Týden s tancem

Temporary Collective dnes večer premiérově v Akropoli, pozvánka od Bratrů v tricku, HAMU – další večer Nové generace v KD Mlejn 21. listopadu, život pod taktovkou smartphonu v podání Sáry Arnstein a souboru Ufftenživot, SE.S.TA – ukázka z Tvůrčí a výzkumné rezidence Art Klastr IV, podzimní část festivalu Nultý bod 22. a 23. listopadu, performer, tanečník a pedagog Julyen Hamilton opět v Praze, brněnská Orbita zve na premiéru projektu Scales, který zkoumá propojení člověka a technologií.
Tereza Ondrová (foto Marie Sieberová)
Tereza Ondrová (foto Marie Sieberová)

Temporary Collective přichází s Temporary Clubbingem: nechá prožít tanec i své publikum
Platforma Temporary Collective uvede večer premiéru nového projektu. Kolektiv se rozhodl přesunout z divadla PONEC do Paláce Akropolis a společně s tímto přesunem přichází i s novým formátem svých performance večerů. Diváci se mohou těšit na tzv. Temporary Clubbing, který v sobě spojuje párty a taneční performance. První večer tohoto formátu se koná dnes, 19. listopadu v žižkovské Akropoli a spojí se v něm premiéra tanečního sóla Terezy Ondrové Last Dance a ARK Rave Session Connora Schumachera.

U Temporary Collective se v posledních měsících událo hned několik zásadních změn. Odchodem z divadla PONEC, které bylo nejen pro platformu, ale i pro samotnou Terezu Ondrovou dlouhá léta „domovskou scénou“, přišla otázka, jakou cestou se má kolektiv dále rozvíjet. Středem pozornosti se staly zahraniční spolupráce, výjezdy do Evropy i za oceán, hledání rezidenčních a jiných partnerů nebo také nový způsob tvorby.

Jedním z partnerů se stal Palác Akropolis, ve kterém chtějí Temporary Collective rozvíjet konkrétní žánr pojmenovaný Temporary Clubbing. Prostor Paláce Akropolis, který je spojován s hudebními a divadelními událostmi, se v podání Terezy Ondrové a Connora Schumachera stane i prostorem pro současný tanec. Diváci ovšem nebudou nečinně sedět a pozorovat tanečníky, sami budou mít možnost si tanec prožít na vlastní kůži. V rámci večera budou uvedeny hned dvě události.

Connor Schumacher (foto Maartenvan Haaf)
Connor Schumacher (foto Maartenvan Haaf)

V první části uvede Tereza Ondrová premiéru svého tanečního sóla Last Dance. Diváci se v jeho průběhu mohou pohybovat volně po prostoru, sledovat tanec z jakékoliv vzdálenosti, z jakýchkoliv úhlů pohledu. „Tereza Ondrová ve svém novém tanečním díle opět pracuje se svou klíčovou taneční sílou, jíž je schopnost věnovat zásadní pozornost detailu a zvýraznit i drobná gesta,“ říkají organizátoři. „Půjde o intimní a minimalistické sólo, které zpřítomňuje otázky: Jak se tančí s někým, kdo odešel? Jak překonat ztrátu? Ztrátu někoho blízkého? Nebo ztrátu ideálu? Nebo vize budoucnosti?“

Na Last Dance naváže kolektivní taneční část, řízená multidisciplinární rave party pod vedením Connora Schumachera. Zatímco v první části večera Temporary Clubbingu bude parket patřit tanečnímu rituálu Terezy Ondrové, v té druhé se stanou jádrem tanečního parketu sami návštěvníci! Schumacherova láska k tanci a ravingu, zejména pak k progresivní queer rave scéně, je to, co chce zprostředkovat svou ARK Rave Session v pražské Akropoli. Schumacher zastává názor, že společnost by byla lepší, kdyby lidé tančili každý den, neboť fyzická aktivita má vliv i na mentální dovednosti. S Temporary Collective jej pak spojuje také zájem o participativní taneční divadlo a touha po inkluzivní praxi, queerness a LGBTQIA+ témata.

Svou tvorbu Temporary Collective představuje nejen pražskému publiku. Oceňované taneční sólo GEO Terezy Ondrové bylo uvedeno 12. a 13. listopadu v rámci programu prestižního Biennale Cinars 2024 v kanadském Montrealu, které je zaměřeno na přehlídku děl v oboru scénického umění i networking. Temporary Collective tak navazuje na srpnové a zářijové uvedení Insectum in…v Itálii či Polsku, tři vyprodané večery Same Same v Bruselu, networking na tanečním veletrhu Tanzmesse v Düsseldorfu nebo umělecké rezidence v německém Hellerau či Freiburgu. Propojování se se zahraničními partnery, rozprostření své existence na různých místech a uvádění inscenací v zahraničí je jednou z priorit a cest, kudy Temporary Collective aktuálně kráčí.

Bratři v tricku – Kabinet žonglérských kuriozit (foto Anna Šolcová)

Bratři v tricku chystají absurdní vánoční grotesku s žonglérskými prvky
Novocirkusovou grotesku Hej, Mistře! uvede 21. listopadu branické Divadlo BRAVO! Na svědomí ji má žonglérské duo Adam Jarchovský a Václav Jelínek (alias Bratři v tricku) pod režijním dohledem Veroniky Poldauf Riedlbauchové. Tvůrčí tým navazuje na spolupráci na oceňovaných inscenacích Plovárna, Lov a Funus. Nyní společně „vinšují štěstí, zdraví a požehnané Vánoce, kdy zázrak zrození umí proměnit beznaděj a samotu v naději a souznění.“

Umělecké uskupení Bratři v tricku nedávno oslavilo 15 let na umělecké scéně. Jejich působení nespočívá pouze v komediálním obohacení české scény, nýbrž má od dob svého vzniku zásadní vliv na vývoj českého žonglérského a novocirkusového divadla. Inovátorství Bratrů v tricku tkví především ve schopnosti propojovat různé formy a žánry divadla a posouvat je dál. Oba se totiž mimo působení v tomto uměleckém uskupení pohybují v rozmanitých (nejen) divadelních vodách, z nichž při tvorbě čerpají a propojují je – kromě nového cirkusu tak do své tvorby vnáší prvky svých činoherních, pedagogických, loutkohereckých či pouličních zkušeností.

Vánoční groteska s prvky absurdity Hej, mistře! přináší kombinaci žonglérských dovedností a vánočního kouzla. „Bratři svým uměním spojují elegantní techniku s vtipem a nápaditými momenty. Představení dává možnost zažít magii Vánoc z jiné perspektivy. Dva bezdomovci na ulici, dva pastýři na cestě do Betléma, dva Bratři v tricku a k tomu vytříbená žonglérská technika, humor a nadsázka, značná dávka absurdity i špetka vánoční nostalgie.“

„Vánoce patří k našim nejoblíbenějším svátkům a jejich atmosférou se rádi necháme zpomalit. Letos se na vánoční svátky těšíme asi více než kdy jindy, protože zdobíme strom a posloucháme koledy už od dubna, kdy se nová inscenace ,Hej Mistře!‘ začala ve zkušebnách pražského CIRQUEONu rodit,“ říká ke vzniku nového kusu Adam Jarchovský a dodává: „Jak už naši věrní diváci vědí, s určitou pravidelností v naší tvorbě střídáme inscenace určené do veřejného prostoru a ty určené do divadla. Vzhledem k tomu, že jsme loni vytvořili pouliční inscenaci Pošťáci, tak se letos vracíme do pohodlí divadla.“

SE.S.TA – ukázka z Tvůrčí a výzkumné rezidence Art Klastr IV. ve Žďáru: ve čtvrtek 21. listopadu
Čtvrtá ze série veřejných ukázek work in progress z práce umělců, kteří pobývají na výzkumné a tvůrčí rezidenci ART KLASTRY na zámku ve Žďáře nad Sázavou proběhne ve čtvrtek 21. listopadu: jedna z rezidencí je tentokrát v koprodukci se Studiem Alta. Program začíná srazem v kavárně Muzea nové generace. Umělci pak diváky zavedou na různá místa zámeckého areálu. Předpokládaná doba trvání jsou dvě hodiny včetně diskusí s tvůrci: „Budeme se ptát, kam díky pobytu pokročili. Sledujte spolu s nimi tvůrčí proces krok za krokem.“ Vstup volný.

Bartosz Ostrovski a tým s don’t pressure we already lack oxygen představí umělecko-vědecký projekt, který vznikl na základě konceptu, že každý pozemšťan si geneticky nese paměť svého původu. „V našem projektu se snažíme sledovat možné linie mezi generacemi, které se setkávají se společensky, politicky a biologicky důležitými událostmi,“ říkají tvůrci.

Inbal Oshman a tým s BODY IS THE ONLY LANGUAGE zahájili osobní a umělecký dialog, jehož cílem je vytvořit nové představení, v němž se mísí tanec a poezie, slova a těla, vnější a vnitřní pohyb. Jejich cílem je přetvořit vzájemnou interakci v umělecký projev, který je nakonec přivede na jeviště a osloví dospělé i mladé publikum po celém světě. (Rezidence se koná s podporou Royal Norwegian Embassy in Prague.)

Agáta Sinarská a tým s Down to the Bone se věnuje práci s hlasem a zvukem. „Zamýšlíme se nad tím, jak antropocén ovlivňuje audiosféru ne-lidí, a pracujeme s tichem a hlukem antropocénu. Hlas v naší práci proměňuje lidské tělo a přibližuje ho ne-lidskému a im/možnému komunikaci.“ Tato rezidence probíhá v koprodukci se Studiem ALTA a jejich open callem Dům soustředění.

HAMU – další večer Nové generace v KD Mlejn 21. listopadu
Taneční večery studentů HAMU pokračují v KD Mlejn – nejbližší ve čtvrtek 21. listopadu od 19:30 hodin. Nová generace je platforma uvádějící jevištní tvorbu studentů Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla na HAMU. V listopadovém komponovaném večeru navíc také hostí studenta Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Program bude následující:

Tri Hčere, Dve Materi in Ena Babica
Choreografie a interpretace: Maja Vidic (Slovinsko)
Hudba: Philippe Rombi
„Tri Hčere, Dve Materi in Ena Babica“ (slovinsky Tři dcery, dvě matky a jedna babička) zachycuje transformační proces změny životních rolí, intimními vztahy a cyklickou povahou vazeb mezi generacemi žen. Dílo, které se zamýšlí nad existenciální pozicí dcer, matek a babiček, ztělesňuje rozporuplný proces svlékání předchozí kůže při hledání nové. Intimní a syrový choreografický materiál je umocněn použitím hlasu jako vyjádření potlačených generačních hlasů v sobě samém.

Smrt mého přítele
Choreografie a interpretace: Aliou Diafoune (Senegal)
Hudba: Oumou Sangaré, Airport Prison Hospital
V Africe – smrt je všudypřítomná. Přichází náhle a neočekávaně, i když si to nikdo nepřeje.

Intertwined
Choreografie a interpretace: Isa Oliveira, Karolina Mikołajec
Hudba: Raime
Růst, rozvíjet se, zapojit se…
Nechte se pohltit strukturou a proměnou břečťanu. Pozorujte probíhající proces jeho růstu a expanze. Prozkoumejme různé vztahy, které tato rostlina vytváří s předměty, jež potkává na své cestě.

I Know, We Know
Koncept, choreografie: Natálie Vacková
Pedagogické vedení: Jan Kodet, hudba: Mark Karpilovskij, text voiceover: Jakub Vaverka, hlas voiceover: Soňa Linhartová, kostýmy: Josef Kovář, interpretace a pohybová tvorba: Alva Olsson, Hertta Mulari
Ona ví, co víme my, a my víme, co ví ona. Pohybový dialog dvou tanečnic, který zkoumá jistotu a nejistotu pokládaných otázek a odpovědí. Kde končí přesvědčení našich pohybů, rozhodnutí a nebo životních trajektorií? Tam kam bychom měli správně směřovat a kde najdeme správnou odpověď. Jak se z naší jistoty může pozvolna stávat nejistota? (Projekt vznikl v rámci spolupráce projektu Nová generace, HAMU a Lenka Vagnerová & Company.)

Fantasmagorie
Choreografie: Amálie Cuplová
Interpretace: Vojtěch Vaculík, Amálie Cuplová, Oliver Zabystrzan, Nela Šedová, David Kodys
Hudba: Sojka Severní, Luteja, kostýmy/Scénografie: Amálie Cuplová, Josefina Dusk/Jan Cupl, konzultace: Kateřina Stupecká
Semínko se zasadí,
usadí se plod,
dýka se brousí
a bublina se vypouští.
Amorfní larva chráněná teplým plodovým slizem vystupuje ze svého rybníku, zaslepená zvědavostí se plíží, bobtná a pomalu plní svou měkkou, křehkou schránku. Nevinnost se rozpadá a její místo bere nová podoba. Chladná čepel, arogantní a agresivní, vyžadující pozornost – zlostně se vrhá do otráveného prázdna.

Jedovatá přítomnost napíná své toxické myceliální úponky, aby svou ostnatou oběť uvěznila do paralýzy. Hledá si nového konvertitu – takového, který soustavně roste a nehledá pohodlí nebo hojnost, ale jen se kymácí a praská ve větru. Setkává se s instinktivním odporem, ale nakonec svého rukojmího šálí harmonickou hrou a v momentu absolutního odevzdání přichází kruté opuštění. Kreatura svléká svou kůži a zaujímá novou podobu v komnatě odrazu – naráží na ozvěnu minulých vzpomínek, které překrucuje a kuklí.

Ovládá vlastní vidění minulosti a fosilizuje v jediné myšlence.

Indiánská
Koncept, interpretace: Filip Novák, Kamila Hrnčířová – Třetí hřiště
Náčelník šavanů Tekumseh se plazí ve vysoké trávě a Franta si furt hraje s klackem. Divadelní bojovka o tom, co do nás vepsala tábornická léta a jedna báseň Tima Postovita. Noříme se do dětských her, kde prozradit se znamená jistou smrt, do písní, ve kterých indián poráží bílého muže a u toho všeho se snažíme spočítat, jestli máme pořád všechny děti. Hra s diváky, hra mezi diváky, hra na diváky.

Ufftenživot – Wonderland (Sára Arnstein, foto Dita Havránková)
Ufftenživot – Wonderland (Sára Arnstein, foto Dita Havránková)

Připomínáme premiéru – život pod taktovkou smartphonu v podání Sáry Arnstein a souboru Ufftenživot
Soubor Ufftenživot uvede v koprodukci se Studiem ALTA 21. listopadu 2024 od 19:00 premiéru sólové inscenace Wonderland, tentokrát v prostorech Eliadovy knihovny Divadla Na zábradlí. Wonderland je autorská inscenace, která reflektuje realitu internetové doby a fenomén prožívání přítomnosti skrze „připojenost” a intenzivní používání smartphonů. Sára Arnstein jako jediná performerka na jevišti prostřednictvím fyzického pohybu, textu a práce s prázdným prostorem uvádí do kontextu toto téma v hravé a humorné osobní výpovědi na hraně stand-upu.

V rámci tématu bylo pro celý tvůrčí tým, který sestává dále z dramaturgyně Lucie Kašiarové, light designéra Matouše Ondry a scénografky Eszter Koncz, důležité nemluvit o obecnostech nebo definicích, ale nechat vše projít autentickým sítem osobní zkušenosti. „Hravě zoomuji z různých úhlů sebe. Sebe jako člověka, který se v dnešní společnosti často ocitá v začarované smyčce impulzů a podnětů, které pulzují v pravidelném rytmu mezi námi a zařízeními, které u sebe nosíme ve dne v noci. Ale jsem to pořád já, mluvím o sobě,“ dodává autorka a performerka inscenace.

Prvotním impulzem a širší inspirací k započetí tohoto projektu byla mimo jiné starší, ale stále velmi aktuální kniha Tyranie okamžiku. Norský antropolog a sociolog Thomas Hylland Eriksen v ní poutavým způsobem bádá nad tím, jak s vývojem informační společnosti a internetu dostal rychlý čas nadvládu nad tím pomalým a vše, co nám mělo usnadnit život a komunikaci, způsobilo, že času máme stále méně.

Kolikrát za den vyndáte telefon z kapsy? Jak usínáte? Jak vstáváte? Co děláte při jízdě v tramvaji? Kolikrát denně zapomenete, co jste to chtěli udělat před 5 minutami, než jste vzali telefon do ruky a začali dělat něco, co jste neměli v plánu? Jak často se ztratíte v telefonu jako Alenka v říši divů?

„Inscenace si v tomto smyslu také klade otázku: Kolik úsilí dnes musíme vynaložit na to, abychom byli schopni se koncentrovat na obyčejné činnosti jako je čtení knihy, dívání se z okna nebo procházení se po ulici, aniž bychom si během toho nesáhli na kapsu, nebo nebyli vyrušeni myšlenkou, která nás nutně spojuje s dotekem obrazovky?“ podotýká dramaturgyně Lucia Kašiarová. „Nad takovými a podobnými otázkami se budete moci zamyslet během inscenace Wonderland, pokud se neztratíte v pasti mnoha facebookových událostí a nerozhodnete se nakonec zůstat doma,“ doufá produkce Ufftenživot.

Dočasná Company – Callin Gaia (foto Vojtěch Brtnický)
Dočasná Company – Callin Gaia (foto Vojtěch Brtnický)

Festival Nultý bod přichází do Kampusu Hybernská s dvoudenním programem
V Kampusu Hybernská proběhne ve dnech 22. a 23. listopadu veřejná část již 16. ročníku mezinárodního festivalu Nultý bod. Tento festival představuje široké spektrum současného umění a performance, kde se střetávají taneční, vizuální a experimentální projekty. Program pro letošní ročník, pod kurátorským vedením Dominiky Špalkové a Zdeňky Horváthové, láká jak umělecké nadšence, tak širší veřejnost. Festival se tradičně zaměřuje na aktuální umělecké trendy z domova i ze světa a zve diváky k prozkoumávání neotřelých pohledů na současné společenské otázky i performativní umělecké žánry.

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Nultého bodu je vytvořit bezpečný prostor pro vzájemné porozumění a citlivý dialog. Festival se soustředí na témata mezigeneračního a mezikulturního porozumění, zkoumá rozdílné pohledy, potřeby i umělecké přístupy. Skrze prezentovaná díla festival podněcuje k respektu a otevřenosti a snaží se zprostředkovat hlubší reflexi současného světa, ve kterém je často nutné hledat nové formy komunikace. Koncept festivalu cílí na posílení empatie a kolektivního prožitku, ať už skrze sdílení intimních uměleckých zážitků nebo společné reflexe:

„V září 2024 proběhla první neveřejná část festivalu, která obsadila celou střední školu současným performativním uměním a byla směřovaná přímo studentům vybrané střední školy a jejím pedagogům. Jednalo se o pilotní ročník, který zásadně ovlivnil směřování festivalu Nultý bod. Jeho podzimní část je oproti tomu směřovaná široké veřejnosti a zve diváky strávit páteční večer a celý sobotní den ve víru performancí ze světa i z domácí scény. Zároveň to bude takové malé rozloučení s festivalovou veřejnou částí, která se v dalších letech také chystá na svoji proměnu,“ dodává Lída Vacková, ředitelka festivalu.

Ludomir Franczak – Lovci Lebek (foto archiv festivalu Nultý bod)
Ludomir Franczak – Lovci Lebek (foto archiv festivalu Nultý bod)

Ze zahraničních umělců a umělkyň se v programu představí: polský multimediální umělec Ludomir Franczak s inscenací Lovci lebek, kde se zabývá historií i současností a prozkoumá koloniální stopy ve střední Evropě. Páteční večer roztančí britská umělkyně Bianca Scout, která ve své hudební performance přinese kombinaci komorní hudby, současného tance a elektroniky a diváky vtáhne do mystické atmosféry. Vzácným hostem je také chorvatská dramaturgyně Jasna Žmak s jejím sólovým představením this is my truth, tell me yours, které je její osobní výpovědí zabývající se uměleckým prostředím a kariérou, ale také sexualitou a hučením v uších.

Festivalové sobotní odpoledne bude prezentovat projekty z české umělecké scény. Ty byly vybrány přes open call, který nabídl prostor především mladým umělcům. Představí se tvůrkyně a tvůrci jako Natálie Vacková a Dočasná Company s tanečním projektem Callin’ Gaia, zkoumajícím ekologický žal a vztah k planetě Zemi. Anežka Fišárková přináší hravý pohled na vnitřní svobodu v projektu Bubblifesto, zatímco kolektiv OSU v The Mending Room představí politicky laděnou inscenaci, která prostřednictvím magického realismu reflektuje současné politické napětí. Anna Datiashvili uvede svou interaktivní divadelní instalaci Vzpomínání, v níž zve diváky na intimní cestu do hlubin paměti.

Praktické informace a více o programu jsou k dispozici na webových stránkách festivalu a také přímo na webu Kampusu Hybernská. Vstupenky jsou k dispozici na stránkách GoOut.

