Týden s tancem

Jaké události ze světa tance a baletu přinese tento týden? Týden s tancem od 2. října 2018: Dnešní tipy nás zavádějí za současným tancem a fyzickým divadlem, v blízké době se toho bude hodně dít především v Praze: premiéru chystá soubor Tantehorse, skupina ME-SA, jednu divadelní perličku pro milovníky baletu má v záloze i festival Pražské křižovatky a podívali jsme se na zoubek začínajícímu festivalu 4 + 4 dny v pohybu. Pokud některá představení navštívíte, můžete také diskutovat v komentářích.

Premiéra souboru Tantehorse

Soubor fyzického divadla Tantehorse připravil na dnešek a na zítřek v areálu Pragovky projekt s appollinairovským názvem !O! a pracovním podtitulem Family Therapy. Představení budou divadlem události na pomezí performance, instalace a happeningu. „Taneční architektura mezi skutečností a snem ohledávající téma šílenství a psychické nemoci z perspektivy umění jako diagnózy,“ uvádí tvůrci.

Projekt vznikal v rok a půl trvající laboratoři Tantelab, kde se dvě režisérky, Miřenka Čechová a Dominika Špalková (ředitelka divadla DRAK), devět performerů a čtyři výtvarnice setkávali s psychiatry, psychology a tvůrčími osobnostmi z nejrůznějších uměleckých oborů, aby společně ohledávali terén jednotlivých psychických poruch a nemocí jako východiska pro své charaktery. Miřenka Čechová prvotní inspiraci našla v Dějinách šílenství Michaela Foucalta. „Forma zrcadlového nahlížení na jednotlivé příběhy, z pozice Foucaltovského rozumu a následně v imersivním prostoru ne-rozumu, vybízí k následnému dialogu s diváky.“ Výtvarnicemi, které se na nové inscenaci podílejí, jsou Eva Matousova, Eva Chudomelová, Barbora Johansson Pivonkova a Vendula Bělochová, účinkují Sabina Bočková, Ingrid Zotova-Mikshina, Lukas Blaha Bliss, Darja Hlína Hlinková, Viktor Černický, Johana Pocková, Vojtěch Hříbek, Eva Stará a Simona Rozložníková.

Skupina Tantehorse se právem sama definuje jako soubor zabývající se autorskými inscenacemi na pomezí dokumentu, fyzického a tanečního divadla a performance. Jejich inscenace jsou těžko – či vůbec – zařaditelné žánrově, často zkoumají společensky závažná témata, především související s otázkou identity. Zakladateli souboru jsou Miřenka Čechová a Radim Vizváry, tedy představitelé jak současného tance, tak pantomimy. V souladu se současnými trendy v prolínání a sbližování žánrů divadelních a i mimodivadelních se práce soboru Tantehorse blíží nejen fyzickému, ale také výtvarnému divadlu, umělecké instalaci a happeningu, spíš než inscenacím s pevnou dramaturgií. Představení jsou divácky náročnější, zato zanechávají silný dojem a návštěvník nezůstává jen pasivním příjemcem informací. Pod hlavičkou Tantehorse se později v říjnu bude konat česká premiéra tanečně-zvukové instalace s názvem Shift ve Veletržním paláci jako doprovodný program Národní galerie.

 

Michail Baryšnikov na festivalu Pražské křižovatky

Michail Baryšnikov je světoznámý jako hvězda klasického baletu. Tohoto slavného tanečníka máme možnost vidět naživo, ale v inscenaci, která je blíže činoherní performanci: v inscenaci s prostým názvem Brodskij/Baryšnikov se totiž netančí, ale recituje. Sólové vystoupení jednoho performea, kterým je právě Michail Baryšnikov, je založené na básních nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského. Autorem prvotního nápadu a režisérem inscenace je významný lotyšský tvůrce Alvis Hermanis, umělecký šéf Nového divadla v Rize. Inscenace nabídne emocionální cestu do básníkových hlubokých, složitých textů, které zní v Brodského mateřštině – ruštině (ale samozřejmě bude k dispozici překlad na titulkovacím zařízení). Není myslitelné, aby inscenace proběhla zcela bez fyzické akce, a tak i když organizátoři upozorňují, že jde o recitaci, tedy představení blížící se spíš činohře, je nepochybné, že jevištní přítomnost umělce, který se celý život vyjadřuje především tělem a pohybem, bude také na pomezí fyzického či pohybového divadla. Pro očekávaný velký zájem se jako jediný z pozvaných titulů na festivalu Pražské křižovatky, tento program nekoná na Nové scéně ND, nýbrž ve Stavovském divadle, a to 6. a 7. října.

Premiéra souboru ME-SA

Za necelý týden, 8. října, chystá premiéru ke svému 10. výročí soubor ME-SA. Uskuteční se ve Studiu ALTA, autorkou inscenace Assemblage je tanečnice a choreografka Martina Hajdyla Lacová. „V představení šestice tanečnic hledá síly, které je a svět kolem nich tvoří i ničí zároveň,“ definuje základní téma. Inscenace, v níž na performery a jejich prostředí budeme nahlížet jako na uzavřený ekosystém a sledovat jeho vývoj, má zrcadlit neustálou proměnu, proces zrodu a provázanost vzniku a zániku. „My jsme ty síly, které mění okolí, ale zároveň i my jsme, ať chceme nebo ne, měněni naším okolím, společností. Jsme součástí asambláže, kterou sami tvoříme,“ vysvětluje inspirace dramaturg Jiří Hajdyla. „Cítila jsem potřebu pracovat s nebezpečím, lákalo mě téma apokalypsy a chtěla jsem nechat prorůst divadlo přírodou“, doplňuje Martina Hajdyla Lacová.

V inscenaci je apokalypsa vnímaná spíše jako proces zrodu něčeho nového než zánik toho původního. Autoři se obrací k přírodě a k základním principům existence, hledají inspiraci ve vazbách prvků ve skupenstvích, ve vzájemném působení planet ve vesmíru, ale také ve zvířecí podstatě interpretek, z nichž každá přinese vlastní ženskou esenci – Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková. K čistě ženskému obsazení inscenace autorka vysvětluje: „Chtěla jsem vytvořit tým lidí, kteří se vzájemně podporují. Jedním z faktorů byla i vyčerpanost, kterou jsem pociťovala po vytvoření sóla L – One of the Seven. Potřebovala jsem se obklopit větší skupinou žen. Výběr jsem zúžila na mladší generaci a byl velmi intuitivný. Chtěla jsem se nechat vést intuicí, chtěla jsem si vyzkoušet, jak mi funguje.“

Nedílnou součástí představení bude živá hudba (Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová) a scénografie Zuzany Scerankové, která pracuje se zdánlivě neslučitelnými motivy, pouliční retardér klade vedle organických přírodních prvků a výsledkem by měl být paradoxně harmonický svět, v němž se prolínají futuristické a postapokalyptické vize s klidnou a samozřejmou dokonalostí přírody. Příroda a její nekonečná proměnlivost byla silnou inspirací. „V přírodě je každý konec novým začátkem a neexistuje žádná slepá ulička. Nevnímám v tom palčivost, ale naději, nebo spíše vzrušující pocit, čeho jsme to my tady součástí,“ dodává k tématu Jiří Hajdyla. „Jde o pocit uvědomění si, jak vše na vše působí. My v dnešní době jsme jako lidstvo dospěli do bodu, kdy jsme dokázali obstarat naše ego, zabezpečit potřeby, realizovat sny. V okamžiku „nasycení“ ovšem zjišťujeme, že nám stále něco chybí. A lidé se začínají navracet ke kořenům, vracejí se k přírodě a k duši.“

Nezávislá taneční skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, ačkoli jádro zůstává stabilní, zakladatelkami jsou tanečnice Martina Hajdyla Lacová a Karolína Hejnová, která je produkční souboru. ME-SA kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů i tanečníků jak z česko-slovenské, tak mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. Priority Companies sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel/Stano Dobák, získala tím výraznou možnost vystupovat v zahraničí. Soubor třikrát získal nominaci na Taneční inscenaci roku a v roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová ocenění Tanečnice roku za svůj výkon v inscenaci SuperNaturals, dalším projektu souboru, který byl také na prestižním seznamu Aerowaves. Za výkon v sólovém představení L – One of the Seven byla Martina Hajdyla Lacová nominována i na Cenu Thálie 2016. Tehdy s ní OperaPLUS vydala rozhovor.

Festival 4 + 4 dny v pohybu

Každý říjen se na scénu vrací festival experimentálního divadla a současného tance 4 + 4 dny v pohybu. Letos proběhne od 5. do 13. října. Více než 50 současných umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu Místa činu, jehož tématem je Princip neurčitosti. Divadelní program se odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Festival nabídne devět zahraničních a čtyři české premiéry. Nebudou chybět ani site-specific performance, debaty na aktuální témata, videoart, umělecké knihkupectví, i stylově pojatý bar s DJs.

Pokud jde o taneční inscenace, jsou letos v menšině. Pokud vás však festival zajímá, přinášíme pár tipů. V sobotu a v neděli (5. a 6. 10.) vystupuje v divadle Ponec choreograf a performer Manuel Roque z Kanady s představením Bang Bang. Anotace slibuje přinejmenším neverbální představení: „Aktuální studie na téma překonávání sebe sama plná intenzivní tělesné práce a soustředěného sebezpytování. Tento hluboce osobní rituál podřízený mocné disciplíně rytmu a gravitace klade otázky o stavu a situaci současného člověka. Žádné vyprávění, žádné role či motivy, jen osamělé tělo ponořené do směsi závratě, utrpení a excitace.“ Zajímavou vizuální podívanou by mohl být 10. října v Divadle Archa scénický koncert skladatelky Ingvild Langgård a scénografky Signe Becker, na který „lze nahlížet jako na hudební instalaci či uměleckou ceremonii, v níž se to minulé transformuje v budoucí. Inspirace nacházejí v mytologických příbězích o znovuzrození – jako například v tom o ženě, která sbírala staré kosti a zpěvem jim vracela život“.

Ve čtvrtek 11. října v Ponci představí taneční projekt Displacement choreograf Mithkal Alzghair, který pochází ze Sýrie, studoval na divadelní škole v Damašku a později v jenom z největších center současného tance ve Francii v Montpellier. Zabývá se tématem z nejaktuálnějších: „Na jedné straně naděje na záchranu v podobě útěku – na straně druhé sklíčenost z představy o nemožnosti návratu. Dílo, které má dvě části – Alzghairovo sólo a následně mužské trio –, vzniklo z analýzy dvou dynamik: nuceného pohybu a pohybu v omezení. Přitom si autor kladl obecné otázky: Jak vypadá pohyb, který je nedobrovolný? Co se stane s tělem, které je nuceno zůstat nehybné?“ Autor ke své inscenaci uvádí: „Čekání před odjezdem, exil – to jsou věci, které jsem fyzicky prožíval. Musel jsem opustit území, které bylo vytvořeno komunitou, jíž jsem byl součástí, což znamenalo opustit zvyky, vztahy a závazky. Změna společenského a politického kontextu v mé zemi měla za následek nehody, mimořádné události, katastrofy, které mě donutily k fyzickému, emocionálnímu i intelektuálnímu pohybu.“ V závěru festivalu 13. října se v Centru současného umění DOX koná pohybová instalace marocké choreografky Bouchry Ouizguen inspirovaná rituály, které dovedou účastníky přivést do stavu transu.