Jedná se o spojení fotografické výstavy nejznámějšího fotografa současného tance v Čechách Vojtěcha Brtnického s tanečně-divadelním představením pro sedm performerů v choreografii a režii zakladatelky Dočasné Company Anny Benhákové. Sama režisérka se divadelní fotografii věnuje a skrze Dočasnou Company boří hranice mezi různými uměleckými obory, vznikají tak neobvyklé projekty spojující mladé umělce, v tomto případě z oblasti tance a fotografie. Pro projekt je vytvořena originální hudba skladatele Davida Kováře a Barryho Wana.

Zachytit tanec jako takový je téměř nemožné, síla prchavého okamžiku se nedá jen tak vrátit. Temporaliter poukazuje na pomíjivost všeho, co nás obklopuje, nutí k prožívání přítomného okamžiku a uvědomění si dočasnosti. Sama autorka Anna Benháková k projektu uvádí: „Temporaliter se věnuje oblasti, která nemá v Česku ekvivalent. Divadelní fotografie se nevyučuje na žádné střední ani vysoké fotografické škole. O divadelní fotografii vznikla v Čechách jediná odborná kniha s názvem “Česká divadelní fotografie” vydaná v roce 2018. Převážné množství fotografií, které tato kniha obsahuje, je však z činoherních představení. Taneční se objevují velmi zřídka. Jedním z důvodů může být zřejmě vyšší technická náročnost zachycení tance, zpravidla kvůli dynamičtějšímu pohybu performerů, nežli tomu bývá u činoherních inscenací,“ zamýšlí se.

Temporaliter se formuje po dobu dvou let, nicméně šanci podívat se na svět v celé své kráse získává až v poslední třetině tohoto roku. Oficiální premiéře, která proběhne na konci roku, předchází unikátní venkovní podoba představení. Další představení pak ve festivalové verzi, proběhne 29.–30. 10. v rámci Žižkovské noci v Tep39.

Dočasná Company jako umělecké uskupení oficiálně působí od května roku 2019, od té doby se mu dostává čím dál tím větší pozornosti odborné i široké veřejnosti. Dočasná Company sdružuje mladé umělce z oboru tance, divadla, hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Momentálně vyvíjí aktivitu na několika uměleckých projektech, od začátku letošní divadelní sezóny také vede taneční workshopy pro studenty i profesionály v prostorách Tep39. Dočasná Company hledá rovnováhu mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum.

Galerie bez hranic
Do Česka přijela americká choreografka, umělecká aktivistka a mentorka Sue Schroeder, která bude po dobu deseti dnů intenzivně spolupracovat s vybranými českými choreografy a také členy jejího vlastního souboru Core Dance. Práce Sue Schroeder je založena na takzvaných „scores“, tedy pohybových intervencích. Ty vycházejí v tomto případě z vybraných děl stálé expozice Národní galerie Praha 1796–1918: Umění dlouhého století a Sochařská zahrada Kláštera sv. Anežky České. Choreografie, které návštěvníci uvidí, vyplývají z tématu objektů, obrazů, soch i konceptu výstavy jako celku.

Výsledkem budou dvě vystoupení 10. a 13. října. Celá akce probíhá v rámci projektu Gallery Without Borders – Galerie bez hranic. Vznikl v letech 2020–2021 na základě koprodukce Centra choreografického rozvoje SE.S.TA se studiem Core Dance a ve spolupráci s Národní galerií Praha. Letos se umělci konečně potkají naživo a jejich taneční kreace může zhlédnout každý návštěvník.

„Spíše než takový přístup k tvorbě, kdy by umělecká díla ‚inspirovala‘ moje taneční kreace, raději zkoumám a studuji záměr umělců a současně začleňuji do svého tanečního procesu řadu dalších uměleckých prostředků – malbu, kresbu, deníkové záznamy, perokresbu, sochařství atd. Protože vstupní bod většiny mých prací začíná improvizací, tyto alternativní tvůrčí procesy povzbuzují umělce k jedinečnému a v podstatě novému typu pohybu,“ říká Sue Schroeder, autorka a mentorka projektu a současně umělecká ředitelka a spoluzakladatelka Core Dance.

Pro tento nový koncept vytvořila Sue Schroder v roce 2020 „strukturu virtuálního procesu“, do kterého byly zapojeny obě skupiny umělců z České republiky i USA formou skupinových a individuálních koučovacích sezení. Podkladem pro tuto strukturu se stala umělecká díla ze stálé expozice Národní galerie Praha 1796–1918: Umění dlouhého století. Celkem pět společných virtuálních sezení celého týmu se uskutečnilo v období duben–květen 2020, na závěr bylo vysíláno živé představení z ČR i USA jako live stream.

Do projektu je zapojeno celkem pět choreografů působících v Česku: Eva Urbanová, Barbora Látalová, Zden Svíteková, Johana Pocková a Roman Zotov-Mikshin, kteří měli možnost spolupracovat s renomovanou zahraniční lektorkou a díky virtuálním přenosům dlouhodobě také s americkými umělci a umělkyněmi (Walterem Appsem, Benjamin Laith Stevenson, Shawn Humlao Evangelista, Iman Siferllah-Grim), pracujících ve stejnou dobu se stejným uměleckým materiálem.

Sue Schroeder pokračovala v setkávání on-line dál v roce 2021 a za tu dobu vznikla mezinárodní taneční skupina, kterou vede k vystavění společného slovníku, komunikačních metod a rozvoji choreografických notací (score) spojených s konkrétními výtvarnými díly, které si tanečníci vybrali na základě jejího kurátorského náhledu z pozice choreografa.

Více ZDE.

— TANEC A TĚLO V POHYBU JAKO INSTALACE
10. října 2021 od 14:00 / Sochařská zahradě Kláštera sv. Anežky České

— 19TH CENTURY (WO)MAN: SOUČASNÁ INTERVENCE
13. října 2021 od 18:00 / Veletržní palác, výstava 1796–1918: Umění dlouhého století

Comm.UNI.ty – f.EMMA: premiéra v Divadle BRAVO
Produkční platforma Contemporary Theatre uvede 8. října v Divadle BRAVO novou premiéru s názvem Comm.UNI.ty – f.EMMA. Jedná se o druhý díl tanečně-divadelního projektu Comm.UNI.ty vytvořený pro performerky Kristínu Martanovičovou a Svatavu Kobzovou.

Comm.UNI.ty je sběrný, interaktivní, multimediální projekt, jehož průběžným vyústěním jsou taneční videa a živá představení. Propojuje tanec, činohru, film, hudbu a vizuální umění, zabývá se komunitami lidí – vzájemnou komunikací, pokusy o kontakt nebo únik ze společnosti, vzestupy a pády v osobním vývoji a intimních vztazích i v širším sociálním okruhu. V roce 2019 se odehrála open air premiéra prvního dílu tohoto seriálu vyprávějící příběh muže, který hledá své místo a roli v městské komunitě. Druhý díl s podnázvem f.EMMA je naopak příběh mladé ženy, která se právě odstěhovala od rodičů a potřebuje si zařídit byt i život. Inscenace je mimo jiné inspirována rituálem výkladu Toltéckého orákula.

Inscenace je postavená na živočišném pohybu a autentickém herectví tanečnice Kristíny Martanovičové. Režijně se o celý projekt stará tandem Vendula Poznarová a Linda Rančáková, dramaturgicky je opřený o Adélu Laštovkovou. Scénografii a kostýmy vytvořila Veronika Moudrá. V celém projektu hrají významnou roli i taneční videa, jejichž projekce se objevují i v živě hraných představeních – o kameru i střih se stará Tomáš Nováček. Projekt Comm.UNI.ty – f.EMMA byl na jaře vybrán na festival Venušiny dny 2021 (pořádá Venuše ve Švehlovce), kde se měla odehrát jeho premiéra. Kvůli restrikcím to však nakonec nebylo možné a vznikl tak krátký taneční film, který byl následně v rámci festivalu prezentován online.

„S prokomponovaným dílem Venduly Poznarové a Lindy Rančákové se neobyčejně organicky potkalo filmařské umění Tomáše Nováčka. Kamera i střih ještě zdůrazňují napínavou atmosféru, vykloubený rytmus choreografie i schizofrenii dění. Po zádech mě mrazilo tak akorát,“ psala Petra Zachatá v Divadelních novinách.

Anotace poví ještě více: Spirálovitá sada výjevů opakujících se rutinních činností single ženy v průběhu a souvislostech měsíčního cyklu. Hledání odpovědí na banální otázky životního provozu, které se přenesou v existenciální hledání odpovědí a pomoci v kulisách toltéckého orákula. Dualismus, humor, poderios, dívka, matka, příšera, dech, sirka, hlína, voda.

Zemřel Stanislav Buzek
Ve věku 85 let zemřel jeden z významných baletních sólistů poválečné éry, Stanislav Buzek. Byl žákem Zdenky Zabylové a absolvoval taneční konzervatoř, stal se členem Baletu Národního divadla, hostoval v Armádní opeře u Luboše Ogouna a vojenskou službu absolvoval jako člen Uměleckého vojenského souboru. V ND působil v letech 1955–65, zároveň od roku 1962 sám vyučoval klasický tanec na konzervatoři. Posléze ho angažoval Erich Walter, šéf baletu v Düsseldorfu, jako sólistu di svého souboru (1965–70), kde zažil Stanislav Buzek vrchol své mezinárodní kariéry. Pro zranění opustil scénu a založil vlastní taneční školu. Udržoval přátelství s významnými umělci tanečního světa a sbíral obrazy, plastiky a fotografie s taneční tematikou. Po návratu do vlasti věnoval větší část své sbírky tanečním školám (TKP, HAMU). Z jeho rolí: Princ v baletech Popelka (absolventské představení TKP 1955, ND Praha 1965, Düsseldorf 1967); Sůl nad zlato (1956), Z pohádky do pohádky (1956), Sněhurka (1961); v ND Praha dále tančil Merkucia v Romeovi a Julii (1962), Maura v Petruškovi (1962), Tammuze v Istar (1964). Z řady jeho postav v düsseldorfském repertoáru to byla např. titulní role v Donu Juanovi Ch. W. Glucka (1965) a Prométheovi (1967), Princ v Ptáku Ohnivákovi (1966), Apollon v Orfeovi C. Monteverdiho (1968) a Rudovouse v Labutím jezeře (1969).

Rychlé zprávy: