Týden s tancem

Co nového přináší svět tance v týdnu od 23. října 2018? V nejbližší době se opravdu v tanci nudit nebudeme – v Praze se k výročí republiky chystá premiéra v Ponci, kterou vytvořil Michal Záhora, tančit se bude v Národní galerii a do Divadla Archa přijíždí soubor Living Dance Studio s dokumentárním tanečním divadlem. V zahraničních tipech vás tentokrát zveme do Paříže.

Living Dance Studio v Arše
Ve dnech 25. a 26. října 2018 se vrátí do Divadla Archa soubor Living Dance Studio choreografky a tanečnice Wen Hui. Inscenace RED kombinuje tanec a dokumentární film s autentickými příběhy čínských tanečnic: aby se v mládí mohly věnovat tanci a unikly vyhnání na venkov, musely účinkovat v propagandistickém baletu Rudý ženský prapor. Jejich tanec měl sloužit čínskému režimu jako nástroj ideologického boje. Paměť lidského těla ještě dnes vyvolává silné obrazy. Tanečnice a performerky zpřítomňují na základě technicky dokonalých pohybových vzorců vzpomínky na státní indoktrinaci tanečního umění a odhalují, jakým způsobem kulturní revoluce dodnes ovlivňuje čínskou společnost. Inscenaci vytvořila tanečnice Wen Hui, jejíž soubor hostoval v Arše také minulý rok.

Představení se konají v rámci festivalu Akcent, mezinárodního festivalu dokumentárního divadla. Po obou představeních bude následovat debata s tvůrci a 26. října se od jedenácti hodin do jedné bude navíc konat odborný seminář. Bude probíhat v angličtině a bude zaměřený na práci čínského nezávislého tanečního souboru Living Dance Studio (LDS), který založili choreografka Wen Hui a dokumentarista Wu Wunguang. Scénický styl Living Dance Studia kombinuje tanec, slovo a filmový dokument. Tematickým zájmem studia je podat zprávu o traumatické historii Číny tak, jak dopadala na každodenní konkrétní životy obyčejných lidí.

Na semináři účastníci nahlédnou do tvůrčího zákulisí Living Dance Studia, jakým způsobem umělci vyhledávají svá témata a jak zpracovávají autentické příběhy, mohou položit otázky blízkým spolupracovnicím a autorkám dokumentárních vstupů představení RED. V rámci semináře bude promítán i autorský filmový materiál. Vstup je zdarma, jen rezervace předem je nutná, a to na mailu [email protected]

V dalších třech dnech mohou diváci zhlédnout inscenaci Obyčejní lidé, která byla uvedena v premiéře v lednu 2017 jako koprodukční projekt Living Dance Studio a Divadla Archa. Wen Hui spolupracovala s režisérkou Janou Svobodovou a v jejich společném divadle dokumentu se propojila zkušenost svou různých zemí a kultur s totalitními režimy. Skrze osobní příběhy se diváka témata z nedávné historie dotýkají více než v příbězích, které jsou dílem fantazie a do reálií jen zasazené.

Tanec a výtvarné umění 1

Není to spojení nové a dnes už ani neobvyklé – taneční divadlo si nachází stále častěji cestu do výstavních sálů, zprostředkovává nové dojmy a významy artefaktu, ačkoli je samo uměním v čase nezachytitelným. Nyní se nabízejí dva dialogy výtvarna a tance, pokaždé v režii pražské Národní galerie.

Ve čtvrtek 25. října to bude performance tance a kaligrafie Život zpívá a vesmír tančí, která se koná od půl páté odpoledne ve Veletržním paláci. Japonské umělkyně a kaligrafka Emi Motai a tanečnice Takako Kaneko se svými kolegyněmi, které propojují dvě významné oblasti japonské tradiční kultury – vznešené umění kaligrafie a tance, se představí v rámci otevření depozitáře Umění Asie. Vstup na performanci je zdarma.

Emi Motai je kaligrafka, abstraktní malířka, pedagožka a designérka kaligrafické typografie, která vychází ve své tvorbě z nejstarších kulturních kořenů japonské tradiční kaligrafie. Výjimečnost kaligrafie spočívá v unikátním a spontánním momentu její tvorby, veškeré tahy vznikají pouze jednou a k vystihnutí daného okamžiku je potřeba hlubokého soustředění. Je uměním spojujícím filozofii, estetiku i poezii a každý znak je reflexí duše svého stvořitele. Emi Motai pravidelně svá díla samostatně vystavuje, pořádá workshopy a kromě vlastní umělecké práce spolupracuje také s mnoha umělci – butó tanečníky, hudebníky, textilními designéry atp. Takako Kaneko je členkou taneční školy v Tokiu, kterou založila v roce 2006 známá tanečnice Mika Yanagimoto, v jejímž podání se tanec stává formou modlitby, snahou propojit se skrze tanec s universem. Navazuje na šintoistické tradice a současně vytváří nově pojaté a originální pohybové formy vyjádření. Mika Yanagimoto vystupuje také sólově, věnuje se choreografii a pořádá performance při šintoistických svatyních, kde je tanec chápán jako votivní forma obětiny bohům. Původní animistické náboženství Šintoismus má svůj původ v uctívání božských duchů kami prostřednictvím přírodních objektů a přírodních sil. Podstatnou částí šintoistických obřadů – kolektivních rituálů je tanec, zpěv a hudba věnované bohům, kteří se odvděčí poskytnutím ochrany.

Tanec a výtvarné umění 2

Soubor Tantehorse spolupracuje s Národní galerií a ve Veletržním paláci chystá performanci na 28. října. Projekt s názvem Shift měl premiéru 26. května 2018 v centru Bozar v Bruselu, v Praze se představí poprvé. Dílo bylo vytvořeno jako součást in situ performativní výstavy Too Soon Too Late v rámci cyklu „1918, European Dreams of Modernity – 100 Years On“, kterou pořádá Institut umění – Divadelní ústav, České centrum Brusel a kulturní centrum Bozar. Autorkou konceptu je tanečnice, choreografka a režisérka Miřenka Čechová. Tanečně-zvuková instalace pro tři tanečnice je umístěna do kontrastu s dokonalostí uměleckých objektů galerijních sbírek vystavených na odiv. Půlhodinová performance bude 28. uvedena třikrát, od jedenácti, od jedné a od pěti hodin odpoledne a v mezidobí se o půl čtvrté uskuteční diskuse Barbory Baronové, Pavly Frýdlové a Miřenky Čechové.