Týden s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

„Tento soubor jsme založili, protože se žádný podobný žánr v České republice nevyskytoval. Premiéra i další reprízy byly úspěšné, diváci byli nadšeni, měli jsme z toho velkou radost. V nové divadelní sezoně přichází představení v novém kabátě. Přidali jsme nové číslo. Labutí jezero zatančí premiérově Giovanni Rotolo jako Odetta. Také jsme vyšperkovali některé kusy ze známých baletů, aby měly zajímavější pointu a diváci se více pobavili,“ podotýká choreograf a sólista souboru Mathias Deneux. Během komponovaného večera se představí sólisté souboru Karel Audy, Veaceslav Burlac, Giovanni Rotolo, Guido Sarno, Mathias Deneux, Jiří Waňka, Domenico di Cristo, Benjamin Husson a Federico Ievoli. Soubor obsahuje jen pánské obsazení (osm baletek a jednoho tanečníka).

Repertoár tvoří nejznámější scény z tradičních baletů v nové a humorné podobě, jde o výstupy z děl, jako jsou např. Labutí jezero, Šípková Růženka, Don Quijote, Giselle, sólo Umírající labuť, Diana a Akteon (z baletu Esmeralda) a nově výjev z Romea a Julie.Balkonovou scénu z Romea a Julie neuvedeme v klasické podobě, jak jsou diváci zvyklí, vyváříme zcela novou choreografii, příběh bude trochu sarkastický s překvapivým vyústěním stejně jako naše Labutí jezero. I další známé variace předvedeme divákům v nečekané a originální podobě,“ doplňuje choreograf a tanečník Benjamin Husson. Humor na divadelních prknech má v našem prostředí velkou tradici, a to i v tanci, ačkoli ve výrazně menší míře, než je tomu v činohře. V každé generaci se najde jeden či více choreografů, kteří hledají komično i v klasickém tanci a jeho tradičních inscenacích. Nikdo to ale zatím nedělal soustavně a pod vlastním názvem, a tak stojí činnost tanečníků, kteří pro humor na tanečních presech vytvořili vlastní značku, za povšimnutí.

Simon Mayer, Sons of Sissy (foto Rania Moslam)

Současný tanec na festivalu Pražské křižovatky

Festival Pražské křižovatky, který je věnován politickému a dramatickému odkazu Václava Havla, se koná od 29. září do 7. října 2018 v budovách Národního divadla – především na Nové scéně, ale také ve Stavovském divadle. V jeho první části je na programu také inscenace z oblasti současného tance, rakouská produkce Son sof Sissy. Proběhne 1. října na Nové scéně ND.

Simon Mayer, Sons of Sissy (foto Rania Moslam)

Jedná se o program koprodukční, jehož tvorby se ujalo několik uskupení (Kopf hoch, brut Wien, Gessnerallee Zürich, zeitraumexit Mannheim a Tanz ist Dornbirn). Hlavním autorem (námět, choreografie, hudba) i interpretem je tanečník Simon Mayer, dále se jako spoluautoři podílejí performěři Matteo Haitzmann, Patric Redl a Manuel Wagner. Čtyři performeři a hudebníci – tradiční alpská hudba, nejrůznější skupinové tance, rituální praktiky – a divadelní experiment. Tato čtveřice se snaží o nový přístup k umění i ke společenským rolím a významům. Odmítají škatulkování a dělají vše pro to, aby dostáli svému jménu (jsou to muži, kteří se nebojí být ženami, aniž ztrácejí své mužství), a tak zakládají bizarní folkový kvartet, částečně aby si pořádně zatančili, částečně aby na hlavu obrátili otřepané mužské vzorce našich dávných tradic. Premiéra projektu se uskutečnila v roce 2015.

Oči Brna: Ivo Váňa Psota. Muž, který roztančil Brno

Od 5. do 29. září 2018 se v Moravské galerii Brno koná výstava, především fotografická, která připomíná odkaz tanečníka a choreografa Ivo Váni Psoty, který nebývalým a nezapomenutelným způsobem pozvedl a proslavil baletní soubor Národního divadla Brno před druhou světovou válkou. Připomeňme si jeho dobrodružný život: Narodil se v Kyjevě 1. května 1908 rodičům Anně a Jaroslavovi Psotovým. Po otci zdědil syn Ivan filologické nadání, kterého bohatě využil při své kariéře světového tanečníka. Postupně se naučil angličtinu, francouzštinu, italštinu, němčinu, polštinu, portugalštinu, ruštinu a španělštinu. Po matce získal taneční nadání. Anna Psotová měla v Přerově taneční školu, kam chodily na výuku i její děti, především Váňa a jeho sestra Ljubov. A protože matka rozpoznala výrazný talent právě u svého syna, postupně mu zprostředkovala soukromé hodiny.

Učil ho choreograf Achille Viscusi (Ostrava), Jaroslav Hladík (Brno) a Augustin Berger (Praha), který Váňovi umožnil studium v baletní škole v Praze při ND. Protože otec trval na synově praktičtějším vzdělání, studoval Váňa tance dva roky na obchodní škole v Přerově. Baletní školu ukončil v roce 1923, obchodní absolvoval rok poté. V červnu 1924 nastoupil jako sborový tanečník baletu Národního divadla v Praze, v roce 1926 přijal angažmá v baletní skupině Jelizavety Nikolské, kde načerpal mnohé z ruské baletní školy. V únoru 1926 nabídl Psotovi stálé angažmá Jaroslav Hladík, baletní mistr Národního divadla v Brně.

V listopadu 1927 hostoval v Brně soubor Original Ballets Russes. Jeden z hostujících umělců Serge Lifar sledoval Psotu při tréninku a poradil mu, aby se ucházel o angažmá v jeho souboru. Přestože tato nabídka mladého nadějného tanečníka velmi lákala, odmítl ji. Jednak cítil v Brně velkou podporu ředitele Františka Neumanna, zároveň se k odchodu z divadla chystal jeho šéf Jaroslav Hladík. Ivu Váňovi Psotovi se v jeho dvaceti letech otevřela nečekaná příležitost, stal se baletním mistrem a uměleckým šéfem brněnského baletu. Ve všech baletech, které připravoval, sám také vystupoval jako tanečník. Po prvních pokusech vzbudily pozornost kritiky jeho Slovanské tance (1928). V roce 1929 založil v Brně vlastní baletní školu. I přes finanční problémy divadla v období světové hospodářské krize se Psotovi dařilo. Avšak pouze do doby, kdy na místo ředitele divadla nastoupil Ota Zítek, který vedle dalších změn provedl především změny personální. Psota začal pracovat jako choreograf v operetě, což ho samozřejmě nemohlo příliš uspokojovat. Vzpomněl si tedy na výzvu Sergeje Lifara a odjel na konkurz do Monte Carla, v září 1932 nastoupil do angažmá baletního souboru Original Ballets Russes. Otevřela se mu tak cesta na světová pódia. Do Brna se vrátil obohacen o množství zkušeností tanečních, ale i životních. V srpnu 1936 se stal uměleckým šéfem baletu a prvním sólovým tanečníkem Zemského divadla v Brně. Válečné události však odvedly Psotu opět z brněnských divadelních prken, tentokrát do Spojených států amerických. Bylo to v roce 1941, kdy působil jako choreograf v New Yorku. Rok na to se vrátil opět k souboru Original Ballets Russes. Svoji zemi však velmi miloval, a tak se do Brna opět vrátil. Zde také v roce 1952 zemřel.

Ivo Váňa Psota (zdroj wikimedia.commons.org)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3