Julyen Hamilton (foto Irene Occhiato)
Julyen Hamilton (foto Irene Occhiato)

Hvězda taneční improvizace Julyen Hamilton uvede v listopadu v Praze dvě představení a povede workshop
Performer, tanečník a pedagog Julyen Hamilton povede v pražském Žižkostele od 25.11. do 29. 11. 2024 workshop s názvem THEATRE WORKS – WORKING with OBjeCtS. Jeho tématem bude práce s různými objekty, dekoracemi a využívání předmětů v tvorbě, což je jedním ze zásadních rysů jeho tvůrčího „rukopisu“ při tvorbě divadelních inscenací. OBjeCtS mohou být umístěné, manipulované, oslovené, tančící, zničené nebo vytvořené.

CreWcollective je proměnlivý kolektiv umělců pracujících v různých kombinacích okolo jádra, které tvoří Jan Bárta, Jana Novorytová a Mish Rais. Propojuje profesionální okruh umělců z různých oborů, podporuje vzájemnou komunikaci a interdisciplinární tvorbu. S Julyenem Hamiltonem, světovou hvězdou taneční improvizace a okamžité kompozice, spolupracuje CreW od roku 2017. Jeho workshop kolektiv uspořádal v Praze už v roce 2023. Společně tehdy vytvořili improvizovaný večer s Pražským improvizačním orchestrem, světelným designerem Pavlem Havrdou a přizvanými tanečníky Julyen Hamilton, PIO & dancers, který bude uveden znovu v jedinečném složení umělců 25. listopadu 2024 ve 20:00 ve Studiu Hrdinů. CreW letos ještě uvede v české premiéře Hamiltonovo sólo KOAN, které se uskuteční 28. listopadu 2024 od 20:00 v Komunitním centru Žižkostel.

Hamiltonova představení vznikají teď a tady, jsou improvizovaná a využívají všech uměleckých složek: světlo, zvuk, text, řeč a dekorace. Všem těmto elementů se Hamilton věnuje i v rámci svých workshopů v systému THEATRE WORKS. Během workshopu WORKING with OBjeCtS budou účastníci vyzváni k detailní práci s předměty, navazování vztahu s předmětem, ke vstupování do poetických vztahů a objevování toho, jak mohou být předměty součástí, a zároveň odhalovat další vrstvy obraznosti představení.

„Na první pohled mě upoutalo, že tvorba Julyena Hamiltona je velice úzce provázána se způsobem jeho uvažování. Jeho promýšlení podstaty divadla, tance, pohybu a těla má výraznou filozofickou rovinu, jež jej přivádí i k otázkám etickým, a k potýkání se se společensko-politickými tématy. Nejzajímavějším však na Hamiltonově postoji shledávám schopnost ostře a jasně rozlišovat a pojmenovat to, ale zároveň nedogmaticky pochopit a přijímat svět v jeho různosti,“ říká choreografka Hana Turečková v Rozhovoru Plus s Julyenem Hamiltonem: Radikalita těla na serveru Opera Plus.

Sám umělec pak dodává: „Moje tvorba, skupinová i sólová, počítá s divadlem jako místem proměny, vhledu a porozumění, aniž by se člověk uchyloval k předčasným soudům. V této atmosféře jsou tanečníci i světelný designér vedeni k okamžité kompozici, kterou praktikujeme při zkouškách i v okamžiku představení. Jedná se o vytříbené dovednosti, kdy spontánně vytváříme materiál čerstvý v daném okamžiku a nadčasový dotýkající se historie každého jedince.“ Více informací o Julyenu Hamiltonovi naleznete ZDE.

Orbita – Scales (foto ze zkoušek Mila Vašíčková)
Orbita – Scales (foto ze zkoušek Mila Vašíčková)

Brněnská Orbita zve na premiéru projektu Scales, který zkoumá propojení člověka a technologií
Brněnský spolek ORBITA, známý v rámci nezávislé scény v oblasti tance a performance, uvede 25. listopadu 2024 premiéru svého nového projektu Scales v industriálním prostoru Tržnice Brno. Nabízí divákům příležitost zamyslet se nad současným vztahem mezi lidskými bytostmi a digitálním světem. „Scales je o hledání rovnováhy mezi tím, co je lidské a co je digitální,“ vysvětluje Tereza Lepoldová, jedna z autorek. „Zajímá nás, co je ukryto v prostoru, člověku, objektech i umělé inteligenci. Zkoumáme, jak na sebe vzájemně reagují a jak se ovlivňují.“

Inspirováni mediálním diskurzem o možnostech a dopadech využívání umělé inteligence autoři zkoumají etické a morální otázky, které tato technologie přináší. „Snažíme se nahlédnout do duše člověka, který je schopen prostřednictvím performance, pohybu a tance sdělovat své niterné pocity, myšlenky a stanoviska — v tomto případě v konfrontaci s další entitou,“ říká Lukáš Lepold, který je autorem konceptu.

V inscenaci vystupují čtyři performeři: Hana Gallinová, Kristýna Kmentová, Michal Lewandowski a Michal Nagy, kteří propojili své pohybové umění s texty generovanými umělou inteligencí. Tanečníci reagují na hudební koláž i na prostor mezi sebou a objektem. Ten představuje entitu, která vytváří odraz duše. I přes svou umělost má svůj neopakovatelný život a působí organicky. Zároveň dává možnost nahlédnout, co se uvnitř skrývá.

„V tomto projektu je práce s tanečníky vedena formou semidirektivního režimu, který jim poskytuje prostor pro realizaci jejich nápadů, myšlenek a pohybového materiálu, který je následně reflektován a přetvářen v rámci dramaturgie celé performance,“ doplňuje Lukáš Lepold. „Tanečníci, se kterými spolupracujeme, se během naší dlouhé spolupráce stále více profilují jako performeři, kteří jsou schopni se rozhodovat, využívat různé prostředky komunikace a neustále prohlubovat své znalosti a povědomí o tanci či pohybu.“

Na scénografii se podílí Martin Froulík, autor ostravské umělecké scény, který vystudoval ateliér Nová média na Fakultě umění Ostravské univerzity. Na výstavách se prezentuje především jako malíř. V obrazech se zabývá krajinou a lidským přístupem k ní. K malbě přidává techniku spreje a za použití šablon a různých vykrývacích metod propojuje v malbě samotné předměty s krajinou, což podtrhuje ilustrativnost příběhu. Jeho objekt z igelitu v představení symbolizuje propojení technologie s lidskou realitou. Zprostředkování konfrontace tanečníků s objektem vykresluje společnou úvahu nad technologiemi a schopností lidské orientace v nich samotných.

Autorkou kostýmů je Lucie Sabev, která ve své tvorbě propojuje malířství a sochařství. Její práce jsou emotivní a výrazně se soustředí na člověka jako individualitu v rozporuplném světě. „Lidstvo v posledních desetiletích zažilo obrovský rozvoj, zejména v oblasti umělé inteligence. Scales je manifestem hledání harmonie mezi člověkem a technologií,“ uvádí Sabev k performance.

Scales chce vyvolat hluboké otázky o budoucnosti člověka v technologicky rozvinutém světě. „Diváci budou mít možnost zkoumat, zda technologie pomáhá porozumět sobě a druhým, nebo nás od lidskosti vzdaluje,“ slibují tvůrci.

Olesja Novikova a Vladimir Škljarov v Romeovi a Julii Leonida Lavrovského (zdroj Mariinsky Teatr)
Olesja Novikova a Vladimir Škljarov v Romeovi a Julii Leonida Lavrovského (zdroj Mariinsky Teatr)

Smrt baletního sólisty v Petrohradě
Ve věku 39 let zemřel první sólista baletu Mariinského divadla Vladimir Škljarov. Podle informací ruských médií v sobotu 16. listopadu vypadl z balkonu v pátém patře bytového domu, kde měl apartmán. Dle vyšetřovatelů byla příčinou umělcova úmrtí zřejmě nehoda. Jeho smrt však vyvolává značné spekulace, protože Škljarov po začátku ruské invaze na Ukrajinu válku veřejně kritizoval, ačkoliv nebyl za své názory nijak perzekuován. Narodil se 9. února 1985 v Petrohradě, kromě angažmá v Mariince byl také hostujícím sólistou Bavorského státního baletu v Mnichově a Královského baletu v Londýně. Získal různá ocenění, mimo jiné titul Čestný umělec Ruska (2020), byl laureátem XI. mezinárodní baletní a choreografické soutěže v Moskvě, Mezinárodní soutěže Vaganova-Prix v Petrohradě, držitel ceny Soul of Dance 2008, kterou uděluje časopis Balet, v kategorii „Vycházející hvězda“, držitel výroční mezinárodní ceny Léonide Massine za taneční umění (Positano, Itálie, 2008) nebo mezinárodní baletní ceny Dance Open v kategorii „Pan Vituoso“ (2014). Vystupoval ve většině sólových rolí klasického repertoáru a v mnoha neoklasických choreografiích.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments