Týden s tancem

Zprávy, tipy a pozvánky ze světa tance a pohybového divadla: Squadra Sua a AirGym ART Company v Divadle Bravo, soubor tYhle na festivalu Cirkopolis, fotografická výstava Martina Becka v Hradci Králové, Radim Vizváry ve Švandově divadle, nový soubor TUTOcirk a také Losers nebo přednáška Márii Júdové o virtuální realitě v tanci.

Hostující inscenace v Divadle Bravo
Soubory jako AirGym Art Company, Bratři v tricku a Squadra Sua jsou jen jedněmi z hostů, které na svém jevišti v tomto roce pravidelně vítá branické Divadlo Bravo.

Ve středu a ve čtvrtek 15. a 16. února se soubor Squadra Sua představí s pohybovou groteskou Přecházení: Pět klaunů v elegantně padnoucím saku přichází s tíživou otázkou Být či nebýt – tak tíživou, že by aspoň jeden z nich měl zhubnout. Pět klaunů vytyčuje cestu – a nikdo se neptá, kde se tu ty tyče vzaly. Logika snu a absurdita každodennosti, které se obřadně smíchávají v zavěšených kbelících. Ale stačí jen zaškobrtnout a je to všechno v kýblu!

My jsme o inscenaci psali z festivalu Letní Letná 2019.

Dvě představení uvede brzy soubor AirGym Art Company: v pátek 17. února Hotel Laputa: „V mládí jsem měl tři velké sny: Vydělat spoustu peněz, oženit se s krásnou dívkou a navštívit Hotel Laputa. Ty první dva se mi nesplnily…“ Akrobaté pracují pod zkušenou režijní supervizí Ondřeje Holby.

Kompletní program Divadla Bravo včetně hostujících inscenací najdete zde.

---

---

Pozvánka souboru tYhle: Suitcaseboarding – indoor premiéra v rámci festivalu Cirkopolis
Pohybové představení plné kufrů, cestování a čekání na ten správný spoj – Suitcaseboarding ve své indoor variantě premiérově na festivalu Cirkopolis 18. února 2023 v divadle Ponec.

Suitcaseboarding jsou obrazy z cest. Situace, které v obměněných variantách zažíváme na cestách všichni, každý trochu jinak. Mění se prostředí a lidé kolem nás, ale něco máme společné, většinou na cestách sdílíme stejný záměr – chceme se někam dostat. Pro nás cesta není jen o přesunu z jednoho místa na druhé, je hlavně o tom, co se stane během ní. Znáte otřepanou frázi „i cesta může být cíl“? Na cestě nás čeká více zastávek, kterými musíme projít a na kterých většinou čekáme, než budeme moci jít dále. Musíme čekat, na neznámém místě, s neznámými lidmi, jen se svými zavazadly až nás okolnosti pustí dále. A když to nastane, spěcháme k dalšímu bodu. U něj se zastavíme a opět poslušně čekáme, než budeme moci pokračovat dále. Spěcháme, abychom mohli čekat. Čekáme, abychom mohli spěchat.

Co se odehrává během čekání? Co děláte vy, když musíte čekat? Posloucháte hudbu? Tančíte? Koukáte se kolem? Máte potřebu navazovat kontakt s ostatními cestujícími? Nebo se snažíte schovat a netrpělivě vyhlížíte spoj? Opíráte se o kufr? Popojíždíte s ním po zastávce, lavičce, odjezdové tabuli nebo po dalších cestujících? Nebo se jen snažíte vypořádat s nadměrným množstvím svých neposedných zavazadel?
Chuť sdílet tyto chvíle spojuje naši partu „suitcasáků“, která právě míří za vámi.

Autoři, performeři: Felix Baumann, Sean Henderson, Lukáš Karásek, Johana Pocková
Dramaturgie: Sára Šimek Arnsteinová
Světelný design: Zuzana Režná
Hudba: Lukáš Palán
Výprava: Hynek Petrželka
Kostýmy: Barbara Horáková Fehérová, Hynek Petrželka
Pohybová spolupráce: Eva Stará
Produkce: tYhle, Ludmila Šindlerová

---

---

Pantomima Radima Vizváryho zpět ve Švandově divadle
Od konce loňského roku se mají návštěvníci Švandova divadla možnost po delší době opět ponořit do světa tradiční i moderní pantomimy, vrátila se sem totiž oceňovaná inscenace Radima Vizváryho – Sólo. Dílo, za které tento přední představitel nonverbálního divadla získal před několika lety Cenu Thálie, neztrácí nic ze své přitažlivosti, jak naznačují i první vyprodané reprízy. Na smíchovské scéně vystupuje přibližně jednou měsíčně, nejbližší reprízy připadají na 22. únor a 18. březen.

Inscenace s prostým názvem Sólo je nejen přehlídkou interpretačního mistrovství Radima Vizváryho. Diváky zároveň seznamuje s různými podobami pantomimy od počátků tohoto žánru až po současnost. „Sólo jsem vytvořil jako procházku od romantické pantomimy k dnešku, jako jakousi encyklopedii stylů, ale ne s úmyslem diváky poučovat. Snažím se jim ukázat bohatství pantomimy a předat jim svou vlastní lásku k ní. Snad si mohou i díky této inscenaci udělat představu, co všechno dnes může pantomima obsáhnout a nabídnout, jak daleko se posunula od té zažité představy mima v pruhovaném tričku, který tahá neviditelné lano,“ uvažuje Radim Vizváry nad inscenací dnes.

V Sólu se diváci setkávají s reminiscencí na českého rodáka a „největšího z Pierotů“ Jeana Gaspara Debureaua, která nese ještě elegantní pečeť barokní taneční formy, s imaginární pantomimou 20. století z odkazu Marcela Marceaua nebo Ladislava Fialky, některé etudy pak vznikaly pod vedením Borise Hybnera, jehož žákem a přímým pokračovatelem Radim Vizváry je. Nechybí prvky grotesky a klaunérie, ale ani moderní technika pantomimy zapojující celé performerovo tělo, tzv. mime corporeal, stejně jako inspirace japonským tancem butó. I tradičním vzorům vdechl Vizváry v Sólu moderní pohybový výraz a s chirurgickou přesností dávkuje divákům už šest let hluboké dojetí i nezadržitelný smích.

„Pantomima, respektive mimické divadlo, umí oslovit i tou nejnáročnější formou, jestliže se jí chopí umělec, který svému oboru věří. Vizváry je bezpochyby největší osobnost soudobého mimického divadla, která obsáhne jak jeho současnost, tak i jeho klasický odkaz,“ napsala o inscenaci Sólo teatroložka Ladislava Petišková.

• 

• 

• 

•