Píše se rok 1781 a Antonio Salieri působí jako dvorní skladatel císaře Josefa II. Když ke dvoru přijede Mozart, Salieri si s hrůzou uvědomí, že božské hudební nadání, které si přál mít on sám, dostal do vínku i tento obscénní a rozpustilý vtipálek. Salieri, dohnán žárlivostí k zuřivosti, organizuje intriky s cílem zničit Mozarta, k čemuž je ochoten použít všechny dostupné prostředky. Možná i vraždu…
…Píše se říjen roku 1984 a jeden z nejoceňovanějších filmů Miloše Formana se necelý měsíc po světové premiéře dostává jako první na evropském kontinentu do německých kin. Film je adaptací divadelní hry britského dramatika Petera Shaffera, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Sám autor napsal k tomuto velkolepému dílu i scénář. Klíčové pasáže Amadea byly realizovány v tehdejším Československu, mimo jiné v pražském Tylově (dnes Stavovském) divadle, které tehdy vstupovalo do rozsáhlé rekonstrukce, jež skončila až v dalším desetiletí. Na Amadeovi se podílela i řada renomovaných Čechů: kameru vedl Miroslav Ondříček, na výpravě spolupracoval Josef Svoboda, kostýmy navrhl Theodor Pištěk. Jeden z nejúspěšnějších Formanových snímků ,zabývající se tématem výjimečnosti a průměrností, po uvedení do kin ve své době dokonce vyvolal vlnu „mozartománie“.
Kolik společného může mít příběh se skutečností? Málo, možná mnoho. Jistě, napínavosti děje je dosahováno typicky divadelními prostředky… Ale přece… Boj mezi Salierim a Mozartem, který je hlavním nosným motivem filmu, mohl být v přeneseném smyslu slova i „životním bojem“ Mozartovým. Víme, že mladý Mozart jako zázračné dítě pomohl svému otci od rodinné bídy. Víme také to, že to byl člověk, který byl nesmírně psychologicky komplikovanou osobností. Hudební génius měl psychické problémy a trpěl depresemi, náhlými návaly vzteku, neschopností se soustředit, stihomamem. Jeho osobnost se postupně formovala v uzavřeného člověka, trpícího strachem z budoucnosti. Člověka, plného obav ze svého úspěchu. Navíc byl Mozart od mládí, zřejmě z dob, kdy s ním otec podnikal v raném věku dlouhé cesty po Evropě, neduživým dítětem, které trápily respirační choroby. To vše se spojilo v povaze Mozarta jako člověka, který se bojí sebe sama. A to pravděpodobně mohlo také přispět k tomu, že jeho život skončil v relativně mladém věku a tehdy vlastně i bez většího uznání.
Pravdou také je, že Formanův Amadeus vyvolal obrovskou vlnu zájmu o Mozarta jako osobnost a o jeho hudební dílo u široké veřejnosti. Navrátil jeho hudbě popularitu a způsobil i to, že se na repertoár divadel vrátily mnohdy zapomenuté operní kusy, že se začala ve větší míře koncertně provádět Mozartova komorní hudba.
Mozart i Forman jsou výjimečné osobnosti. Třeba už jen za jejich boj s průměrností patří oběma i můj dík.
