V kolik hodin ráno Dvořák vstával?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s americkým muzikologem Michaelem Beckermanem, specialistou na dílo Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů 

Michael Beckerman přijel před nedávnem do Olomouce jako host Univerzity Palackého, která se díky svým zajímavým návštěvám, ale i počtu publikovaných prací zařadila v posledním celosvětovém hodnocení mezi pět set nejlepších univerzit na světě. Americký muzikolog byl v Olomouci tentokrát čestným hostem, protože jeho přínos české i světové muzikologii byl odměněn udělením titulu doctor honoris causa Univerzity Palackého. Styky Michaela Beckermana s olomouckými muzikology mají již dlouholetou tradici a hluboké kořeny. První čestný doktorát, který v životě získal, jej neuvěřitelně potěšil. Kromě slavnostních chvil se ale doktor Beckerman věnoval také přednáškové činnosti. Mohli se s ním tak setkat jak studenti hudebně vědních oborů, tak i široká olomoucká veřejnost.
Co vás pane profesore vůbec přivedlo k české hudbě? Proč jste si ji vybral jako celoživotní téma?

Česká hudba, to je ale pouhá představa, není to skutečná věc. Co je vlastně „česká hudba“? Je Mahler „česká hudba“, je písnička Žádnej neví, co jsou Domažlice „česká hudba“, i když existuje i německý text? Česká hudba je jen myšlenkou, představou… K myšlence „české hudby“ jsem dospěl pomalu.

Když mi bylo čtrnáct patnáct, miloval jsem Dvořáka. Jednou jsem byl nemocný a maminka mi přinesla jeho nahrávku. Nevěděl jsem, že jde o českou hudbu, prostě jsem poslouchal Dvořáka. A potom jsem slyšel Janáčka, ale opět jsem poslouchal Janáčka!

Můj zájem o českou hudbu jako celek se ale naplno rozvinul v době, kdy jsem jako student pracoval v obchodním domě s gramodeskami. Bylo tam i oddělení českého Supraphonu. Konečně jsem získal představu o české hudbě, poslouchal jsem Nováka, Foerstera, Janáčka, Martinů, Vejvanovského. Jeden z mých prvních větších publikovaných článků nesl titulek Co myslíme, když řekneme „česká hudba“?.

Víte, i když jsem získal stipendium a přijel v roce 1978 do Československa studovat Janáčka, ani tehdy jsem nemyslel na to, že budu studovat „českou hudbu“. Přijel jsem studovat Janáčka. Bylo to ještě mnohem později, v osmdesátých letech, kdy jsem založil Czechoslovak Music Society. Mívali jsme debaty na téma, zda něco jako „česká hudba“ existuje. Je to zajímavá otázka, že?

Čím to podle vás je, že Dvořák je ve světě tak populární? To, že jsou jeho skladby hrány například v Koreji nebo v Japonsku, a líbí se!? Když naopak Čech slyší třeba korejskou hudbu, tak spontánně ji přijmout neumí…

Odpověď na to je velice komplikovaná. Jedna by mohla být, že něco jako „česká hudba“ neexistuje. Existuje český jazyk, kterým například já umím mluvit, ale někdo jiný ne. Český jazyk mohou chápat jen lidé, kteří jím mluví, ale česká hudba nevyžaduje český jazyk, aby byla pochopena. Dvořák pracoval v duchu mezinárodní hudební tradice a jemně cynicky řečeno, ve své hudbě využíval českost, aby ji uplatnil na německém trhu. Myslím, že pro Dvořáka, stejně jako pro Janáčka, Martinů, bylo velice důležité, aby byli součástí mezinárodní hudební tradice.

Myslím, že Dvořák o Koreji moc nevěděl. Pokud by o ní ale uvažoval, bylo by pro něj jistě důležité, aby byla jeho hudba pochopena, stejně jako pro něj bylo důležité, aby byla pochopena ve Spojených státech amerických, a jsem si jistý, že i v Německu nebo v Anglii. Asi věděl, že jej lidé v různých zemích budou slyšet odlišně, ale že pro ně bude mít hluboký význam. Protože jeho schémata jsou univerzální a mohou být srozumitelná. K jejímu porozumění není tedy nutné být Čechem, ale může to pomoci. Myslím si, že Dvořákovým záměrem bylo promlouvat k Čechům s využitím světové hudby a promlouvat ke světu využitím českých prvků. Takže je jasné, že pokud slyšíte korejskou hudbu, které nerozumíte, není určena mezinárodnímu posluchači. Je úzce spojena s místní tradicí. Dvořák ve své hudbě přece také nepopisuje například moravské vesnické lidové slavnosti! Pokud by Korejci viděli takovou slavnost, asi by to pro ně nic neznamenalo.

Jiný příklad… Když byla v New Yorku v City Opera v polovině sedmdesátých let uváděna Janáčkova Věc Makropulos, všichni knihovníci z New Jersey, právníci z New Yorku na konci stáli a nadšeně tleskali! Nikdo nepřemýšlel o nějaké moravské hudbě. Janáček uměl napsat silnou hudbu, které rozumí každý na světě. Všichni čeští skladatelé chtěli být mezinárodně slavní! Neznám ani jednoho, který by byl šťastný a spokojený s tím, že by jej chápali jen Češi. Uchopili české hudební prvky tak, aby byly akceptovatelné pro mezinárodní publikum. Tím vznikla hudba, která je současně česká i evropská. Je to prostě tradiční klasická hudba.

Můžete říct, že Brahms psal německou hudbu, Chopin polskou, Dvořák českou, ale všichni tito skladatelé psali hudbu pro stejný evropský trh! Dokonce i Wagner psal hudbu pro širokou mezinárodní hudební veřejnost. Víte, ona před asi padesáti lety existovala Evropa a pak Spojené státy. Dnes je to Evropa, USA, Čína, a tak se nabízí otázka, jak moc důležité je něco nazývat „českou hudbou“. Já vždycky říkám, že je dobré, pokud jste známá jako olomoucká básnířka, ale lepší by bylo být známá jako pražská básnířka a snad ze všeho nejlepší by bylo být známá prostě jako básnířka. Takže být s něčím identifikován není špatné, ale může vás to také omezit. Dvořák byl i nebyl českým skladatelem. Byl v tom smyslu, že jako Čech myslel, pravděpodobně i reprezentoval české myšlenky tak, jak si to někteří Češi představovali. Na jedné straně byl ovlivněn i německou hudbou, kterou chtěl povznést. Na druhé straně byl ale světovým hudebníkem, který se zabýval mezinárodní a obecnou lidskou bytostí jako takovou.Osobní otázka: Jak jste vůbec se stal muzikologem? Slyšela jsem vás hrát a improvizovat na klavír a byl jste skvělý… Nesnil jste nikdy o kariéře profesionálního klavíristy nebo skladatele? Napsal jste nějakou skladbu, která byla provedena?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama