Týden s tancem

V divadle PONEC se uskuteční první večer OPEN STAGE s podtitulem Unfolded Moments – již 8. února
Během čtyř večerů v roce 2025 dostanou v divadle PONEC umělci – jednotlivci, soubory i umělecké kolektivy – jedinečnou šanci představit svou tvorbu, ať už rozpracovanou, nebo dokončenou. Po tři dny budou mít k dispozici jeviště divadla k intenzivní práci, kterou završí otevřeným vystoupením. První se uskuteční v sobotu 8. února a představí se na něm umělkyně Kristýna Peldová a Enyia Belak.

Jejich projekt Unfolded Moment je kombinací tance a vizuální performance, která umělce „provází myšlenkovou krajinou, zkoumá jeho vnitřní stíny, obavy a identitu“. Dílo Kristýny Peldové a Enyi Belak se vyznačuje okamžiky tísně a odhaluje, jak se jedinec vyrovnává se svými vnitřními zápasy. „Prostřednictvím pohybu a videoprojekce tvůrci zkoumají kontrasty mezi viditelným a neviditelným, průhledností a subtilností. Tíseň je zobrazena jako touha po úniku, přerušovaná intenzivními vizuálními a vnějšími podněty. Toto napětí přebíjí touhu po klidu a nutí tělo reagovat a přizpůsobovat se intenzivnímu prostředí měnících se sil,“ slibuje produkce. „zachycuje pocit roztěkané mysli, která zoufale hledá soustředění a klid. Tanec zde odhaluje souhru mezi projeveným a neprojeveným… v prostoru duality – mezi temnotou a světlem.“

Kristýna Peldová (dříve Šajtošová), je umělkyně, která se prezentuje jako tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka. Její umělecká dráha začala na Konzervatoři Duncan centre v Praze, kterou absolvovala. Ve vzdělávání pokračovala a získala bakalářský titul na Královské konzervatoři v Antverpách. V roce 2016 začala spolupracovat se Spitfire Company, kde se stala klíčovou členkou inscenací. Od roku 2017 umělecky působí ve Slovinsku, kde se podílela na řadě významných projektů a představení. Více o umělkyni na jejích profilech na Facebooku a Instagramu.

Enya Belak je víceoborová umělkyně, jejíž práce zahrnuje filmovou režii, choreografii i další obory. Má zkušenosti se současným tancem a ve svém výzkumu se zaměřuje na tělo jako primární subjekt. Od svého magisterského studia režie hraných filmů na Goldsmiths University London se podílela na mnoha filmových, videoklipových a tanečních projektech a spoluvytvářela také inovativní metody pro záznam tance ve virtuální realitě. Její režijní práce zahrnuje uznávaný dokumentární film „Aerowaves at 25“. Jako choreografka Enya představila živý taneční duet ‘BLUFF’; a multižánrový projekt ‘Blue Ink’, který zahrnuje tanec, VR 360° film a hybridní představení. V současné době spolupracuje s Kristýnou Peldovou na výzkumu vizuálních souvislostí mezi tancem a pohybem se zaměřením na videoprojekce a souhru analogových a digitálních přístupů. Více na Facebooku a Instagramu.

OPEN STAGE, projekt současné dramaturgické rady divadla PONEC, je určen všem, „kdo chtějí posunout své hranice, sdílet uměleckou vizi a oslovit jak odbornou, tak širokou veřejnost. Publikum je vítáno bez omezení – přijďte být součástí tohoto tvůrčího dialogu!“ Další open cally pro zájemce o vystoupení v této sérii, budou následovat.

V pražské ARŠE+ vrcholí přípravy české premiéry světoznámé choreografie In C
Choreografie Sashy Waltz In C v nastudování Jiřího Bartovance, v novém obsazení s vybranými performery a performerkami a za „live“ doprovodu kapely MEZI PATRY KLID… se blíží k tuzemské premiéře v divadle ARCHA+. Ta se uskuteční 9. a 10. února, reprízy následují 25., 26. dubna a 10. června.

Choreografie In C v podání proslulého německého tanečního souboru Sasha Waltz&Guests měla světovou premiéru v březnu 2021. Choreografka Sasha Waltz ji vytvořila k legendární skladbě In C amerického skladatele Terryho Rileyho. Pražského nastudování se ujal dlouholetý kolega Sashy Waltz Jiří Bartovanec, mezinárodně uznávaný tanečník, choreograf a pedagog. Na jevišti ARCHY+ se představí performerky a performeři Daniela Hanelová, Vanda Hejnová, Tereza Holubová, Anežka Hrabánková, Dalma Kitley, Vladlena Klimek, Mirek Kosík, Tereza Krejčová, Hikaru Osakabe, Karolína Šnajdrová, Šárka Říhová a Klára Tilcerová.

„Každý tanečník přináší do díla své jedinečné pojetí, vycházející z vlastních zkušeností a přítomného okamžiku. Tato variabilita vytváří novou dynamiku a odlišné uchopení formy, které se mění s každým provedením. Specifická výzva pražské verze spočívá v tom, že tanečníci nejsou stabilní skupinou, která by spolu dlouhodobě pracovala. Tento fakt přináší důležitý aspekt tvorby – budování důvěry a vzájemného propojení mezi účastníky, kteří společně hledají demokraticky vedený cíl. Proces utváření inscenace se tak odlišuje svou jedinečností, vycházející z místního kontextu a vztahů tanečníků,“ komentuje vklad tanečníků choreograf Jiří Bartovanec.

In C je experimentální a minimalistické hudební dílo skladatele Terryho Rileyho, které se v tanečním pojetí stává dynamickou formou živého organismu. Tato podoba je pokaždé jiným obrazem cest, setkání a inspirace účinkujících. Po hudební, světelné a taneční stránce jde o celistvou, pulzující a stále prodyšnou malbu barev a pohybu, která se neustále mění a přizpůsobuje kontextu v tu danou chvíli.

„Zkoušení se neslo v dynamickém procesu, který reflektoval komplexitu hudebního díla In C. Zkoušeli jsme s verzí, která je bohatá na strukturální a rytmické nuance, což kladlo důraz na přesné počítání a propojení tanečníků s hudbou. Jedním z klíčových aspektů bylo nalézt společnou dynamiku a interpretaci variací v souladu s hudebním pulsem. V průběhu zkoušení jsme měli možnost přejít na živou verzi hudby od hudebního uskupení MEZI PATRY KLID. Tato změna přinesla do procesu nový rozměr. Živá hudba otevřela nečekané inspirativní možnosti a dodala představení nové vrstvy v interpretaci i atmosféře. Tato adaptace umožnila tanečníkům ještě lépe reagovat na hudební proměny, což přineslo do celého díla svěžest a nové hlubiny,“ dodává Bartovanec.

Jiří Bartovanec se podílel na více reprízách, včetně té jubilejní 75. na podzim minulého roku. Jeho dlouhodobá zkušenost s tímto dílem mu poskytuje hluboké porozumění jeho strukturám, dynamice a filozofii, což se jistě odrazí i v jeho práci na aktuální pražské verzi. „Jiří nepřistupoval k přezkoušení přímo konzultacemi se Sashou Waltz. Celý proces probíhal na základě vzájemné důvěry, kterou mezi sebou mají. Tato důvěra vytvořila prostor pro autonomii v práci a interpretaci inscenace, což umožnilo jedinečný přístup a adaptaci na místní kontext a obsazení,“ upřesňuje Štěpán Kubišta proces přenášení choreografie.

V inscenaci In C je zásadní také zapojení tanečníků zásadní, jejich kreativita a schopnost pracovat s frázemi, prostorem, hudbou i kolektivem. Tanečníci přinášejí vlastní nápady a interpretace, které přispívají k dynamice celého díla. Proces vyžaduje neustálou inspiraci a vzájemnou interakci, což vytváří prostor pro kolektivní tvorbu. Demokracie na jevišti je zde chápána jako síla individuality v rámci skupiny – každý přispívá svým osobitým způsobem k celkové harmonii a poselství představení. Tím vzniká jedinečná energie a krása celého projektu.

Hostování taneční inscenace Eight Cups and the Devil v Divadle X10
Roberta Legros Štěpánková a Tomáš Janypka uvedou v Divadle X10 ve čtvrtek 6. února projekt Eight Cups and the Devil. Jde o taneční divadlo vždy znovu utvářené performersko-improvizačním duem za zvukového doprovodu Ivana Palackého a živého light designu Matthieu Legrose. Dílo vzniklo v roce 2021 ve spolupráci a za podpory tří stran: brněnského CO.LABS a uměleckých spolků ZDRUHESTRANY a Orbita.

Tři vrstvy významů – tanec, zvuk a světlo – jsou na scéně v neustálé komunikaci a vznikají z přesné, ale spontánní sou-hry umělectva v reálném čase. Tematickým východiskem je vztah dvou lidí, kteří „spolu žijí a nevědí o tom“, a tarotové karty vytažené umělectvem na počátku tvorby. „Dílo je založeno na každodennosti života každého z nás, muže a ženy. Performer a performerka prostupují za hranice běžné reality do atmosféry snu, surreálna až absurdna. S humorem a poezií nás přenáší do našeho podvědomí, ze kterého vystupuje intenzivní svět symbolů, který se díky akčnímu potenciálu tvůrčího týmu obnovuje s každým dalším uvedením,“ předkládají svůj záměr tvůrci.

„Zásadní roli v celém představení hraje vynikající využití a symbolika velkého množství rekvizit, které vytvářejí přidanou výtvarnou hodnotu,“ psala o premiéře naše recenzentka Ivana Kloubková, „Autoři kladou stejný důraz na všechny umělecké složky díla. Živá hudba Ivana Palackého vychází z pohybově taneční složky a naopak. Vzniká v okamžité reakci na impulsy performerů, reaguje přesně na změny nálady, obrazů a překvapivých momentů.“ Celou recenzi si můžete připomenout ZDE.

Dvakrát slovenský tanec v Moving Station: IHOPEIWILL a Codes of Bach
V úterý 4. února se v plzeňské Moving Station mohou diváci těšit na hostování tanečnice a choreografky Soni Ferienčíkové s projektem IHOPEIWILL. Pražská premiéra se konala minulý duben v divadle Ponec. Při té příležitosti jsme inscenaci recenzovali i pořídili rozhovor s jednou ze členek týmu. „Tvůrci zastavili diváky na průsečíku všech cest, na křižovatce dálkových životních tratí, v přítomnosti s nánosy minulosti a namířeným pohledem k budoucnosti. Otázkou je, co bude pak… I hope I will… Jsme na tahu, otázkou však je, s jakou silou táhnout nebo se nechat vtáhnout,“ psala o pražském uvedení Hana Strejčková.

Inspirací pro tvorbu byly rozhovory s lidmi, ve kterých tvůrce zajímala optika osobního rodinného prostředí a vztahů napříč generacemi. Jakou máme představu o budoucnosti nejen pro nás, ale také pro generace po nás? Jaký svět jim přejeme a co pro naplnění těchto přání můžeme či chceme udělat? Vytvořilo uskupení threeiscomapny, tedy Soňa Ferienčíková, Mária Júdová a Alexandra Timpau ve spolupráci s choreografem Jarem Viňarským. Vstupenky k dispozici zde, na inscenaci je možné uplatnit předplatné Moving Station 2024/2025.

Taneční inscenace Codes of Bach choreografky Kataríny Brestovanské bude uvedena v plzeňském Movin Station 11. února. V díle jde o spojení barokní hudby a současného tance, předlohu tvoří koncert D-mol – BWV 1052 pro cembalo a smyčcový orchestr, barokního skladatele J. S. Bacha.

„Nachádzaním princípov v „kódovaní“ partitúry pracujeme so vzťahmi medzi hudbou a tancom, medzi jednotlivými vrstvami hudby a vrstvami pohybového materiálu, ako aj medzi barokom a súčasnosťou. Predstavme si, že sa strácame v náhodnosti dnešnej doby, kde nič nie je trvalé, pravidlá sú tekuté a hranice možností bezbrehé. Všetko je skôr zamerané na efekt pózy, strhnutie záujmu len na okamih, nech mu predchádza čokoľvek. Môže nás absencia pravidiel alebo ich neustále porušovanie oslabiť až tak, že sa stávame arogantnými, nadradenými, pyšnými, pohltenými do individualistických predstáv o dôležitosti vlastnej expresivity? Ako sa zmení telo, hudba a ich vnímanie, keď sa nastolia pravidlá? A nie hocijaké pravidlá, ale tie z obdobia hudobného baroka. Predstavme si, že tieto obmedzenia nám umožňujú objaviť zaujímavé možnosti…,“ popisuje svůj postup a inspiraci choreografka.

Na tuto inscenaci je možné rovněž uplatnit předplatné Moving Station 2024/2025. Tančí Edita Antalová, Natálie Paulasová, Anna Fauro a Róbert Koch. Improvizované hudební pasáže hraje Ján Kružliak ml., Bachovo dílo pak kompletní Spectrum Quartett: Ján Kružliak ml. (1. housle, primárius), Miroslav Vilhan (2. housle), Branislav Bielik (violoncello), Peter Dvorský (viola) a spolu s nimi Adam Štefunko (cembalo). Vstupenky zde.

Další publikace o tanci
OSTRUŽINA, z. s. uvádí na český trh knihu TANČI, abecedně uspořádanou, vizuálně poutavou a graficky výraznou publikaci, která zkoumá fenomén tance populárně naučnou formou, která má ambici zaujmout širokou vrstvu čtenářů: „Kniha přináší umělecké, historické, vědecké a filozofické pohledy na tanec, a prostřednictvím praktických návrhů na aktivity vhodné pro rodiny, školy, i volný čas inspiruje k vlastní tvorbě,“ říkají iniciátorky vydání.

„Na stránkách knihy TANČI se setkáte s pestrou paletou osobností, tanečních stylů a forem z celého světa. Ze zadní strany vykukuje Manifest NE Yvonne Rainer, na jiných stránkách tančí Josephine Baker, Ludvík XIV., Isadora Duncan i Nižinského Faun. Z dalších vyskakuje Šiva, muži v oblecích a černých brýlích nesoucí rakev, hula hoop i adagio. Takovou společnost na jednom místě jen tak nepotkáte! TANČI je určena dětem i dospělým, lektorům, pedagogům i žákům, profesionálům i amatérům – všem, kteří chtějí v širším, zábavném a aktivním kontextu objevovat tanec v jeho rozmanitých podobách.“

Knihu napsalaspisovatelka, novinářka a scenáristka Inês Fonseca Santos, nakreslil ji renomovaný ilustrátor, filmový režisér a scénograf, který získal řadu ocenění, včetně Gulbenkianovy ceny (2004) a Ceny Jiřího Trnky (2022), André Letria. Letria je také zakladatelem portugalského nakladatelství Pato Lógico, které originál vydalo v roce 2022 jako součást kolekce Atividário, (aktivita + abeceda), česky Pohybovník. TANČI může sloužit jako učební pomůcka, ale jejím hlavním posláním je být hravým objektem, kterého čtení propojuje – rodiče a děti, prarodiče a vnoučata, žáky a učitele. Díky rozmanitým aktivitám kniha inspiruje k objevování tance v praxi.

Projekt vznikl pod uměleckým vedením tanečnice a choreografky Barbory Látalové, v překladu Barbory Müllerové. Odbornou redakci a úpravy textu do češtiny vedly Barbora Látalová a Zden Brungot Svíteková společně s mnoha odborníky v tanečním oboru. S dovolením portugalského vydavatele Pato Lógico je kniha doplněna i o několik reálií z českého prostředí.

Je to první literární počin spolku OSTRUŽINA. Proč umělecký spolek, zaměřený především na tvorbu tanečních inscenací, vydává knihu? „Protože je to pohybovník a je o tanci!“ říká Barbora Látalová, iniciátorka a umělecká vedoucí projektu. „Její překlad byl tvůrčí taneční proces plný objevů a cestování napříč dějinami i tanečními styly. Knihy o tanci nám na českém trhu chybějí, proto jsme se rozhodli tento pohybovník vydat v češtině. Našim záměrem není nahradit odbornou encyklopedii, ale věříme, že tato originálně pojatá kniha bude čtenáře inspirovat k tvorbě.“ Křest knihy se uskutečnil v pondělí 3. února od 18 hodin v Café Husovka.

Detail knihy: Rozměr: 240 x 329 mm, počet stran: 72, vazba: brožovaná šitá, cena: 380,- Kč. Objednávky na: [email protected]

Ken Mai opět v Praze – na pozvání HAMU
Tanečník butó se vrací do Prahy na pozvání HAMU. Vystoupí 11. února v divadle Inspirace na Malostranském náměstí. Na performanci Flesh to Ashes/肉体から灰へ je doporučené dobrovolné vstupné 100 Kč. Ken Mai je na HAMU pozván jako pedagog katedrou nonverbálního divadla, uvede ale i toto vystoupení pro veřejnost.

„Ve spolupráci s HAMU, kde teď působím jako externista, uvedeme spolu s Adamem Halašem světovou premiéru představení Flesh to Ashes japonského tanečníka Ken Maie. Právě s Adamem jsme po dobu přibližně deseti let uváděli Ken Maie v NOD v Roxy, ale to už je tak dávno, že to nikdo ze současných studentů AMU neměl možnost zažít. V rámci výuky na katedře nonverbálního divadla HAMU proběhne na počátku února výuka tohoto mistra japonského současného tance, což jsme využili k pozvání k jedinému pražskému vystoupení v divadle Inspirace na HAMU. Představení bude otevřené pro veřejnost, což je skvělou příležitostí pro fanoušky butó, aby opět po letech, kdy už u nás dávno nevystoupily legendy jako Min Tanaka, Amagazu a další, mohli zavítat na představení tohoto specifického umění, a to ve světové premiéře zcela nového kusu, který vznikl na sklonku loňského roku,“ píše na svém facebookovém profilu dramaturg a divadelní manažer Petr Bergmann.

O víkendu 8. a 9. února se s hostujícím umělcem koná také workshop veřejnost v tanečním studiu a meditačním prostoru Druna.

Dílo Flesh to Ashes se zaměřuje na tělo a duši. Vychází z témat života, smrti a lásky, ztělesňuje důstojnost a hloubku lidské bytosti. „Performer zpochybňuje, experimentuje a zápasí s tělem i duší, vnímá život a pojem smrti, až se nakonec tělo rozpadne a plameny ho promění v popel a vrátí do země a vody. Ztělesněním tohoto rituálního aktu účinkující spálí své ego a touhy, promění se v popel a duše, která zůstává, odejde do posvátného záhrobí. Věřím, že u kořenů tohoto procesu leží energie, objetí a vedení lásky, o níž se říká, že je univerzálním vědomím, a jsem přesvědčen, že toto vystoupení v přítomném okamžiku obsahuje tajemství věčnosti,“ říká Ken Mai.