Letní Letná (4): Střípky z České scény

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Kromě hlavních domácích hvězd festivalu, Cirku La Putyka a Losers Cirque Company, které suverénně vyprodávaly stan České scény, se na Letní Letné představilo i mnoho menších souborů a tvůrčích uskupení. Komorní pořady pohybující se na škále od pantomimy po nový cirkus obohacovaly program vlastní poetikou a humorem.
Squadra Sua – Přecházení (Letní Letná 2019, foto František Ortmann)

Jít, či nejít?

Svou poslední premiéru připomněl na Letní Letné soubor Squadra Sua. „Klaunská surreálná groteska“ Přecházení pro pět interpretů vznikla pod vedením režiséra Jose Houbena a Veroniky Poldauf Riedelbauchové a mužští performeři v ní podrobili zkoumání a ironické sebekritice svůj vlastní svět. Cesta z bodu A do bodu B nebo také odnikud nikam, sem tam a bez cíle, přecházení, obcházení, podcházení, zastavení a chůze jako bytí – téma, se kterým se dá hrát, pokud fantazie nechybí. A ta opravdu nechyběla.

Zprvu se zdá, že představení bude prostou pohybovou studií – na scénu vcházejí postupně muži, uhlazení elegáni, kteří kráčí, zpomaleně, soustředěně a strojově, za cílem, který vidí jen oni. Trochu jako golem, který projde i zdí, aby se nemusel odchýlit ze svého směru. Ze stroje v muže je však promění sako, esence civilizovanosti jim dodá svobodnou vůli, a mohou se začít dít věci. Už první situace se rozvíjí v grotesku, v níž jeden performer stíhá druhého, který ač se pohybuje rychlostí slow motion, stále uniká transformaci v myslící bytost, přitom by stačilo, kdyby vteřinku počkal a nechal si navléknout oblek… Než se nápad stačí vyčerpat a okoukat, překročí muži k dalšímu, a tak procházejí neuvěřitelnými situacemi téměř hodinu a půl, aniž by u jednoho pohybového principu prodleli příliš dlouho.

Squadra Sua – Přecházení (Letní Letná 2019, foto František Ortmann)

V jejich vystoupení se střídají náročné fyzické akce s pasážemi spíše hereckými a mimickými, dostávají se do situací absurdních s pomocí minimálních prostředků – ať jsou to plechové kýble, dřevěné tyče či háčky visící z tahů (všechny rekvizity jsou od počátku viditelné a vzbuzují zvědavost, protože je jisté, že nic nikde nevisí a neleží jen tak, i když má tahle klaunérie dosti daleko k realistickému divadlu). Performeři se dostávají do sporů, soupeří a soutěží. Brzy se téma chůze abstrahuje do roviny přeměny, přecházení ne z místa na místo, ale ze situace do situace. Publikum vybuchuje smíchem, když sleduje jednoho z protagonistů, jak se tím nejkrkolomnějším způsobem snaží pověsit kbelík, nebo když se elegantní pánové předhánějí v tom, kdo si víc hejskovsky dovede nadhodit límec saka a povytáhnout rukáv či když se pohybují po scéně s oděvy prošpikovanými dřevěnými tyčemi jako procesí strašáků do zelí, nikdy nezklame ani módní přehlídka. Zdá se, že motivy jsou nevyčerpatelné a představení by mohlo ve stejném duchu pokračovat dál a dál.

Nepochybně jde o kolektivní dílo, v němž se i při tvorbě performeři předháněli s nápady a režijní supervize se postarala spíš o rámec a pointu, o to, aby celé vystoupení gradovalo. Pomáhá i světelný design, kdy jsou performeři někdy světlem vedeni a člení jim prostor, jindy stojí v kuželech reflektorů jako hvězdy velké show. A vše podbarvuje hudba Jana Šikla, která nevtíravě dotváří atmosféru. Nechybí mluvené slovo a hra na dekonstrukci nejslavnějšího Shakespearova výroku z nejslavnějšího dramatu. Ambice sdělit zásadní existenciální myšlenku, byly-li kdy jaké, podlehly přirozené potřebě vytvářet humor a bavit už tak rozparáděné publikum.

Jistě, že všichni víme, že není hezké smát se slabšímu a nešikovnějšímu… ale když to děláme v divadle, chlácholíme se tím, že i to je jen „jako“ a že za stěnou šapitó bychom přece nic takového neudělali. U většiny novocirkusových a pantomimických kusů, které jsou vytvořeny primárně jako zábava, cítím toto podprahové sdělení, které se možná vynořuje samo bez úmyslu tvůrců a také s divákem rezonuje jen ve chvíli, kdy je sám naladěn na to zpochybňovat své myšlenky a reakce. Každé takové vystoupení je hrou tvůrců s publikem, jejich osobním experimentem. Domníváme se mylně, že jsme pány situace a že sledujeme účinkující, kteří se předvádějí pro nás, zatímco jsou to oni, kteří na nás provádějí pokusy a sledují naše reakce. Přecházení vyniká mírou sebeironie, která sice už není na jevišti vzácná, ale stále je vítaná.

Co se děje v lese

Představení Vlez v les je určené zřejmě především dětem, ukazuje na to jeho délka (nebo spíš krátka) a z perfromance čiší laskavost, s níž se tvůrci inspirují ve zvířecí říši, aby rozehráli několik příběhů o tom, co se děje mezi obyvateli lesa. Mladý novocirkusový soubor Feel The Universe díky propracovaným maskám dokáže zahrát představení ve složení dvou akrobatů, dvou hudebníků a jednoho průvodce.

Feel The Universe – Vlez v les (Letní Letná 2019, foto František Ortmann)

Inscenace je inspirovaná klasickými zvířecími bajkami i životem lidí a jejím hlavním prostředkem je pantomimická nápodoba spojená s akrobacií. Alžběta Tichá a Jan Jirák se mění před zraky diváků v lišky (ačkoli mi není jasné, proč slečna je polární), jejich škádlení je snad inspirované námluvami lišky Bystroušky a lišáka Zlatohřbítka. Propojují akrobacii a mimezi, vydařená je i interakce s publikem. Ve scéně propojující příběh o lišce a vinných hroznech a snad nejznámější bajku o vráně a lišce se dostává ještě více ke slovu bravurní artistika. Jan Jirák v ptačím převleku využívá příležitosti k sérii triků o stoji na rukou a v této scénce poznáváme etudu z gala Cirksession – najednou dostávají ptačí pohyby smysl a je jasné, že nešlo o samoúčelnou hru, ale o ukázku z inscenace. Stejná situace se pak opakuje ve scéně s myší, v níž se proměňuje Alžběta Tichá. V obdivuhodném čísle na laně, kdy artistka situaci doplňuje jen úsporně zvířecími gesty a trhanými pohyby hlavy, lze poznat už jednou viděné sólo.

Feel The Universe – Vlez v les (Letní Letná 2019, foto František Ortmann)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na