Ještě před začátkem nové koncertní sezony v Berlíně si tamější zpravodaj portálu Opera Plus odskočil v druhé polovině srpna do východního koutu České republiky. V Hroznové Lhotě, kde tvořil a zemřel Joža Uprka (1861-1940), pořádá již legendární cimbalista a zpěvák Horňácka Pavel Valíček Uprkovy národopisné slavnosti. Je to akce, která při vší své skromnosti důstojně obstojí vedle již zaběhnutých festivalů, jako jsou Horňácké slavnosti, Mezinárodní folklórní festival Strážnice či souběžně probíhající Slovácký rok v Kyjově.
Valíček přizval sbory nejen z různých částí Horňácka, ale i ze sousedního a „konkurenčního“ Kněždubu: jak si v této pikantní souvislosti nevzpomenout na variace na píseň Ta kněždubská věž, ta je vysoká ve smyčcovém triu Gideona Kleina – dílo, kterým se v New Yorku zabývá Michael Beckerman. Samozřejmě tu vystupuje Valíčkův nedávný objev, ženský sbor Lipina, a zasluhuje to nejvyšší uznání. Klobouk dolů před tímto autentickým zpíváním. Čtenář Kunderova Žertu jakoby slyšel archaické zpěvy, které tam proustovsky jako ztracený čas reflektuje Jaroslav. Magda Múčková – Uprková zazpívá krásně nekonečně tristně baladu, která jakoby vypadla ze známého CD Krvavé balady (Indies Records)- A k radosti všech si zahraje i Valíček se svojí cimbálovou muzikou Libor Supa. Největší překvapení ale skýtá vystoupení Slováckého kroužku z Bratislavy. Ze všech nejživější a nejrychlejší – to se to slováctví drží v diaspoře nejlíp? Kroužek založil v Bratislavě ve dvacátých letech kunovický učitel, jeho nadšení si členové udrželi dodnes.Tradičně nejzajímavější je ale „program po programu“ – to se zpívá a hraje po oficiální části a díky dobrému letnímu počasí až do samého rána.
Po cestě z Kyjova do Hrubé Vrbky poctil slavnosti svojí návštěvou František Šalé. V jeho nakladatelství Albert v Boskovicích vyšlo za poslední léta nepřeberné množství knih o kultuře Horňácka včetně zpěvníků: například sedm dílů zpěvníku Slováckého kroužku či Horňácké sedlácké od Jarka Miškeříka, dějiny školství na Horňácku etc. Význam aktivit Šalého nelze ani dostatečně vyzvednout.
Menší výhrady či přání pro příští ročníky: umožnit návštěvu vily Joži Uprky a také prodej skvělé publikace Jaroslava Kačera o malíři Slovácka. Je dojemné, že o Rodinově návštěvě Hroznové Lhoty v roce 1902 čteme prakticky na každém metru, vila samotná je ale dobře schována a veřejnosti dosud nepřístupná.
