Slovenská hymna v novém: Umění a politika
Podobný pokus o „převlečení“ naší české hymny si objednal v roce 2018 Český olympijský výbor u skladatele Miloše Boka, užívána je však pouze při sportovních událostech. Starší návrh obohacení této hymny z roku 2009 od skladatele a dirigenta Varhana Orchestroviče Bauera s vloženými citáty z ikonických děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka u nás dosud všeobecně přijat nebyl.
V případě výše zmíněné objednávky Ministerstva kultury Slovenské republiky hovoří politici o novém aranžmá, které má hymnu občerstvit a aktualizovat. Nahrávku pořídil 120 členný aparát hudebníků čítající Slovenskou filharmonii a 130 zpěváků – Slovenský filharmonický sbor a dva dětské sbory. Na to, zdali je nyní ten správný čas na převlékání hymny, jsme se zeptali Miroslava Tótha, oceňovaného slovenského skladatele, který má bohaté zkušenosti s hudebním prostředím jak na Slovensku, tak v Čechách.
Pane Tóthe, autor nové verze slovenské hymny Oskar Rózsa v médiích prohlásil, že na díle pracuje již od roku 2011. Dosud užívanou verzi Ladislava Burlase z roku 1992 vidí v interpretaci méně zdatných orchestrů jako „dechovku s ubíjejícími činely anebo to hraničí s komedií“. Připadá vám současná podoba slovenské hymny zastaralá?
U vyjádření k práci Ladislava Burlase bych byl rozhodně pokornější. V případě nového aranžmá mluvíme o člověku, který šel vysvětlit svůj postoj k úpravě hymny do relace extremistického konspirátora, kyberšikanisty a antisemity, na kterého jsou na základě toho vydány tři mezinárodní zatykače – vloggera Dannyho Kollára (Daniela Bombice). Kollárovým terčem se staly novinářky, novináři, zdravotníci a tak dále. Kollár doslova říká, že „… VAKCINY… SU BIOLOGICKA ZBRAN PROTI BIELEJ RASE… to sionisti naplanovali implementovali s Lgbt a migraciou, VSETKO pre vyriedenie bielych“ nebo že „ti nosati paraziti vas neprestanu terorizovat a vykoristovat pokial sa proste nezoberete a nevyhladite ich raz a navzdy.” Zde končí téma legitimity nového aranžmá hymny, protože otevírá otázku vraždění, neonacismu a na druhé straně osobního selhání účinkujících v takových diskusích. Podotýkám, že premiér Robert Fico, ministr obrany Robert Kaliňák nebo bývalý místopředseda parlamentu, nyní poslanec Evropského parlamentu Ľuboš Blaha a mnoho dalších, Kollára opakovaně hájí a účastní se jeho diskusí. Proto si nemyslím, že by Oskar Rózsa měl vytvářet úpravu nové slovenské hymny, která by měla být uváděná v demokratické zemi, připomíná mi to objednávku nastupující totality. Raději bych napsal, že to je to, co hraničí s komedií, ale situace je vážnější. Přidejme si kontext probíhající kulturní stávky vůči Ministerstvu kultury a moment solidarity s kulturní scénou, která je mediálně šikanována, lidé jsou vyhazováni z práce a vládne nejistota a frustrace po letech, kdy se alespoň něco podařilo na poli kultury vybudovat. A teď si vezměte, kdo v tomto kontextu přijme nebo nabídne současnému Ministerstvu kultury změnu státního symbolu – hymny?
Rózsa ve své úpravě mimo jiné zpomalil tempo, převedl konec do durové tóniny – aby prý zněla veseleji – a do refrénu vložil dětský sbor. Slovenský tisk dokonce spekuluje o přidání fujarového sóla. Je u takto křehkých melodií folklorního původu dobré pouštět se do velkých harmonických změn?
Na nahrávání nové verze hymny dohlížel (podle aktualit.sk) s Martinou Šimkovičovou i vedoucí služebního úřadu Ministerstva kultury Lukáš Machala, který tvrdí, že Země může být i placatá a „..boli ste vo vesmíre?“ Co a jak se tedy projeví v této hymně, by ode mne bylo spekulativní tvrdit, dokud ji neuslyším, protože se na ní spolupodílí lidé bez základních školních znalostí, na úrovni výmyslů.
Paní ministryně Šimkovičová zdůvodnila objednávku snahou povzbudit hrdost slovenského národa. Zároveň se ukázalo, že o této objednávce nevěděli ani její straničtí kolegové ani zbytek vlády. Neměla by změna hymny jako symbol státu podléhat například skladatelské soutěži?
Existuje výborná verze hymny Petera Breinera. Jeho aranžérskou práci mám rád, a kromě toho nahrál i jiné světové hymny pro Naxos (kromě dalších téměř 200 jiných titulů a s dvoumilionovou poslechovostí). Chtěl jsem říct, že jeho hymnu by klidně mohli začít používat, ale kontext, o kterém jsem psal výše, napovídá, že doufám že si ji současné politické vedení nevšimne. Není mi z toho příjemně.
Jak vy sám přistupujete k objednávkám aranžmá tonální hudby, která vznikla v jiném hudebním kontextu, než ve kterém žijeme dnes my?
Hymna vznikla v kontextu 19. století, jehož nacionalismus kanibalizuje současné politické vedení. Já bych tuto zakázku nevzal, vím, co od ní objednavatel očekává, a tím bude aranžmá poznamenáno. Něco, co hudba a text nemohou jen tak přinést – totiž zmíněná hrdost Šimkovičové. Jak můžeme být hrdí, když se stydíme za ty, kteří si ji objednali?
Pozn. red.: Rozhovor jsme přeložili do českého jazyka.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]