Týden s tancem

Premiéra Divadla J. K. Tyla – Kytice
V sobotu 7. září se Malé scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla uskuteční první baletní premiéra této sezony, kterou bude Kytice na motivy nesmrtelných balad Karla Jaromíra Erbena. V režii dlouholeté spolupracovnice DJKT Ireny Žantovské a v choreografii sólisty plzeňského baletu a choreografa Richarda Ševčíka vzniklo hodinové rodinné představení na hudbu Antonína Dvořáka ze symfonických básní Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a kantáty Svatební košile.

Originální dílo přibližuje prostřednictvím tance i nejmladším divákům českou literární klasiku a dokazuje, že nemusí zůstat navždy jen povinnou školní četbou. Ostatně Kytice je populární napříč našimi scénami a snad není náhodou, že po ní v období „osmičkových“ a „devítkových“ let, v nichž si připomínáme tolik událostí souvisejících s naší historií, státností a dějinami kultury nejen slovesné, sahají tvůrci napříč scénami, naposledy Pražský komorní balet.

Jaká bude plzeňská Kytice? „Svět balad a pohádek, který se hemží nadpřirozenými bytostmi, jako jsou vodník nebo polednice, tajuplnými hororovými příběhy a lidskými bytostmi, na které – většinou těžce – dopadají rány osudu. V naší inscenaci se ale objevuje ještě jedna postava, postava samotného autora, pana Erbena, který spolu s námi prochází oněmi „pomyslnými dveřmi“ mezi reálným a baladickým světem tam a zpět, postupně nás provází baladami Svatební košile, Vodník, Polednice a nakonec nás zavede i do pohádkového příběhu Zlatý kolovrat, aby vše skončilo dobře a zlo bylo potrestáno. Vydejte se spolu s námi v průvodu masek, sledujte, jak se v hlavě básníka rodí postavy a příběhy. Můžete se o ně i trochu bát, ale nenechte se vystrašit doopravdy, protože divadelní svět je oproti tomu skutečnému stále ještě pohádkovou zemí, kde vládne spravedlnost a láska,“ vzkazují svým divákům tvůrci nové krátké inscenace pro celou rodinu.

Rozhovor s choreografem inscenace Richardem Ševčíkem přineseme už zítra.

Dekkadancers také hlásí premiéru
A to v neděli 8. září v prostorách Malostranské besedy. V duchu odvážné humoristické linie chystají představení HornyBach, kde nebude jistě nouze o nekorektní humor a absurdní situace. „Ponořte se do našlapané retrospektivy o legendě české punkové scény, na kterou si nikdo nevzpomíná. Možná proto, že se na ten omezený punk bez basy a bicích nakonec vybodli a začali hrát ještě omezenější popík. Někdo by řekl, že se zpronevěřili punkové přísaze, jenže jednak žádnou nesložili, a jednak: někde si na ten chleba vydělat musíte. Nebo aspoň na trochu tý bílý mouky, že jo. A jak hráli? Mladě, dravě, nespoutaně, občas falešně, na začátku s vervou, ke konci šíleně. Jak o nich řekl nejmenovaný kritik: ´Překvapilo mě, že to nakonec nebylo úplně blbý.´“

Choreografie je v rukou Ondřeje Vinkláta, Štěpána Pechara a Marka Svobodníka, režii má tradičně Štěpán Benyovszký a vystupovat by měli: Morgane Lanoue, Krsitina Kornová, Elena Vostřiková, Marek Svobodník, Ondřej Vinklát, Matěj Šust, Alexandr Sadirov, Mathias Deneux a Štěpán Pechar. Každopádně v neděli už je úplně vyprodáno, takže to berte spíš jako tip na další reprízy – až Dekkadancers zveřejní na svém webu termíny, budeme informovat.

Studio ALTA – první premiéra nové sezony, Kvint et Sense
Holešovické Studio ALTA uvede 10. září premiéru s názvem Kvint et Sense, která vzniká pod vedením Petra Šavela, slovenského tanečníka působícího v současnosti v Bruselu. Představení vychází z vědeckého poznatku, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota a naše těla jsou schopná tyto vibrace vnímat. Pětice tanečníků se tak stává prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které nás tvoří a obklopují. Obsazení spojuje výrazné česko-slovenské taneční osobnosti a brazilského tanečníka Renana Martinse, kterého pražští diváci znají ze spoluprací se souborem ME-SA.

Čím se tedy tvůrci inspirovali? Einsteinova teorie gravitačních vln a vibrací byla donedávna považovaná za utopii. Západní svět na základě nejnovějších vědeckých poznatků dohání věci, vůči kterým byl odpradávna skeptický. V teorii vibrací jako původu všeho tak dnes panuje vzácná shoda mezi západním racionalismem a východní filozofií. Vibrace je vlnění všech atomů, díky kterému vzniká bioelektrická energie a veškerá hmota ve vesmíru. Tanečníci se snaží tyto vibrace uvědomit, vnímat a artikulovat přes svoje tělo – to vše v kontaktu s vibracemi hudby, diváků, prostoru a všeho kolem nich.

„Výsledkem je tanec tady a teď, abstraktní a konkrétní zároveň, plný obrazů, které rozeznáváme, ale neumíme je pojmenovat. Tyto archetypální obrazy umožňují divákům vidět to, co potřebují vidět – od příběhů vzniku a zániku lidstva až po osobní zkušenosti a vzpomínky. V takto vytvořeném prostoru zaniká hierarchie a nepřirozené společenské struktury, které přivedly svět do dnešní krize. Zůstává pouze bytí, kolektivní paměť lidstva, možnosti zapsané v prostoru a času a archetypy, kterým významy vtiskuje každá individualita…“ Takovou nápovědu dávají tvůrci divákům.

Inscenace je společným dílem performerů, jejichž skupinu tvoří Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová, Lucia Kašiarová, Renan Martins de Oliveira a Peter Šavel, hudbu připravil Tomáš Vtipil, světelný design Zuzana Režná.

Premiéra souboru 420PEOPLE: PANTHERA
Tvůrci nejnovějšího představení PANTHERA nezávislého tanečního souboru 420PEOPLE se inspirovali bestsellerem Sapiens, který pojednává o úchvatném a zároveň děsivém příběhu lidstva. Plná emocí, a především otázek bude také Panthera, která má premiéru 10. a 11. 9. 2019 v pražské La Fabrice. Můžeme očekávat skvělé taneční výkony a těšit se také na hudbu Jana Šikla složenou tanečníkům takříkajíc „pod nohy“. Pod choreografií je podepsán Václav Kuneš, zakladatel souboru.

„Proč jsme ze všech různých druhů lidí zůstali nakonec my, kteří o sobě rádi říkáme, že jsme pány tvorstva, i když si doslova pod rukama ničíme vše, co nám naši předchůdci zanechali?“ To je hlavní myšlenka nejnovější inscenace 420PEOPLE. „Po představení The Watcher jsem si říkal, že téma lidského těla a jeho schopností mě stále zajímá. Shodou okolností jsem se dostal ke knížce Sapiens – stručné dějiny lidstva od izraelského historika Y. N. Harariho, kde mě zaujala teorie o tom, že by vedle nás žilo třeba ještě dalších 5 druhů „lidí“. Vždyť my „sapiens“ kolikrát nejsme schopni tolerovat ani rozdílné barvy pleti či vyznání,“ přibližuje okolnosti vzniku a hlavní téma nového emotivního představení Panthera choreograf a tanečník Václav Kuneš.

„Po minulé sezoně, kdy každé naše představení bylo s živou hudbou, bude Panthera jinak. Autorem hudby je Jan Šikl, se kterým jsem již několikrát spolupracoval jak u nás, tak i na představeních v Japonsku či Holandsku. Jeho hudba mi často připomíná filmovou hudbu, a to se mi právě k celkovému vyznění představení Panthera velmi hodí. Zároveň mít hudbu složenou takříkajíc „pod nohy“ – je prostě skvělé,“ říká Václav Kuneš, který si posledních pár premiér také neumí představit bez kostýmů a stylingu Olo Křížové. „Velmi jsme si sedli i po lidské stránce a pro mě je důležité vědět, že se kostýmy budou dotvářet až do posledních okamžiků tak, aby co nejlépe vystihovaly i ty nejposlednější změny před premiérou.“

Scénografie se u projektu Panthera ujal Hynek Dřízhal, který podle Václava Kuneše dokáže vždy jeho téma posunout ještě někam jinam, a dá tak aktérům příležitost pohrát si i se scénou, což prý vůbec nebývá zvykem. „A je rád, a já také, když té scéně umíme vdechnout život,“ popisuje dobře fungující spolupráci choreograf. A na otázku, zda se při představení Panthera uplatní i nějaké zajímavé rekvizity, Václav Kuneš odpovídá: „O rekvizitách zatím nebudu mluvit, budou mít důležité místo a nechte se překvapit.“