Jan Baťa: Muzikologie musí být součástí vaší DNA

  1. 1
  2. 2
Proč a jak se stát muzikologem? Musí být dobrý hudební vědec zároveň i interpretem? A mohou počítače nahradit práci hudebního historika? Nad podobnými tématy jsme si na půdě Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jakožto hlavní institucionální kotvy pražské muzikologie, povídali s Janem Baťou, který zde úspěšně vzdělává mladé hudební vědce. Kromě toho však pracuje i na vlastních badatelských projektech a poodhalil, jak se žije muzikologům v Česku.

Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)
Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)

Pandemie se pro muzikanty stala existenciálním tématem. Do jaké míry vnímáte, že ovlivnila i muzikologii?
Muzikologie, která pracuje s živým uměním či ho reflektuje, měla samozřejmě problém. Krušné chvíle zažívali například muzikologové pracující ve sféře hudební kritiky a časopisectví. Najednou totiž nebylo o čem psát a chvíli trvalo, než si našli nějaký „modus vivendi“. V případě výzkumu byla situace jiná. V období, kdy nešlo dělat nic, měl badatel možnost v klidu a soustředěně pracovat, něco dokončit. Velký problém ale začal, když potřeboval ke své práci archivy, prameny, knihovny. Ne všechno je (pochopitelně) digitalizované, některé archivy byly přístupné omezeně, jiné zavřely úplně a bez náhrady. Hudební historikové, co nebyli tak prozíraví, aby si zajistili digitalizovanou podobu hudebních materiálů, měli potíže.

Nakousl jste, že muzikolog často dělá i jiné profese… Dá se v Česku uživit čistě jako muzikolog?
Odpovím bonmotem, který říkal už kdysi dávno Petr Daněk: „Neděláme muzikologii proto, abychom jezdili mercedesy.“ Dá se tím uživit, pokud člověk nemá nějaká přehnaná očekávání. Člověk ale vždycky s povděkem přijme příležitostný přivýdělek – pořad v rozhlase, článek pro časopis a tak dále.

Chápu. Aby se člověk dal na muzikologickou dráhu, musí ho to prostě bavit. Co na tom baví vás?
Muzikologie prostě musí být součástí vaší DNA. Je potřeba mít v rodině silné hudební zázemí a následně, když už k muzikologii člověk dospěje, podporu rodičů. Za to jsem já moc vděčný. Člověk ale v sobě musí mít silný motor, zájem či téma, proč to dělá. Já jsem sem přišel, že chci dělat starou hudbu, zůstal jsem u toho a nikdo na tom nic nezměnil – měl jsem prostě utkvělou představu. Ale to samozřejmě neplatí jenom pro muzikologii. Máte utkvělou představu, že chcete zachraňovat lidi, tak jdete na medicínu. Chcete malovat obrazy, tak nepřemýšlíte o tom, jestli umřete hlady, budete prodávat obrázky na Karlově mostě, nebo vás bude vystavovat světoznámá galerie. Oddanost a vášeň jsou zkrátka klíčové pro cokoliv. Je ale samozřejmě také důležité mít štěstí, abyste potkali lidi, kteří ve vás tuto vášeň umocní a lépe vás nasměrují. To je chvíle pro pedagoga, který vás podrží ve chvíli, kdy pochybujete o tom, že vaše práce má smysl.

A proč zrovna stará hudba? Kde se to ve vás vzalo?
U nás doma se stará hudba hodně pěstovala. Poslouchal jsem ji od dětství, když si ji maminka pouštěla na gramofonových deskách, a i s dědečkem jsme se jí věnovali velmi intenzivně, takže jsem vůbec jsem nepochyboval o tom, že se chci zabývat právě tímto obdobím.

Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)
Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)

Dotkli jsme se hudební praxe. Myslíte si, že je pro muzikologa důležité, aby s ní byl v přímém kontaktu? Ať už jako aktivní muzikant, nebo pasivně jako divák na koncertech – prostě vnímat hudební dění… 
Především musí mít muzikolog hudbu rád a přinejmenším ji aktivně poslouchat. Je ale vždycky obrovská výhoda, když je daný člověk zároveň muzikant, ať už zpěvák nebo instrumentalista. Muzikolog, který chce pracovat s hudebním materiálem z jakéhokoliv období, má totiž obrovskou výhodu, když zná dobře literaturu svého nástroje – jak se noty zapisují, jaká je artikulace a tak dále. Čím jdeme dál do minulosti, tím víc tyto informace v partiturách chybějí a je záhodno, když vědec umí k věci přistoupit i s muzikantskou logikou. Muzikologové-teoretici mají někdy tendenci vymýšlet nesmysly, které v praxi nemůžou fungovat. Muzikolog přece připravuje materiály pro muzikanty, tak tam ta interakce musí být.

Vy se hudební praxi přibližujete skrz sbor, který vedete…
Ano, v roce 2000, kdy jsme byli ještě studenti, mě Hana Vlhová požádala o jakousi hudební vsuvku v rámci jedné konference, tak jsem dal dohromady svoje tehdejší spolužáky z ročníku či starší. No a zpíváme (tedy s určitými personálními změnami) do dneška. Máme komorní vokální soubor, občas na objednávku zpíváme, natočili jsme dvě cédéčka. Dnes jsme samozřejmě už o dvacet let starší a nezpíváme pravidelně – každý má svoje zaměstnání, ne všichni jsou Pražáci… zpíváme sporadicky.

To je přesně to spojení s praxí…
Pojal jsem to tak, že spoustu materiálů, ze kterých zpíváme, jsem si sám spartoval či jinak vynesl na světlo boží. V tomto je velká výhoda, když člověk má partu kamarádů, kteří jsou ochotni se s ním pustit do takového objevování.

Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)
Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)

Jinak tady na katedře občas vedu i předmět Colegium Musicum (střídám se s Davidem Ebenem). Bohužel ale ochota muzicírovat není u současných studentů příliš velká. Když jsem studoval já, tak nás bylo třeba dvacet. Dnes horko těžko seženu dva tři lidi. Spousta lidí studuje víc oborů či škol, pracovat při škole se stalo standardem, lidi nemají čas – je to smutné. Musím poznamenat, že tento stav hodně poznamenává studium obecně – studenti se často nedokážou soustředit a nemají na studium energii. Jsou pak všude a nikde. Domnívám se, že tomuto stavu by pomohlo pouze otevření dálkového studia, což tady už léta neúspěšně prosazuji. 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments