V Národním divadle se rozjíždí realizace unikátní inscenace 1914

Ke stému výročí vypuknutí první světové války se Národní divadlo v Praze připojí 30. dubna příštího roku světovou premiéru projektu amerického režiséra Roberta Wilsona s názvem 1914. Inspiroval se klíčovým románem Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka a protiválečným opusem Karla Krause Poslední chvíle lidstva. První část zkoušek probíhá v těchto dnech. Podle mluvčího české první scény Tomáše Staňka vzbuzuje unikátní inscenace vznikající v mezinárodní spolupráci už nyní zájem zahraničních festivalů a produkcí. „Pod Wilsonovým vedením na ní pracují špičkoví herci, například Soňa Červená, Pavla Beretová, Taťjana Medvecká, Eva Salzmannová, Vladimír Javorský a Václav Postránecký“.

Na základě castingu Wilson do hereckého týmu přizval uměleckou šéfku maďarského divadla Vígszínhás Enikö Eszenyiovou a člena Slovenského národního divadla Jána Koleníka – jde tedy navíc o koprodukční projekt hned několika zemí bývalé Rakousko-uherské monarchie.

„Inscenace 1914 je má sedmá inscenace s Wilsonem. Mám tu čest a radost s ním spolupracovat přes pětadvacet let. A přece mne pokaždé nanovo nadchne svou všestranností a zaujetím pro svou práci,” zhodnotila spolupráci se slavným režisérem Soňa Červená.

První fáze zkoušek probíhá od 24. září do 4. října ve zkušebně Stavovského divadla, druhá se uskuteční od 17. března do 30. dubna příštího roku. Základní inspirační zdroje – Osudy dobrého vojáka Švejka a Poslední chvíle lidstva se v rukách Wilsona mění v koláž plnou scénických obrazů, hudby a překvapivého humoru v podobenství nejen o roce 1914, ale hlavně o našem dnešním životě, sto let po začátku hrozivé války, která ve skutečnosti odstartovala XX. století.

Podle Staňka Kraus slouží hlavně jako pilíř struktury, přičemž z jeho hry pochází dvojice průvodců dějem – hybatelů, kteří reprezentují opačné póly středoevropanství – Pesimista a Optimista. Hlavní dějová linie vychází ze Švejkových osudů za války. Nejde však o to, předvést ho jako stereotypně vnímaného “čecháčka”, ale spíš jako esenci osudu v rámci šíleného dějinného kola. Výrazná bude i písňová složka, jak je pro Wilsona a jeho tým, který se v Praze představil už v Čapkově Věci Makropulos, typické.

„S obrovským nadšením se vracím do Národního divadla v Praze, abych tu s úžasnými herci, techniky i dalšími připravil svou inscenaci,” komentoval to Wilson.

Činohra Národního divadla uvede inscenaci 1914 s podporou nadačního fondu Bohemian Heritage Fund. Podle ředitele české první scény Jana Buriana mimořádnost projektu vzniká mimo běžný řád – řád “běžného” zkoušení, “běžného” provozu i “běžného” financování.

„Inscenace 1914 může vzniknout díky soukromým sponzorům i ministerstvu kultury, které ji zařadilo do Roku české hudby. Vedle Bratislavy a Budapešti bude uvedena také v Linci, na festivalu v Karlsruhe a v roce 2015 i v Portugalsku,” řekl šéf činohry Michal Dočekal.

Wilson, známý důkladnou přípravou svých projektů, s Národním divadlem nastudoval i Janáčkovu operu Osud a po osmi letech Káťu Kabanovou. Režisér, proslulý posouváním hranic divadla, bývá vedle režie i autorem scénického a světelného designu. Jeho inscenace jsou typické precizním vizuálním stylem, vysokou mírou stylizace, výraznou světelnou režií, barvami, líčením i pomalými abstraktními gesty všech na jevišti.

Foto archiv