Operní panorama Heleny Havlíkové (373) – NODO – část první: objednané novinky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Šest večerů se příznivci soudobých operních experimentů mohli na šestém ročníku bienále NODO / New Opera Days Ostrava opět oddávat novinkám, které vznikly přímo na objednávku tohoto festivalu – dílům Lucie Páchové Approximate, Judith Berkson Partial Memories, Jamese Laytona saudade. Součástí NODO byla také inscenace uskupení JEDL Opera Ibsen / Přízraky s hudbou Matouše Hejla. Kotvami festivalového programu byly české premiéry tří vokálně-scénických kompozic renomovaných skladatelů: Superflumina Salvatora Sciarrina, Many Many Women Petra Kotíka a Prometeo Luigiho Nona.

Matouš Hejl: Opera Ibsen / Přízraky – divadelní spolek JEDL, Ostravská banda, 26. června 2022, festival New Opera Days Ostrava (zdroj Ostravské centrum nové hudby)
Matouš Hejl: Opera Ibsen / Přízraky – divadelní spolek JEDL, Ostravská banda, 26. června 2022, festival New Opera Days Ostrava (zdroj Ostravské centrum nové hudby)

Při významu, k němuž se festival NODO za dobu své existence od roku 2012 vypracoval, a mnohotvárnosti a „hutnosti“ letošního ročníku by zhodnocení přesáhlo rozsah jednoho Operního panoramatu. Proto ho rozděluji do dvou pokračování. V prvním dílu se zaměřím na novinky, které vznikly přímo na objednávku festivalu. Ve druhé části se soustředím na stěžejní, profilové inscenace šestého ročníku NODO s titulky: Sciarrinova osamělost v davu, Kotík je Kotík je Kotík! a Nono / T(t)ragédie levicových intelektuálů. A nabídnu shrnující postřehy.

Tři objednané novinky v jednom večeru

Po šesti hodinách Kotíkových Many Many Women následovala na NODO díla sice výrazně kratší, zhruba půlhodinová, ale hned tři. V jednom večeru 28. června 2022 byly v Divadle Antonína Dvořáka uvedené Approximate Lucie Páchové (*1988), Partial Memories Judith Berkson (*1977) a saudade Jamese Laytona (*1996). Všechna díla vznikla na objednávku festivalu NODO.

Léčivá síla pěti minut ticha

Lucie Páchová: Approximate – Lucie Páchová, Jana Vondrů, Anežka Nováková, Kristýna Švihálková, 28. června 2022, festival New Opera Days Ostrava (zdroj Ostravské centrum nové hudby)
Lucie Páchová: Approximate – Lucie Páchová, Jana Vondrů, Anežka Nováková, Kristýna Švihálková, 28. června 2022, festival New Opera Days Ostrava (zdroj Ostravské centrum nové hudby)

Lucie Páchová dala Approximate (Přiblížit se) podtitul experimentální scénická opera. Pro její uvedení musely být do různých částí hlediště nainstalovány reproduktory, které zvuky přenášely k divákům/posluchačům ze všech stran.

Lucie Páchová studovala obor multimediální kompozice na Hudební fakultě JAMU, věnuje se tvorbě audiovizuálních projektů na pomezí divadla, filmu a zvukové instalace. V rámci doktorských studií se zaměřuje na téma živě řízené improvizace.

Že půjde o experiment do určité míry (nejspíš nezáměrně), předznamenal už začátek produkce. Světla sice zhasla, ale nedělo se nic. Jen ticho. Nabývalo na intenzitě a po pár minutách, kdy se diváci v očekávání příštího zklidnili, bylo už takové, že šlo v hledišti v takto vydestilovaném koncentrovaném tichu, zbaveném obvyklého zvukového balastu, tvořícího běžně pozadí našeho sluchového vnímání, postřehnout sebemenší zakašlání, zakručení břicha, zašustění látky, když se někdo posunul na sedadle – celou škálu zvuků až po příslovečné „spadnutí špendlíku“. Po několika minutách ticha, které působily „nekonečně“ a kdy se vzrůstající napětí dalo krájet, to už někdo nevydržel – začal tleskat. Ostatní se úlevou přidávali. Zvukový experiment tak začal i experimentováním psychologickým.

Lucie Páchová: Approximate – Lucie Páchová, Jana Vondrů, Anežka Nováková, Kristýna Švihálková, 28. června 2022, festival New Opera Days Ostrava (zdroj Ostravské centrum nové hudby)
Lucie Páchová: Approximate – Lucie Páchová, Jana Vondrů, Anežka Nováková, Kristýna Švihálková, 28. června 2022, festival New Opera Days Ostrava (zdroj Ostravské centrum nové hudby)

Pak už se skutečně začalo – z reproduktorů se ze všech stran linuly skřípoty, šelesty, šramoty, dunění, jakési mumlání, neartikulované shluky. Jejich původ byl nejasný, až to připomínalo soutěž jedné rozhlasové stanice o identifikaci zvuku. Postupně, jak se na jevišti začaly objevovat postavy, se různě nasvěcované zdroje zvuků dařilo identifikovat lépe. Vytvářela je čtveřice dívek (včetně autorky) různými činnostmi: otevíráním a zavíráním lednice, foukáním do trubice od vysavače i jeho zapnutím, házením míče a jeho odpalováním badmintonovými nebo pingpongovými pálkami, pouštěním spreje, posouváním pístu, pouštěním bublinek, kutálením hlávkou zelí a jejím chroupáním, skákáním na trampolíně, třením ploch bicích nástrojů, rozevíráním a zavíráním zipu. Využily i zvukový efekt roztáčení kola bicyklu spuštěného do prostoru a brnkání kovovým předmětem o jeho dráty. Součástí scény byly i dveře, mezi jejichž veřeje se promítalo video ilustrující některé detaily zdroje a vzniku zvuku, které rozvíjely k těm sluchovým i obrazové asociace.

V jednu chvíli nás „hlas“ vyzval, abychom se na deset vteřin soustředili na dech diváka sedícího vedle nás. (Mí sousedé dýchali tak neslyšitelně, až bych mohla propadnout panice, zde ještě vůbec žijí.) V jednu chvíli se zpoza hlediště ozval hlas dívky, za stálého zpěvu vešla, prošla přízemím na jeviště – a zase odešla. Kontrast zpívajícího lidského hlasu, nesoucího melodii beze slov, byl oproti ruchům, hlukům a pazvukům z jeviště značný. Po 35 minutách produkce skončila, opět do ticha.

Approximate lze chápat jako zvukovou instalaci (sound-design Theresa Schrezenmeir) – nebo snad divadlo zvuků, které ovšem postrádalo sevřenější formu. Pokud jsme byli ochotní na tento princip díla přistoupit, bylo možné ho vnímat jako hravý experiment (spíše psychologický než zvukový), který mohl zaměřit naši pozornost na způsob lidského smyslového vnímání, když vybízel ke sluchové koncentraci na zvuky, které ve hlukovém smogu, jímž jsme zahlceni, už ani nevnímáme. Těch pět minut ticha na počátku považuji vlastně za nejcennější přínos inscenace – pomohly mi uvědomit si nutnost občasné „očistné kalibrace“ sluchového smyslu, a nejen jej.

Lucie Páchová: Approximate – festival New Opera Days Ostrava, 28. června 2022 (zdroj Ostravské centrum nové hudby)
Lucie Páchová: Approximate – festival New Opera Days Ostrava, 28. června 2022 (zdroj Ostravské centrum nové hudby)

Možná, že Lucie Páchová jednou složí i opravdovou operu, což jí přejme! Approximate zafungovalo alespoň pro kalibraci smyslů.

Lucie Páchová: Approximate
Experimentální scénická opera (35′)
Hudba a režijní spolupráce Lucie Páchová, scénografie, kostýmy Jana Nunčič, sound-design a režijní spolupráce Theresa Schrezenmeir, light design a režijní spolupráce Jan Neugebauer, vizuální spolupráce Klaas Boelen
Účinkují: Lucie Páchová – hlas, objekty, Jana Vondrů – hlas, objekty, Anežka Nováková – bicí nástroje, hlas, Kristýna Švihálková – bicí nástroje, hlas
Divadlo Antonína Dvořáka, první uvedení 28. června 2022

Neúplné vzpomínky Judith Berkson

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments