Uplynulo 250 let od úmrtí oblíbeného českého skladatele Františka Xavera Brixiho

Již čtvrt milénia nás dělí od předčasného odchodu známého skladatele z rodu Brixi. František Xaver se věnoval zejména chrámové hudbě a dosáhl obrovské popularity v celé střední Evropě. Jeho styl předznamenal pozdější nástup Mozarta a Haydna.

Kostel sv. Mikuláše na Malé straně, kde Brixi působil jako varhaník (zdroj Církevní turistika)
Kostel sv. Mikuláše na Malé straně, kde Brixi působil jako varhaník (zdroj Církevní turistika)

František Xaver Brixi se narodil v Praze dne 2. ledna roku 1732 do známé hudebnické rodiny Brixiů. Jeho otec Šimon Brixi (1693–1735), také skladatel, byl varhaníkem v kostele svatého Martina ve zdi, kde byl František také pokřtěn. Již ve třech letech však František o otce přišel, plného hudebního vzdělání se mu tak dostalo až při pětiletém pobytu na prestižním piaristickém gymnasiu v Kosmonosích. Zde se mu věnoval například tehdy významný skladatel Václav Kalous. Po završení studia se vrátil do Prahy, kde působil jako varhaník na řadě míst, mimo jiné u sv. Havla, sv. Martina, či u sv. Mikuláše na Malé Straně.

Velké renomé si udělal roku 1757, kdy pražským křižovníkům s červeným srdcem (cyriakům) složil hudbu pro oslavy svátku Jana Nepomuckého, slovutné „musicae navales“, odehrávající se na lodích v okolí Karlova mostu. Posléze se Brixi stal dokonce výhradním skladatelem pro tyto slavnosti. Jako renomovaný hudebník pak na začátku roku 1759 nastoupil na post kapelníka v katedrále sv. Víta, jednu z vůbec nejprestižnějších muzikantských pozic v Čechách. V pouhých 26 letech tam vystřídal ještě žijícího Jana Františka Nováka, kterému se zavázal vyplácet třetinu svého platu, což činil až do své smrti. Zřejmě i kvůli tomu vypomáhal i v řadě dalších kůrů – působil zároveň na kůru hradčanského kláštera benediktinek u sv. Jiří, u benediktinů na Břevnově, či v klášteře zmíněných cyriaků na Starém městě. Ačkoli nikdy neopustil České země, stal se populárním po celé střední Evropě, jeho skladby se velmi často hrály i v Polsku, Rakousku, či Bavorsku.

Skládal zejména liturgickou hudbu, těžiště jeho tvorby spočívá v několika stech mších, kantátách, oratoriích a dalších skladbách. Využíval často jednoduché melodie, synkopické a triolové rytmy, inspiraci se nebál čerpat ani z lidových písní, či koled. To je velmi zřetelné třeba na jeho vánočních skladbách, příkladem může být Missa pastoralis in D. Nebyla mu ale vzdálená ani hudba světská, napsal hudbu k několika burleskám, populárním divadelním parodiím, například Der Prahler ohne Geld (Náfuka bez peněz). Obrovské popularity se ve své době dostalo také jeho latinské zpěvohře Erat unum cantor bonus (Bylť jest jednou dobrý kantor), která paroduje dobovou výuku zpěvu. Také napsal několik symfonií a koncertů, například pro varhany a orchestr, řada dalších skladeb se však bohužel pravděpodobně nedochovala. Celkově se jeho tvorba odhaduje asi na 500 titulů.

Zemřel dne 14. října roku 1771 v nedožitých čtyřiceti letech na plicní chorobu, zřejmě tuberkulózu, v pražské nemocnici U milosrdných bratří. Za svůj život, i na poměry své doby velmi krátký, se stal oblíbeným a prakticky nejčastěji provozovaným českým skladatelem. Stylově se zařadil na pomezí baroka a klasicismu; mimo jiné právě jeho hudba byla zřejmě hlavním důvodem, proč pražské publikum později tak dobře přijalo díla W. A. Mozarta. Brixiho díla byla dlouho hrána i po jeho smrti, zejména jeho mše se ještě v průběhu 19. století nezřídka hrály při liturgiích. V této tradici ostatně pokračují dodnes některá poloprofesionální tělesa, kterým tento repertoár poskytuje hlubokou studnici často technicky jednodušších, ale originálních děl.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments