Umělci usilují o zamezení hrozícímu legislativnímu paskvilu

V úterý 22. ledna 2019 hlasují poslanci o návrhu změny autorského zákona, který obsahuje problematický dovětek z pera senátora Ivo Valenty. Změna se týká podniků a provozoven, kde hudba údajně nemá vliv na hospodářský výsledek podnikatele. Tento návrh je ovšem v rozporu s naším autorským právem, s právem EU a rozhodovací praxí Soudního dvora EU a radikálně zasahuje do našeho soukromého vlastnictví. Případné přijetí návrhu vnese právní nejistotu mezi provozovatele i tvůrce samotné, povede k zahlcení českých soudů soudními spory a zásadně naruší princip vlastnických práv.

Umělci z řad skladatelů, textařů, zpěváků, herců, scénáristů a dalších se dnes sešli na tiskové konferenci, aby společně zamezili hrozícímu legislativnímu paskvilu v zákoně o právu autorském. Návrh je v rozporu s právem EU, rozhodovací praxí Soudního dvora EU a českých soudů. Zavádění výjimek z autorského práva v této oblasti vůbec nepřísluší zákonodárcům České republiky. V tomto duchu rozhodl i Nejvyšší soud ČR (dne 14. 10. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3093/2013). Soudní dvůr EU opakovaně rozhodl, že hospodářský význam není rozhodným kritériem pro vznik nároku autora na autorskou odměnu (viz také stanovisko Ministerstva kultury k pozměňovacímu návrhu č. 1 k senátnímu návrhu č. 9 ze dne 17. 12. 2018 nebo Stanovisko předsednictva ALAI k novele českého autorského zákona z roku 2019 ze dne 14. ledna 2019).

Zástupci umělců se k návrhu senátora Valenty vyjádřili následovně. Zpěvák a skladatel Michal Prokop řekl: „Jako někdejší politik, který před lety v parlamentu přijímal Ústavní listinu práv a svobod, zaručující všeobecnou ochranu vlastnictví, tedy i vlastnictví duševního, jsem poněkud v šoku ze znění senátní verze novely autorského zákona, která vlastnická práva autorů, interpretů, vydavatelů, ale i dědiců výrazně narušuje. Navíc svou nejednoznačností předznamenává celou řadu soudních sporů a také odporuje mezinárodním dohodám a unijní legislativě. Právě Senát, který by měl plnit roli legislativní a ústavní pojistky, takto ohrožuje pověst naší republiky, státu,  který  chceme stále ještě považovat za stát právní. Je směšné, pokud se autor návrhu zaštiťuje ochranou práv jedněch podnikatelů uživatelů vůči jiné, menší a tudíž zranitelnější skupině, stojící na druhé straně jednoznačně obchodního vztahu mezi autorem a uživatelem. To říkám nejen jako hudebník, autor i interpret, ale i jako spoluvlastník kavárny, kde reprodukovanou hudbu, za kterou platíme, používáme pro příjemnější náladu návštěvníků. A náklady za užití autorských práv se pohybují v řádu promile celkových nákladů na provoz podniku. Je to prostě normální byznys a nikdo nikoho nenutí hudbu, nebo třeba televizní vysílání v podniku používat. Práva jedněch mají stejnou váhu, jako práva druhých – to je princip právního státu!“

„Když skladatel a textař napíší píseň, nedostanou za tuto práci žádný honorář. Zkomponovanou a otextovanou píseň je třeba nahrát. Musí se zaplatit studio, zvukař, producent a muzikanti. Tyto peníze uhradí většinou vydavatel. Je tu nahrávka, která stála pár desítek tisíc korun. Pak se píseň vydá na CD, vinylu, pošle se do radií a všichni se modlí, aby se líbila a hrála. Když se to podaří, začnou se vracet přes OSA peníze. Ty závisí na hranosti písně. A o část těchto peněz, na které mají autoři a ostatní umělci podle našeho a i unijního práva nárok, nás chce senátor Valenta připravit. Pokud parlament schválí jeho návrh, tak začnou soudní spory, které nakonec skončí u Soudního dvora Evropské unie, a spor se velmi pravděpodobně prohraje. Jsou totiž dotčena práva nejen tuzemských autorů a interpretů, ale hlavně zahraničních (většina hudby hrané v rádiích je zahraniční). Ti si to samozřejmě, zastoupeni různými  ochrannými organizacemi, nenechají líbit. Výdaje za procesy a právníky zaplatíme my, daňoví poplatníci,“ dodal Ondřej Soukup, hudební skladatel.

Zpěvák a skladatel Petr Janda podotknul: „Zajímalo by mě, jakými ušlechtilými pohnutkami byli senátoři vedeni, když odhlasovali návrh zákona pana Valenty ohledně neplacení autorských práv. Zajímalo by mě, jakými argumenty je pan senátor Valenta přesvědčil, když jediným důvodem tohoto návrhu je, aby pan Valenta nemusel platit autorům za hudbu, kterou pouští ve svých hernách.“

V zahraničí je zcela běžným standardem, že se vybírají autorské odměny za užití hudby prostřednictvím televizorů nebo audio přístrojů umístěných ve veřejných prostorech jako jsou restaurace, obchody a kadeřnictví.

Kolektivní správci jsou vázáni vůči zastupovaným umělcům, ale i svým zahraničním partnerům, aby míra ochrany autorských práv na území České republiky odpovídala míře ochrany v Evropské unii. V případě přijetí takového zákona budou muset vést celou řadu soudních sporů s uživateli, které v konečném důsledku mohou skončit až u Soudního dvora Evropské unie. Bude to nákladné nejen pro umělce, ale i pro samotné uživatele. Hrozí též postih ČR za špatné provedení evropské směrnice a její opětovná mezinárodní ostuda.

Tiskovou konferenci uspořádalo profesní sdružení Svaz autorů a interpretů (SAI) ve spolupráci s uměleckou obcí. Mezi řečníky se objeli mimo jiné herec Marek Vašut, scénárista a režisér Vladimír Michálek, klavírista Jan Simon nebo zástupce provozovatelů a producent muzikálů Oldřich Lichtenberg. Konference se konala za účasti zástupců ALAI (Mezinárodní sdružení literární a umělecké), Herecké asociace, IFPI, OSA, DILIA a Intergram.