Týden s tancem

Divadlo Ponec představuje: Celestial Odyssey: Vesmírný koncert pro oči
Novou inscenaci Andrey Miltnerové, Jana Komárka a Moniky Knoblochové představí konečně v živé podobě divadlo Ponec, a to 24. ledna 2022. Svoji online premiéru během pandemie v roce 2021, nyní se dostává na jeviště před publikum. Celestial Odyssey unikátně propojuje choreografii tanečnice Andrey Miltnerové s virtuozitou cembalistky Moniky Knoblochové a povyšuje tak hudbu, která osciluje mezi barokem a současností, na stejnou úroveň s tancem.

„Co se stane, když se propojí vášeň k barokní estetice s vesmírnou inspirací? Vznikne intergalaktický koncert pro všechny smysly, který až překvapivě přirozeně propojuje odlišné zdroje inspirace. Choreografka Andrea Miltnerová se zároveň stává robotickou tanečnicí společně s Janou Látalovou. Duální pohyby tanečnic jsou přesné a podivně tajemné, jako dráhy a elipsy vesmírných těles, a putující cembalo neustále přetváří prostorovou scénografii,“ popisuje inscenaci produkce. Světelný design a masky Jana Komárka celou atmosféru skvěle umocňují.

Andrea Miltnerová je britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije a pracuje v Praze. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický a moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z historického výzkumu a z analýzy pohybu. Její taneční sólová představení Tanec magnetické balerínky (vybráno mezinárodní komisí Aerowaves) a Tranzmutace (evropský Move-Award quality label) byla úspěšně uvedena a uznávána na festivalech a scénách napříč Evropou.

Jako režisérka a choreografka spolupracuje s hudebními ansámbly Collegium 1704, Musica Florea, Collegium Marianum a Aalto Theatrum v Essenu. Jako tanečnice také pravidelně spolupracovala se zesnulou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican), v Moskvě (Bolshoi Theatre) a New Yorku (BAM).

Monika Knoblochová je virtuózní cembalistkou a hráčkou na historické klávesové nástroje, která studovala na prestižních hudebních školách nejen v Praze, ale i v zahraničí. Specializuje se jak na barokní skladby, tak i na autory z 20. století a současníky. Některé sklady byly přímo napsané pro ni. Jejímu širokému záběru také odpovídají skladby uvedené v rámci představení – např. Continuum Gyorga Ligetiho, Melopa Kryštofa Mařatky nebo skladba Con Salsa Roberta Sierry.

Je laureátkou mezinárodní hudební soutěže Pražského jara obor cembalo a také 16. Grosser Förderpreiswettbewerb v Mnichově v komorní hře společně s flétnistkou Janou Semerádovou. Získala Cenu Nadace B. Martinů, Cenu Společnosti B. Martinů a také Davidoff Prix České republiky pro nejtalentovanějšího mladého umělce do 28 let v oblasti vážné hudby.

Jan Komárek studoval krátce na žižkovské UMPRUM. Pracoval jako elév v loutkovém divadle DRAK v Hradci Králové a vystřídal mnoho zaměstnání. Později emigroval do Francie, kde založil loutkové divadlo MIMO theatre a jako loutkoherec a klaun hrál autorská představení pro děti i dospělé. Pak se přestěhoval do kanadského Toronta, kde pracoval v mnoha různých profesích, točil hudbu s Vratislavem Brabencem, založil autorské výtvarně-pohybové divadlo s živou hudbou SOUND IMAGE THEATRE a získal několik prestižních cen Dora Mavor Moore, za nejlepší režii, inscenaci, světelný design a hudbu, a působil jako světelný designér pro taneční a divadelní soubory v Torontu a Montrealu.

Do Prahy se vrátil v roce 2001, od té doby vytváří další autorské projekty, (Kabaret Velázquez, Kouzelník Hirošima atd.), věnuje se tvorbě krátkých filmů do šuplíku a spolupracuje jako světelný designér například s Miro Tóthem a orchestrem Berg. Jeho posledním projektem je Cinéma préparé(film a hudba).

LedNová generace HAMU
V polovině ledna se uskuteční první večer Nové generace v roce 2022, která představuje tvorbu mladých choreografů studujících na pražské HAMU. V Divadle DISK ve středu 19. ledna 2022 od 19:30 se diváci mohou těšit na čistě mužskou energii v choreografii Adély Kašparové Is This Enough?, dále na nejnovější tvorbu kolektivu studentů programu Erasmus s názvem The Fucking Colonizers a v neposlední řadě také krátké taneční filmy, které vznikly ve spolupráci s FAMU.

Platforma Nová generace soustavně nabízí studentům katedry tance a katedry nonverbálního divadla již několik let možnost prezentace autorských prací v rámci komponovaných večerů, čímž studenti získávají neocenitelné praktické zkušenosti. Na programu lednového večera je ročníková práce studentky bakalářského programu Adély Kašparové s názvem Is This Enough?. Choreografka v ní rozpracovává myšlenku, jaké nároky jsou společností kladeny na muže, potažmo na člověka jako takového. Kašparová ve své tvorbě inklinuje k propojování současného tance a street dance, a choreografie Is This Enough? není v tomto výjimkou.

Další choreografií na programu je kreace The Fucking Colonizers od kolektivu Los ibéricos. Tento neoficiální kolektiv se skládá ze studentů programu Erasmus z kateder tance a nonverbálního divadla. V jejich díle nalezneme prvky současného tance, nonverbálního divadla, ale i práce s textem. Jak se zde daří zahraničním studentům se diváci dozví v nejčistší formě – z autorské tvorby.

Obsah večera doplní také taneční filmy, které vznikly v nedávné době ve spolupráci katedry tance HAMU se studenty FAMU v rámci předmětu Tanec a kamera. Více informací naleznete na facebookové události: https://fb.me/e/1uNpgJfla. Nová generace má také svůj instagramový účet s názvem nova.generace.hamu.

Pozvánka: As Long as We Dance ve Studiu Hrdinů
Inscenace As Long as We Dance je první z nové dramaturgické řady, v rámci které vznikne ve Studiu Hrdinů každý rok jedna taneční premiéra. První se měla uskutečnit 10. prosince 2021, ale je přesunuta na 24. ledna 2022, reprízy budou následovat 28. ledna a 12. a 20. února. As Long as We Dance je autorským počinem mezinárodně etablované polské konceptuální choreografky Renaty Piotrowské-Auffret, která na něm pracovala se zkušeným týmem českých spolupracovníků.

Výchozím bodem představení je pandemická situace, ve které se nacházíme a ve které má smrt více než jeden fatální význam. Pandemie nás uvrhla do „společenské smrti“, mění naše návyky a uzurpuje si téměř všechnu naší pozornost. Představení As Long as We Dance je svého druhu vzpourou, a to především těch, co jsou, nebo byly v nejsložitější situaci, tedy žen – matek. Výrazný feministický rozměr představení je zárukou, že As Long as We Dance není jen produktem extrémní doby, ale univerzálním obrazem naší společnosti. Tanec je hlavním narativem, ale celá koncepce je multižánrová, zásadním způsobem pracuje s mluveným slovem a výrazným výtvarným pojetím.

Režie: Renata Piotrowska-Auffret, scéna a kostýmy: Tereza Beranová, hudba: Simon Auffret, choreografie: Renata Piotrowska-Auffret a tanečnice, dramaturgická spolupráce: Jan Horák a Joanna Leśnierowska, asistent režie a pohybová spolupráce: Jan Bárta, video: Eliška Kociánová.

Účinkují: Cécile Da Costa, Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková, Johana Schmidtmajerová, Veronika Švábová, Diana Toniková

„Je kurva těžký najít v sobě energii utěšovat dceru, když jseš tak zoufalá, že nemine noc kdy nebrečíš do polštáře.
Je kurva těžký najít v sobě sílu vstát z postele, když táta tvý dcery je v karanténě tisíce kilometrů odtud a její děda bojuje v nemocnici o život.
Je kurva těžký říct jí, že všechno bude dobrý. Protože si vůbec nejsem jistá jestli nelžu.
Nevím to.
Mám pocit.
Pociťujeme to, co je teď.
Jsme naživu.
Dokud tančíme.“

Iben Nagel Rasmussen uvede v DOXU představení White as Jasmine
Kromě toho, že tato významná divadelnice vede v Centru současného umění DOX workshop, uvede 24. ledna 2022 od 19:00 hodin také své představení White as Jasmine. Iben je od roku 1966 členkou Odin Teatret, který se pod vedením Eugenia Barby stal fenoménem světového divadla díky komplexnímu přístupu k práci souboru. Existuje už pětapadesát let. Herečka a performerka diváky osobně provede cestou, kterou v představeních Odin Teatret prošla od roku 1966 až do současnosti. Představí proměny, kterými prošel její hlasový projev – od uzavřeného prostoru (který umožňuje hercům odhalit jejich vnitřní svět) a pouličních vystoupení (setkání s venkovním světem) až po prostor, který utvářejí samotná slova skrze svůj zvuk a význam.

White as Jasmine se skládá ze tří částí:
První část: Vnitřní prostor
Fragmenty hudby, písní a textů z uzavřeného prostoru divadla. Způsob, jímž Iben díky každodenní práci dosahuje nezaměnitelného osobního výrazu, vnitřní krajiny zvuku, kde tím nejdůležitějším je barva a kvalita tónů – schopnost obzvláště důležitá zejména v prvních letech působení divadla Odin Teatret, kdy texty skandinávských performancí nebývaly přeloženy, nebo kdy obsahovaly příklady smyšlených jazyků, kde slova vyvolávají určité emoce.

Druhá část: Vnější prostor
Zpěv doprovázený bubnem a flétnou vypráví o pouličních vystoupeních na trzích, náměstích a v pasážích, aktivitách, které divadlo Odin Teatret rozvíjelo během delšího pobytu v jižní Itálii v roce 1976, a které se staly součástí mnoha různých kulturních akcí v mnoha zemích.

Třetí část: Prostor, který je vytvořen slovem
Rozhovory o „znovuobjeveném jazyce“. Slova používaná zde v dánštině, italštině, španělštině a angličtině mají všechna své významy, a při představení v zahraničí jsou ve většině případů překládána. Nicméně je zde možno pocítit hloubku zkušenosti a vokálního rozsahu, který sám o sobě naplňuje slova zvláštní kvalitou, prezencí a barvou.

Iben Nagel Rasmussen fascinuje jako performerka i osobnost. Již několik let nevyučuje a věnuje se jen uzavřené skupině Bridge of Winds, jedinečné metodě tréninku performera, který boří hranice mezi divadlem, tancem a vokální performancí. I proto je DOX poctěn možností nabídnout kromě setkání při prezentaci její práce v představení White as Jasmine i výjimečný workshop rozvoje hereckých, tanečních a vokálních možností Bridge of Winds s jeho autorkou. Pětidenní uzavřenou dílnu povede Iben Nagel Rasmussen s houslistkou Elenou Floris, též členkou Odin Teatret.

Více: https://www.dox.cz/program/white-as-jasmine

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. letos už popatnácté organizuje letní rezidence pro choreografy
Ty letošní proběhnou v Praze ve dnech 17.–26. 8. 2022 a povedou je vynikající kouči Sue Schroeder (USA), Benjamin Richter (DE) a Jean-Christophe Paré (FR). Cílem Rezidence s koučinkem je provázet a podporovat práci rozvíjejících se choreografů a poskytovat jim reflexi k jejich vznikajícímu dílu. Rezidence také funguje jako platforma spoluvytvářející diskurz v oblasti současného tance, umění a života, který odráží českou i mezinárodní taneční a uměleckou scénu. Rezidence se nezaměřuje na formování profesionálních tanečníků, ani na řízení estetiky výrazu, spíše chce podpořit výzkum nebo znovuobjevení variabilních způsobů choreografické práce a neobvyklých způsobů vyjadřování uměleckého záměru. Rezidenční pobyt má formu dialogu mezi choreografy a hostujícími kouči, kteří rezidenty vedou v jejich umělecké práci. Rezidence proběhnou prezenční formou v Praze, v anglickém jazyce.

„Účast na Rezidenci pro choreografy s koučinkem pro mne byla smysluplnou a bohatou zkušeností. Komplexní program a dobře vedený proces mě nutily dívat se na svou práci v různých formách. Počínaje organizačními otázkami přes výběr zkušebních místností, odborné znalosti Marie Kinsky až po technický tým pro závěrečné představení našich prací, všechno bylo skvělé. Nejdůležitější pro mě ale byl kouč, jehož profesionální přístup k mé práci byl hluboký, bystrý a silný, ale nikdy škodlivý,” napsala jedna z choreografek, která rezidencí prošla.

Každý rok se rezidence účastní několik českých choreografů, kteří pak zpravidla úspěšně uvedou premiéru svého projektu a často jsou na základě spolupráce s koučem zváni do zahraničí. Umělci a projekty, na kterých na Rezidenci pro choreografy s koučinkem pracovali, se také často dostávají do výběrů v rámci prestižních událostí jako je Česká taneční platforma, Aerowaves, Pražské Quadriennale apod.

„Nejlepší mi na tom přijde možnost otevírat svoji tvorbu, smýšlení, sdílet otázky a předkládat otevřeně rozpracovanou práci. Skvělé je, že každý den je možnost práci ukázat v jakékoliv fázi a dostat připomínky, dostat možnost se zeptat na to, po čem jdeme, ale také získat několik úhlů pohledu na tutéž věc. Přijde mi skvělé́, že je to dělané́ nenátlakovou formou – můžeš, ale nemusíš prezentovat, je to na tobě,“ píše Michaela Raisová, další účastnice Rezidence pro choreografy s koučinkem.

Program:
/ Ranní trénink Morning Studio
/ Práce ve Studio ALTA nebo Veletržním paláci samostatně a s kouči (4-6 hodin denně).
/ Každodenní večerní moderovaná diskuze peer to peer (2 hodiny).
/ Jednodenní seminář s přednáškami a videoprojekcemi
/ Dvě veřejné prezentace work in progress. 

Přihlášku včetně životopisu a popisu projektu se přijímají nejpozději do 31. 3. 2022. Podrobnosti zde: https://www.se-s-ta.cz/akce.php?rezidence&open-call-rezidence-pro-choreografy-s-koucinkem-2022