V Olomouci má premiéru Lehárův Paganini

  1. 1
  2. 2

Moravské divadlo Olomouc uvede v premiéře právě dnes jeden z nejslavnějších titulů Franze Lehára, Paganiniho. Poprvé se opereta o slavném italském houslistovi objevila na olomouckém jevišti 4. března 1928, kdy ji režíroval tehdejší šéf činoherního souboru Vladimír Nechyba. Zatím naposledy měl Paganini v hanácké metropoli premiéru před šestnácti lety, režisérem tehdy byl Jozef Sabovčík. Tentokrát byla k nastudování do Olomouce přizvána šéfka souboru opavské opery, režisérka Jana Andělová Pletichová.
Když jsi dostala nabídku na inscenování Paganiniho v Olomouci, lekla ses?

To v žádném případě! Operet se už dávno nelekám! Pamatuješ, jak jsem ti v našem posledním rozhovoru povídala o svém prvním profesionálním počinu v prvním režisérském pracovním poměru v Opavě? Tehdy jsem já, čerstvě vystudovaná operní režisérka, dostala jako první úkol inscenovat operetu Cikánský baron. Tenkrát jsem se opravdu trochu vylekala. Vyrůstala jsem především ve světě opery a baletu. Dnes tvoří operety téměř třetinu mé práce, což není z více než stovky inscenací málo! Netopýr, Cirkusová princezna, Polská krev, Žebravý student, Vinobraní, Čardášová princezna, Ohňostroj, Bocaccio, Giuditta, Carevič, Ptáčník

Nabídka nastudovat v Olomouci Paganiniho mě tedy nezaskočila, ale naopak potěšila. Před několika lety jsem inscenovala tuto Lehárovu operetu u nás v Opavě a je příjemné se k ní vrátit podruhé.

Čím si operety už tak dlouhou dobu udržují své věrné diváky? Nebyly vlastně kdysi něčím podobným, jako jsou dnes všechny ty nejrůznější  „Esmeraldy“?

To asi trošičku ano, ale takto bych nesrovnávala. Kvalitu operety tvoří hudba a libreto. Právě libreta často pokulhávají za geniálním hudebním nápadem a zpracováním. Opereta je oblíbená pro svou srozumitelnost, nekomplikovanost, nadhled na problematiku životních situací, humor, zábavnost. I v operetní tvorbě najdeme díla slabší a naopak díla geniální. Existují operety, které jsou běžně v repertoáru předních světových operních domů, takzvané velké operety, které jsou pěvecky i herecky velice náročné, srovnatelné s operními výkony, a proto se i na renomovaných scénách drží dlouhodobě na repertoáru. Hudebně je velká opereta opeře velice blízko. Všimni si, kolik světových operních hvězd zpívá na svých koncertech operetní melodie a jak publikum vždy potěší!Tak to máš pravdu. Pojďme si tedy něco říci o operetě Paganini a o jejím autorovi… Setkáváš se s díly Franze Lehára jako režisérka často?

Samozřejmě! Dvakrát jsem například režírovala Veselou vdovu, ale štěstí jsem měla především na tituly jeho takzvaného čtvrtého období. Do něho patří právě díla označovaná jako velká opereta pozoruhodná výběrem námětů: Paganini, Carevič, Země úsměvů a Giudita. Tato díla vznikla po druhé světové válce a je z nich cítit velký vliv opery počátku dvacátého století. Literatura uvádí, že Lehár toužil napsat operu, ale nikdy si toto přání nesplnil. Asi nedostal tu správnou zakázku. Je zajímavé, že sáhl u „lehkonohé“ múzy tolikrát po smutném či tragickém závěru! Asi i proto je Lehár označován za Pucciniho operety.

Potomek francouzského napoleonského vojáka, jehož rodina se na čas usadila v Šumvaldu blízko Uničova, se narodil v Komárně, kde byl jeho otec kapelníkem 50. pěšího pluku c. k. armády. Hudební geny se v jeho případě nezapřely a on byl také vynikajícím muzikantem, hrál na housle i na klavír. Hrál na místě prvního houslisty v orchestru svého otce, posléze se stal kapelníkem orchestru, nicméně komponování nakonec zvítězilo.

Těžké životní chvíle prožíval během druhé světové války. Lehár podstoupil nacistům autorská práva, aby Adolf Hitler, který miloval Veselou vdovu, zamhouřil oči nad židovským původem jeho manželky. S manželkou prožil druhou světovou válku ve strachu na svém sídle v Bad Ischlu, které mu ihned po válce lidé vyrabovali. Pro Lehára tím začalo velice smutné závěrečné období jeho života. Zemřel v roce 1948.

Měla jsem štěstí, protože z jeho posledních operet jsem režírovala všechny, kromě Země úsměvů.

Čím je pro tebe zajímavý právě Paganini?

Geniální hudbou a námětem ze života houslového génia Nikoly Paganiniho. Ten svým uměním i talentem jednoznačně předběhl dobu, a proto byl buď milován, nebo zatracován. Nikolo zdědil hudební nadání po svém otci, který jej poměrně drastickými metodami nutil cvičit celé dny na mandolínu a později i na housle, aby rodině přivydělal nějaké peníze. Nikolo trpěl nemocí zvanou Marfanův syndrom – vyznačující se uvoněním vazů a kloubů, což mu umožňovalo větší pohyblivost prstů. Protáhlé končetiny, hubená postava, dlouhé černé vlasy, genialita a bohémský život vyvolávaly v některých lidech bujné představy – Paganini je ztělesněním samotného ďábla! Díky uvolněným prstům a hodinám cvičení mohl Paganini zvládat při hře na housle technicky velice těžké prvky. Navíc využíval na houslích například violové struny, nebo hrál jen na jedné či dvou strunách… To vše bylo příčinou jeho obrovského úspěchu. Ženy při jeho koncertech omdlévaly a doslova jej pronásledovaly fascinovány jeho osobností.

Námět operety vychází z jeho pobytu v Lucce, kde měl v letech 1805 až 1807 jediné stálé angažmá – v knížectví sestry Napoleona kněžny Elisy Bacciochi. Údajně s ní udržoval milostný poměr, ale historicky doloženo to není. Manžela kněžny Elisy učil dokonce hře na housle.

Zajímavý je fakt, že světová premiéra operety Paganini ve Vídni propadla. Bylo to díky hlavním představitelům. Až berlínská premiéra vynesla tento titul na výsluní popularity díky skvělým výkonům hlavních představitelů, operních pěvců paní Very Schwarz a pana Richarda Taubera.

Smutný byl závěr Lehárova života. Zemřel pravděpodobně na rakovinu hrtanu. Jelikož nemohl díky nemoci mluvit a před smrtí se vyzpovídat, církev zakázala uložení jeho těla do hrobu. Důvodem ale byly i jeho sympatie ke karbonářům. Jediný Paganiniho syn Achilles nechal otcovo tělo nabalzamovat a pochoval jej až po mnoha letech.

Jakou jste pro nově připravované nastudování operety Paganini zvolili koncepci?

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lehár: Paganini (MD Olomouc)

[Total: 14    Average: 2.9/5]

Související články


Napsat komentář